Už vidím ty rozzuřené tváře potrefených hus, které se ohánějí nedokonalým českým autorským zákonem, který, bůh ví proč, povoluje každému vytvoření kopie autorského díla pro vlastní, nekomerční, potřebu. Ale nedá se nic dělat, pokud někdo investuje miliony do vývoje her, nahrávání a distribuce hudby či videa, měl by za to dostat zaplaceno, pokud se sám této platby nezřekne. Ne nadarmo se říká, že zadarmo ani kuře nekuře.
Názor lidí, kteří neradi platí za hry nebo filmy, známe. Křičí: "Neberte nám P2P!" a "Jděte do hajzlu s datovými limity!" Jaký je pohled vydavatelů? To se pokusila zjistit společnost Macrovision ve studii, která oslovila sto evropských společností, které se zabývají distribucí obsahu na CD, DVD a v online prostředí. Nutno podotknout, že Macromedia není nezávislá společnost s nejčistšími zájmy. Je to dodavatel ochran proti kopírování, které spíše než pirátství zabraňují pohodlnému používání legálně získaných materiálů. Ale k tomu se dostaneme stejně jako k poslednímu extempore kolem ochrany CD společnosti Sony.
Studie Digital-Play spočívala v rozhovorech se zástupci filmového, hudebního a herního průmyslu v UK, Francii a Německu. Cílem studie bylo zjistit, jak firmy reagují na hrozby, které pro ně nelegální šíření obsahu představuje a jak se liší postoj k nelegálnímu šíření materiálů na fyzických nosičích a v P2P sítích. Zjištění jsou následující:
Ochrana
50% CD a DVD je distribuováno bez jakékoliv ochrany.
Méně než 10 % obsahu je distribuováno s ochranou proti šíření v P2P sítích.
Úspory až ve výši 11% by podle respondentů mohla přinést efektivnější ochrana proti kopírování.
73% respondentů věří, že efektivní strategie proti nelegální distribuci obsahu by měla postihovat všechny úrovně pirátství od výroby padělků až po nekomerční kopírování.
59% dotázaných souhlasí, že "soukromé" kopírování je významný problém, který je často přehlížen kvůli velkým výrobcům padělků.
Pravidla
Pouze polovina respondentů řekla, že jejich firma má pevně stanovená pravidla pro správu ochrany obsahu.
47% dotázaných považuje právní rámec kolem ochrany autorských práv za zmatený a nejasný.
73% respondentů věří, že prioritou pro boj s nekomerčním pirátstvím je změna vnímání uživatelů.
Odhady do budoucna
35% respondentů si myslí, že potenciální komerční přínos P2P sítí převažuje nad aktuální hrozbou finančních ztrát, většina, 45 %, si není jistá, 20 % si myslí, že P2P je zlo, které ohrožuje budoucnost jejich podnikání.
15 % dotázaných pozoruje nižší výskyt pirátských nosičů, 18 % pak pozoruje pokles nelegálního šíření obsahu on-line.
Macromedia ze studie vyvodila i nějaké závěry:
Ochrana proti kopírování je výsledkem snažení ve třech oblastech: fyzické ochrany digitálního obsahu, požadavku na změnu přístupu vydavatelů a tvrdší prosazování ochrany obsahu a nakonec snahy o změnu uživatelského vnímání nelegálního šíření autorských děl. Tady už si dovolím komentář, i když předbíhám. Tohle zjištění je jasně tendenční, Macrovision by byla sama proti sobě, kdyby si přála omezení fyzické ochrany proti kopírování.
Podle Macromedie brání většímu rozšíření ochrany digitálního obsahu malé porozumění managementu vydavatelských firem celé problematice boje proti pirátství, možností, které skýtají moderní technologie, a ceny licencí jednotlivých nástrojů pro ochranu obsahu. Macromedia tak tvrdí, že zatímco jsou vydavatelé celí žhaví bránit pirátství, neví, jak na to nebo, ale to si Macromedia nepřiznává, nechtějí používat drahé technologie třetích stran.
