HONZA SRP
Heavy Rain
Že by na mne měla nějaká hra takový dopad jako v literatuře například Šunkový nářez od Charlese Bukowského, se říct nedá. Zmínit však musím Heavy Rain – interaktivní film, který mě přinutil kompletně překopat názor na herní konzole. Jakožto milovník klasických point’n’click adventur a kovaný PCčkář jsem těmito "plastovými krabičkami pro tlusté a hloupé americké děti" celkem nepokrytě pohrdal.
Že si tu nejchytřejší a nejdospělejší počítačovou hru, jakou jsem za svoji dvacetiletou herní kariéru zkusil, zahraju na gamepadu, to bych nikdy nevěřil. A vida, dnes už s výjimkou těch několika málo adventur, které ještě občas vycházejí, hraju pouze na PlayStation 3.
ANDREJ BRABEC
Vybrat jen jednu hru je takřka nadlidský úkol. Počítače mne lákaly odmalička a táta už tehdy pracoval jako softwarový překladatel. První hru tedy nepovažuji za tu nejzásadnější. V paměti mi však utkvěl začátek milénia, kdy jsem propadl hraní Counter-Striku verze 1.3 a Diablu 2 s postavami uloženými na oficiálních serverech. Právě Diablu pravděpodobně vděčím za základy angličtiny.
Counter Strike
Potřeba obchodovat s předměty mne nutila komunikovat a jednoduché offer a need se postupně rozrůstalo do celých vět a já během několika let vesele četl anglické články a později i knihy. Counter-Strike mne pak přivedl k soutěživému hraní a tisíce hodin, které jsem s ním strávil, mi umožnily lépe chápat návrh akčních her. Věřím, že intenzivní ponoření do několika titulů ze mne učinilo i lepšího recenzenta.
Na Counter-Strike i Diablo 2 mám dodnes vřelé vzpomínky a absurdního množství času, co jsem hraním strávil, rozhodně nelituji. Bylo to krásné období.
PETR ZELENÝ
Tetris
Tohle bylo hodně těžké, ale když musím vybrat jednu jedinou hru, musí to být Tetris.
V době, kdy byl vrcholem herní kultury u nás vlk chytající vajíčka nebo potápěč uhýbající obří olihni, byl pro mě Tetris jako zjevení. A v testu času tenhle logický rychlík obstál jako máloco jiného. Tak už jen jednu hru :).
JAN LYSÝ
Mortal Kombat 2
Kandidátů na hru, která změnila můj život, by bylo více, ale pokud bych měl vybrat jednu, pak to bude bojovka Mortal Kombat z roku 1992.
Poprvé jsem si ji vyzkoušel v nějakých dvanácti letech (rodiče o tom nesměli vědět, musel jsem je ujistit, že hraji jen nenásilné záležitosti typu Tetris a Solitaire) a následujících pár měsíců jsme s kamarády strávili před monitorem a snažili se zjistit, kdo z nás je lepší bojovník.
Samozřejmě jsme také juchali blahem, když se nám podařilo provést nějakou z fatalit. Kromě toho, Kitana z Mortal Kombat 2 se stalo mou první virtuální láskou (pardon slečno Croft) a když začaly další díly série Mortal Kombat vycházet jen pro konzole, stala se hlavním důvodem, proč jsem si pořídil Playstation 2, svou první konzoli.
ONDŘEJ ZACH
World of WarCraft - dobový snímek z roku 2005
Každého zřejmě napadnou situace a hry, díky nimž se dostal k hraní. Nemyslím si ovšem, že mě v té době nějak zásadně ovlivnil jeden konkrétní titul. Byla to spíš hromada skvělých titulů spojených s počátky a slavnou érou PC hraní. O řadu let později mě dostala akční řež Diablo, jejíž demoverzi jsem hrál pořád dokola, než vyšla plná verze. Hltal jsem také strategie WarCraft (dobové ohlédnutí za druhým dílem).
Nikoho tak asi nepřekvapí, když řeknu, že nejvíce mě zasáhla on-line hra World of WarCraft. Fascinovala mě možnost stát se součástí oblíbeného herní světa a vydrželo mi to téměř dva roky hardcore hraní, tedy do vydání prvního rozšíření.
JAN HANÁČEK
Ačkoliv první hrou, která padla do mého zorného pole, byl dnes již archaický Prince Of Persia z roku 1989, byl jsem tenkrát ještě příliš málo vědomím nadaný, abych si uvědomil, co ve hře mám vlastně dělat a proč ji vůbec hraji.
Doom
Paradoxně tak první opravdu "pořádná" hra, kterou jsem z čistého zájmu hrál znova a znova, byl první Doom (retro ohlédnutí). Paradoxně proto, že v něm o přemýšlení nebo cokoliv podobného vlastně vůbec nešlo. Byla to jen čistá zábava a možná právě proto, že byl u mě Doom první, dnes dělám to, co dělám.
Mohl bych tedy vyprávět, jak mi život změnily desítky her. Jak jsem po několik měsíců žil ve světe Gothicu či ve Vice City, jak moje uvažování o strachu změnily hry jako Undying nebo Pathologic, jak jsem poprvé přičichnul k mouse-looku v jedné z prvních verzí Counter-Strike a zabil svého spoluhráče přes otevřené dveře. Mohl bych, ale asi bude lepší jít k prameni. Přestože Doom mám rád, nenajde se na mém žebříčku oblíbených her ani v první, ani v druhé desítce. Byl to však právě on, u něhož jsem takříkajíc "zakysnul" a už více od her nevstal.
