V aktuálních hrách asi neznám otravnější věc než lootboxy, do češtiny láskyplně přeložitelné jako „bedny s překvapením“. Lootbox beru jako další, snad už vrcholný stupeň snahy vydavatelů vymámit z hráčů další a další peníze. Zatímco prodej konkrétní věci kosmetického charakteru jsem plus minus ještě schopen vydavateli a jeho investorským chlebodárcům odpustit, v momentě, kdy mi s vážnou tváří někdo nabízí tajupný balíček za pár stovek, v kterém nikdo netuší, co vlastně je, jde veškerá tolerance stranou.
Přesto podobné praktiky nemizí, naopak je jich čím dál více, z čehož lze usoudit, že spousta hráčů se nechá zviklat a smrduté lootboxy si koupí. Loňské kauzy spjaté především s EA a jejich hrami jako Battlefront 2 a Need for Speed: Payback představují extrémní případy, ale pravda je taková, že nyní mě bedny s kosmetickými předměty už silně deptají i v takovém Call of Duty: WWII. A to se tu na rozdíl od Battlefrontu nejedná (zatím) o nic, co by kupujícímu dávalo výhodu proti „těm méně šťastným“, jimž náhoda a vykutálený algoritmus nadělily silnější bouchačku. A protože jsem z aktuální situace už poměrně zoufalý, nabízím ne jedno, ale hned tři řešení.
EA to nejvíc schytala za ždímačku ve Star Wars Battlefront II a Need for Speed Payback
1. Nekupovat zajíce v pytli
První způsob, jak se uchýlit k monetizaci na přijatelné bázi, je zpoplatnění kosmetických doplňků a úprav, ale zároveň dát hráčům možnost se k těmto věcem dostat hraním hry. Tento způsob už tady máme, ale mnozí se od něj odklonili, protože je příliš transparentní a závislost nevzbuzuje dostatečně. Na již zmiňovaném Call of Duty je krásně vidět, jak systém lootboxů naprosto zbytečně komplikuje a znepřehledňuje něco, co do jeho implementace fungovalo bez problémů.
V Call of Duty is kupříkladu používáním určité zbraně postupně odemykáte často docela hnusné kamufláže, kterými si danou zbraň můžete vyzdobit. Ale pokud chcete v CoD: WWII získat třeba speciální uniformu polské armády, musíte buď doufat ve štěstěnu v lootboxech, jež lze získat hraním, nebo koupit za reálné peníze, nebo si na ni škudlit pomalu získávanými body udělovanými za pravidelné hraní nebo plnění různých úkolů.
Na druhém zmiňovaném způsobu není nic špatného, proč to tedy dělat složitější? A proč nedat hráčům možnost si danou uniformu prostě koupit? Podobný systém „time saverů“ funguje i v některých jiných hrách, kupříkladu ze série Assassin’s Creed. V rámci ukojení pocitu vlastní výjimečnosti by však možnost zaplatit si přímo za konkrétní kosmetické předměty neměla existovat pro všechno. Prestiž je prestiž.
Když získáte v CoD: WWII „epický“ předmět, uslyšíte hlasité: „EPIC!“. To aby vám něco neuniklo.
Lootboxy v Call of Duty jsou otravné především kvůli tomu, kolik nepoužitelného odpadu z nich většinou vypadne. Najdete v nich například „emoty“, což jsou tanečky a gesta, která vaše postava dělá na konci kola, když se dostane do trojice nejlepších hráčů. To by bylo fajn, kdyby některé „emoty“ nebyly vizuálně zcela totožné a nelišily se jen názvem.
Fůra rukojetí pro téměř nepoužívané pistole a neskutečná záplava různých obrázků pro vaše logo jsou úplně zbytečné a hra těmito nesmysly disponuje pouze proto, aby bylo čím naplnit nepřeberné množství nevyčerpatelných „bordelbeden.“ Hráč je za jejich zisk odměněn minimálně, místo odměny tak přichází zklamání a typicky závislácká myšlenka, že to příště bude určitě lepší.
Premium Pass pro BF1 nabízí zatím povedenou směsici map, kterou by byla škoda minout.