A z druhého koutku
Aktuálně média řeší ochranu proti kopírování skladeb z CD společnosti Sony/BMG, která se schovává v systému a monitoruje všechny spuštěné procesy a chová se obdobně jako obávané rootkity, které slouží špatným hochům k získání kontroly nad napadeným PC. Sony/BMG už slíbila nápravu, přestože odmítá zneužívání monitorovaných informací. Pikantní na tom je skutečnost, že "ochrana" Sony může pomoci podvodníkům v online hře World of Warcraft. Jednoduchým způsobem lze totiž soubory používané pro získání nefér výhody pomocí rootkitu Sony schovat před Strážcem, kterého Blizzard používá pro odhalení šmejdů.
Ochrana proti kopírování má spíše než vliv na zamezení nelegálního kopírování na to, jak si zakoupený obsah může užít legitimní majitel. A není to případ jediný. Klasikou je poškrábané CD nebo DVD. Chráněné disky je pro Joudu uživatele problém zazálohovat. Když zkusí přijít do obchodu s reklamací a prosbou o výměnu za nepoškozené médium, nepochodí. Když jsem to před časem zkoušel, pomohl až email na marketingové oddělení nejmenované firmy z pracovního emailu, který říkal "bacha, novinář, hrozí špatná publicita". Nový disk jsem měl za dva dny doma. Aby to bylo jo pikantní, přivezl ho messenger s opravdu vysokými náklady.
O tom, že vybraná audio CD nelze přehrávat třeba v autorádiích nebo stolních přehrávačích, netřeba mluvit, to je stará bolest. Totéž nutnost mít při hraní na PC disk se hrou neustále v mechanice a poslouchat pazvuky, které roztočený disk vydává. Pirát, ten neřeší nekompatibilitu ochrany a místo CD v drivu má crack. A co teprve digitálně distribuovaný obsah chráněný DRM. Jakkoliv mám vážně rád službu Yahoo Music Unlimited, děsí mě představa, že když třeba omylem nebo kvůli havárii disku přijdu o nějakou skladbu, nebudu mít možnost ji stáhnout znovu. To platí pro "trvalé" koupení skladby. Naštěstí nabízí Yahooo také předplatné s přístupem ke kompletnímu katalogu hudby za 12 dolarů měsíčně. Ale to tenhle problém neřeší. O koupi nového PC raději ani nemluvě, počet strojů, kde lze zaplacené skladby přehrávat je totiž omezen.
A co teprve lidé, kteří si kupují software nebo filmy v zahraničí. Software, který umožní obejít regionální ochranu DVD na osobním počítači, mě stál 1200 korun. Region-free stolní DVD přehrávač naštěstí nestál víc než obyčejný, ale i tak... jako by se za poctivost muselo platit extra. A co ceny v českých obchodech? Jsou vyšší, výrazně vyšší než v USA. Na jedné straně je pravda, že trh je menší a tak stoupá podíl fixních nákladů (třeba na dabing) na ceně jednoho DVD.
Ale s tím se nedá moc dělat. Člověk nemusí kupovat všechno, co vidí. Spousta her, DVD a hudby je na trhu za slušné ceny. Z poslední doby mám několik příkladů. Třeba měsíční poplatek za World of Warcraft 400 korun nebo EverQuest 2 od Playmanu za 300 Kč s daní, platba kreditkou je o 50 % dražší. Painkiller za 300 korun, starší hra, ale skvělá. Nebo nová, a skvělá, hra Starship Troopers za stejnou částku. Filmů na DVD za 300-500 korun už je také hromada a v některých případech se už ani nevyplatí dovoz z amerického Amazonu. A taky tu jsou videopůjčovny, 50 korun za shlédnutí filmu je levnější než půjčovné leckde ve velebených Spojených státech
A hlavně, pokud někdo argumentuje tím, že nebude podporovat RIAA a OSU, nevidí si do pusy. I když je to smutné, hlavounům peníze ztracené tím, že si lidé obsah raději kradou, neubudou. Budou chybět tam, kde jsou potřeba. Na vývoj nových her, na podporu mladých kapel a výrpbu filmů, které takhle možná nikdy neuvidíme, protože je jejich natočení finančně příliš riskantní. Je to na vás. Já ale vím, že stažení filmu nebo hry se nevyrovná pocitu, když s gustem trháte celofán obalující originální DVD. A je jedno, jestli je hudební, filmové nebo datové.
A aby těch provokací nebylo málo, mám tu ještě příjemnou vzpomínku na Microsoft. Mimochodem, zkuste hádat, proč u nás microsoftí hry nedistribuuje Microsoft sám. Na to nepřijdete.
