RECENZE: Je Overwatch laciná vykrádačka, nebo geniální směs nápadů?

Startovní pozice Overwatch byla z nezvyklých důvodů výtečná. Zdálo se, že vývojáři z Blizzardu "konečně šlápli vedle“ a definitivně se vydali vstříc vkusu mladších ročníků. Ó, jak jsme se mýlili.

Pozice Blizzardu je v herním průmyslu unikátní. Společnost má neotřesitelnou fandovskou základnu a vývoj hry by dost možná mohla zaplatit jen zveřejněním obálky, fiktivního traileru a spuštěním předprodejů.

Z úvodních videí jsme se proto domnívali, že Overwatch bude prvním nepovedeným krokem Blizzardu a přesto uspěje.

S kolegou Ondřejem Zachem jsme se ostatně shodli, že nás grafika na obrázcích dodnes neoslovuje. Za chodu však hra vypadá výtečně a ještě o poznání lépe se hraje.

Fotogalerie

Zobrazit fotogalerii

Blizzard opět nepřináší nic revolučního, jeho okořenění stříleček s prvky z her jako DOTA však Overwatch funguje zatím nejlépe.

A vůbec by nás nepřekvapilo, kdyby ve stávající lavině obdobných her byl jediným masově úspěšným projektem. Principy Overwatch jsou přitom předvídatelné a jen stěží něčím překvapí. Je to ale onen pověstný blizzardovský cit k detailům, díky kterému jen marně hledám, co hře vytknout.

Co že to ten Overwatch vlastně je?

Základní princip hry je jednoduchý. Titul se hraje jako on-line střílečka z vlastního pohledu, lidé se v něm dělí do dvou týmů po šesti členech a volí z řady hrdinů spadajících do jednoho ze čtyř povolání. Na výběr je kategorie útočná, obranná, podpůrná a tank. Doposud tedy nic nového pod sluncem.

V některých ohledech se však Overwatch od DOTY či League of Legends zásadně liší. Chybí totiž nakupování předmětů i vylepšování postavy v rámci jednotlivých zápasů. Existuje sice úroveň účtu, ale ta dopad na sílu hrdinů nemá.

Postavu navíc během hry můžete kdykoliv změnit a právě jejich střídání vytváří nezvyklou dynamiku. Identickým způsobem sice fungují i hry Team Fortress, pokud mne však paměť neklame, konkrétní volba povolání na veřejných serverech až tak zásadní není.

Zatímco v Team Fortress to je spíše otázka nálady a vkusu, v Overwatch je neustálé kalkulování s přátelskou i nepřátelskou soupiskou naprostou nutností. Zapomeňte tedy na představu, že se naučíte s hrstkou postav a ty pak budete hrát v každém zápase.

I fandové stříleček zprvu budou tápat

Bojuje se ve stylu kámen-nůžky-papír a Overwatch toto pojetí dotahuje až do krajních mezí. Každá postava tak exceluje proti konkrétním hrdinům a má zároveň i rivaly, kterým se jen těžko brání.

Na výběr je přitom jednadvacet bojovníků a každý má k dispozici odlišnou zbraň plus nejméně tři dovednosti. Prvních pár hodin proto chvílemi netušíte, co se na obrazovce děje.

Skutečná návykovost Overwatch kvůli tomu přichází teprve s orientací na mapách, představou o vhodné volbě hrdiny podle situace a hrou se zkušenějšími lidmi.

Titul se pak mění na frenetický balet, kde kromě mistrovského pohybu prim hraje ještě přesná muška. A výsledkem jsou vzrušující momenty, kterým jen málokterá střílečka může konkurovat.

Hra je navržená tak, aby neštěpila komunitu

Overwatch je nezvykle čistokrevná akce. Vývojáři se soustředí výhradně na jednu věc a tu dělají co nejlépe. Zapomeňte proto na pestrou nabídku herních módů. Oficiálně titul nabízí několik režimů, v praxi to však působí spíše jako jeden režim s třemi typy úkolů, a všechny mapy se kvůli tomu hrají podobně.

Projekt je však pekelně vyladěný a zábavnost zajišťuje i překvapivě uspokojivý počet úrovní. Celkem jich ve hře objevíte dvanáct, každá přitom zahrnuje více úkolů. Zápasy tak zpravidla mají dvě fáze, během kterých se pohybujete po odlišných částech mapy. Stereotypu se proto obávat nemusíte.

Herní módy jsou v titulu čtyři, dva z nich jsou však jen variací těch předchozích. V Assault se jedna strana pokouší postupně dobýt klíčové body a druhá jí v tom brání. Alternativou je potom Control Game, kde tentýž bod mohou zabírat obě strany.

V Escort má jeden tým za úkol dopravit vozík na předem vytyčená místa, protivníci ho však svou přítomností mohou tlačit zpět. Výběr pak završuje hybridní režim, kde se rozličné úkoly střídají v rámci jedné mapy.

Může to působit pestře, všechny módy se však hrají velmi podobně. V tom se Overwatch liší od dalších stříleček, kde odlišné režimy nezřídka kdy přinášejí dramatickou změnu pravidel.

A tím se pak mění i dynamika hry. Jednolitost režimů však Overwatch nijak neubližuje. Hráčská základna se díky rozhodnutí neštěpí, a roste tím potenciál hry pro profesionální soutěžení (e-sports).