2. Zpřístupnit Season Pass po čase všem hráčům
Druhá možnost nutně napadne každého, kdo zná způsob, jakým EA prodává svoje Battlefieldy. Pokud se rozhodnete pořídit si při vydání hru se Season Passem, vyjde vás to ve výsledku na víc než dvojnásobnou částku, než když si rok počkáte na prémiovou edici hry se všemi přídavky. To je holý fakt. Spousta hráčů to samozřejmě ví a buď na Season Pass dlabou, nebo s nákupem rok počkají. Velcí fanoušci si ovšem řeknou, že chtějí hru průběžně obohacovanou novým obsahem a peníze klidně vysolí. Je to v podstatě takový předběžný přístup s tím rozdílem, že mapy vycházejí už v hotové podobě.
Nabízí se tedy možnost podobný náhled ze strany vydavatele posvětit a udělat z něj oficiální obchodní model. S pár důležitými změnami. Dejte hráčům možnost zaplatit si nyní za hru a Season Pass zvlášť, po uplynutí „sezony prémiového obsahu“ ale nabídněte veškeré mapy zdarma každému majiteli hry.
Battlefield 1: They Shall Not Pass
Battlefield 1 – In the Name of the Tsar
Nestane se tak, že by na prémiových mapách nikdo nehrál. Tvrdé jádro hráčů, kteří svoje oblíbené střílečky zbožňují, je přece početné a tato skupina spíše upřednostní postupné získávání map v průběhu roku, byť to pro ně představuje další investici. S takovým způsobem monetizace souvisí i možnost, že by vydavatelé financovali studia, která by pracovala na nových mapách v rámci dalších ročníků Season Passu. Je otázka, jak moc by se taková aktivní péče o starší hru podepsala na prodejích nového titulu, ale minimálně za pokus by to stálo.
Bedny, nebo Competitive Play za peníze?
3. Zpoplatnit hardcore módy
Třetí způsob bude vonět asi nejméně. Střílečky jako Overwatch anebo Call of Duty disponují kromě klasických playlistů také Ranked módem, v němž proti sobě hrají soutěživější hráči, kteří se snaží vyškrábat výš na celkovém žebříčku. Proč pro tento mód nezavést třeba měsíční poplatky čítající třeba tři až čtyři eura za měsíc?
Takové zpoplatnění nejtvrdšího hráčského jádra by pro tyto hráče samozřejmě muselo nabízet odpovídající přidanou hodnotu. Nešlo by jen o exkluzivní kosmetické doplňky, ale možnost soutěžit v turnajích. Nemuselo by vždy jít o vysoké peněžní částky, ale klidně i o symbolické poháry a medaile do vaší sbírky. Takové menší turnaje by se mohly konat každý týden v určitou hodinu. Jako vzor může posloužit on-line závodění v Gran Turismo Sport, kde přitom žádné poplatky ani neplatíte.
Gran Turismo Sport to myslí s virtuálním závoděním vážně. O pravidelné on-line turnaje v ní není nouze.
Pro hardcore komunitu by taková stovka za měsíc nemusela představovat nepřekonatelnou překážku, vždyť takoví hráči často nemívají potřebu kupovat si spoustu her a využívají on-line služby nejvíc. Nabízí se srovnání se žrouty času jako World of Warcraft nebo Final Fantasy XIV, kde vás měsíční poplatky vyjdou na podstatně víc.
Dodávám, že nejsem úplně přesvědčen o tom, že bez lootboxů, mikrotransakcí a season passů to dneska prostě nejde. EA argumentovala bednami u Battlefrontu 2 vyvážením ušlých zisků z nových map, které firma poskytuje všem hráčům zdarma. Podobné zdůvodnění jim však v případě Need for Speed: Payback jaksi chybí, navíc si myslím, že hra s logem Star Wars by vydělávala tak jako tak. To Activision a jejich Call of Duty s rekordními zisky necítí potřebu cokoliv vysvětlovat a pod heslem „ber, dokud dávají“ ždímá hráče na Season Passu a lootboxech zároveň. To všechno aby se zaplatilo co, Destiny?
Jenže právě tyto hry vévodí měsíc co měsíc žebříčkům prodejnosti. Na závěr se tedy nabízí otázka, kolika lidem dosavadní praxe vlastně vadí.