Tvůrci se přesto projekt snaží udržovat svěží.Podobně jako u karetní hry Hearthstone zde existuje týdenní režim Weekly Brawls, jehož pravidla se mění každých sedm dní.

Další názor

Ondřej Zach

Ačkoliv je Overwatch v mnoha ohledech přístupný, jak jsme u Blizzardu zvyklí (snadno pochopitelné postavy, větší hitbox u odstřelovačů a pod.), k jednoduchosti, kterou mu někteří přisuzují, má daleko. Pokud má váš tým uspět, musíte měnit postavy. A to nejenom podle mapy, ale i podle soupeřů a místu, na němž se právě bojuje. Není třeba hrát za ty, která vás nebaví, ale měli byste vědět jak fungují, respektive jak se jim dostat na kobylku.

Líbí se mi také způsob, jakým tvůrci svůj svět prezentují. Doprovodný komiks či animovaný kraťas je dobrý prostředek, jak si k postavám vytvořit vztah. Ostatně Blizzard své hry bere jako běh na dlouhou trať, nemám tak starost, že by příští rok touto dobou vyšel Overwatch 2. Namísto toho se zdarma dočkáme nových map a hrdinů.

Příkladem může být náhodná volba hrdiny po každé smrti, možnost hrát pouze za ženské postavy či arkádový mód, ve kterém dovednosti lze používat s citelně vyšší frekvencí. A některá z pravidel titul výtečně oživují.

Weekly Brawls lze navíc simulovat díky možnosti zakládat hry s vlastním nastavením. V rámci toho můžete omezit výběr hrdinů, upravit životy, zrychlit či zpomalit dobíjení dovedností a deaktivovat například alternativní vzhledy postav.

Do těchto zápasů však můžete přizvat pouze lidi ze seznamu přátel a soupisku doplnit počítačem řízenými protivníky.

Plná pořizovací cena plus mikrotransakce. Zlo?

Ačkoliv jsme od Overwatch očekávali model free to play, hru je nakonec třeba koupit za plnou cenu. A kvůli nutnosti průběžně měnit hrdiny je to správná volba. V titulu však nechybí ani kosmetické mikrotransakce.

Ty ale nijak neobtěžují a lze očekávat, že Blizzard díky nim hru bude průběžně vylepšovat za pomoci bezplatných aktualizací. Drobné nákupy jsou navíc agresivnější i ve stále přijatelném Counter-Strike: Global Offensive. V Overwatch na vás totiž nikdy nevyskakují jako doporučení.

V Overwatch lze jednotlivým postavám odemykat odlišné typy vzhledů, sprejů, hlášek a dalších prvků. Kromě alternativních vzezření však kosmetické úpravy působí nadbytečně. Přijdou mi především jako výplň, díky které jsou vzhledy vzácnější.

Po mikrotransakcích nicméně sáhnout nemusíte. Hraním zápasů zvyšujete úroveň účtu a za každý level získáte jednu bedýnku s výbavou.

Po jejím otevření se můžete těšit na odemknutí čtyř prvků, alternativní vzhled však jejich součástí být nemusí. A pokud některé z položek v balíku již vlastníte, získáte místo toho herní kredity. Za ty pak lze nakupovat konkrétní kosmetické doplňky.

Jenže odemykatelné prvky se dělí do několika skupin podle rarity. Legendární typ vzhledů je přitom v bedýnkách nesmírně vzácný a za kredity nákladný.

Overwatch ostatně v redakci hrajeme dva a legendární předmět jsme ještě neobjevili ani jeden. Pokud tedy budete chtít větší počet kosmetických úprav, mikrotransakce budete muset zvážit.

Vítejte v 90. letech

Overwatch není zásadním způsobem originální, to ale hry od Blizzardu nikdy nebyly. Místo inovací nabízí bezchybnou kombinaci osvědčených prvků, které však tvůrci spojili novým způsobem. Výsledkem je počin, který se zásadním způsobem odchyluje od žánrových trendů posledních let.

Titul spíše než tradiční střílečky či hry ve stylu DOTA připomíná arénové akce jako Quake či Unreal a jejich evoluci v podobě Team Fortress.

Tempo hry je oproti válečným počinům naprosto zuřivé a zažívat můžete epické momenty, které realističtější hry nabídnou jen těžko. Jen máloco se vyrovná potěšení ze zásahu protivníka, který prolétá vzduchem a vy ho trefíte raketou.

A výjimečné také mohou být chvíle, kdy hrdina díky ultimátní dovednosti smete kompletně celý nepřátelský tým. Či jakkoliv zvrátí zdánlivě prohraný zápas.

Hry jako Overwatch obnovují mou důvěru ve velkorozpočtový vývoj her. Navzdory rozporuplným prvním dojmům je to titul pro hardcore hráče, který vtáhne a s nováčky si nebere naprosto žádné servítky.

Počin klade důraz na týmovou spolupráci, intimní znalost herních principů a bleskové reflexy. Je to zkrátka parádní střílečka, která se s největší pravděpodobností bude těšit úctyhodné popularitě i za pár let. A v souvislosti s tím ve finále dává smysl i ona „dětsky“ komiksová grafika.