Jan Hanáček - Jako nenapravitelný staromilec bych asi měl říct, že zdaleka nejlepší je ten způsob ukládání, který je nejprověřenější. A že jsem se té klávesy F5, kterou jsem měl na ukládání vždy nastavenou, namačkal. Ale pravdou je, že ne všem hrám tohle sluší. Rozumím dobře naplánovaným checkpointům, nerozumím příliš rouge-like žánru s permanentní smrtí a nakonec je to vždycky na vývojáři, jaký druh zážitku chce hráči přinést. Ale když už si musím vybrat, budu tedy staromilec. Už jen ze vzpomínky, kdy jsem si hru uložil zrovna ve chvíli, kdy mi do nevyhnutelné smrti zbývala pikosekunda.
Resident Evil 7: Biohazard
Emanuel Svoboda - Záleží na stylu hry. Ukládání pomocí pásek do psacích strojů v survival horor sérii Resident Evil mi přišlo vždy stylové a trefné. V podstatě to je geniální. U her v otevřeném světě většinou preferuji možnost uložit hru kdykoliv. Než mě sejme nějaký bug. U akčních her s příběhem se mi líbí, když hráč může uložit hru kdykoliv, ale má omezený počet uložení. Pak si sám nadává, že mohl uložit, ale neudělal to. Chytré.
Jan Kouba - Jsem rozvážný hráč, většinou preferuji „ukládání na každém kroku“, ale mnoho her právě svým nekompromisním systémem ukládání tvoří samotnou hratelnost. Vzpomeňme například na hledání pásky do psacího stroje v Resident Evilu. Těžko by si hra vybudovala tak tíživou atmosféru, kdyby stačilo kdekoliv zmáčknout quick save. Takže pro dobro hratelnosti a herního zážitku nemám problém s žádným ze systémů. Pokud je dobře opodstatněný, jsem ochoten obětovat i trochu těch nervů.
Kingdom Come: Deliverance
Honza Srp - Záleží samozřejěm na žánru, ale většinou možnost ukládat kdykoli zcela zabijí atmosféru. Vědomí, že se v případě fatální chyby vlastně vůbec nic nestane, mě nutí až nezdravě riskovat. A ne každý titul je na tento pokus/omyl přístup stavěný. Díkybohu už většina her přešla na „konzolové“ checkpointy, které, pokud jsou tedy správně rozmístěné, jsou podle mého tou nejlepší variantou. Hodně se teď debatoval systém ukládání u české hry Kingdom Come: Deliverance. Osobně jsem s ním neměl problém do doby, kdy byly dvě hodiny v noci, já se potřeboval jít vyspat a hra se stále ne a ne uložit. Ale můžu se na ní vůbec zlobit za to, že mě donutila porkačovat až do tří?
Petr Zelený - Maximálně mi vyhovuje kombinace dvou způsobů, a to systém automatického ukládání po určité odehrané době nebo na checkpointech skloubený s možností hru kdykoli uložit manuálně. Prostě maximální pohodlí. Tím neříkám, že jiné, trochu drsnější systémy vadí či dokonce odpuzují, ale prostě jsem zpohodlněl a skleróza už taky postupuje, takže ocením, když hra uloží za mě.
Jan Lysý - Jsem velmi pohodlný, takže mám rád systém ukládání, který dovoluje zaznamenat můj postup hrou kdykoliv. Žádné nervování a doufání, že se po dvou hodinách konečně objeví checkpoint.
The Last of Us Remastered
Martin Zavřel - Popravdě to docela záleží na žánru. Obecně se mi líbí, když má hra dostatečně inteligentní automatický ukládací systém (s rozumně umístěnými check-pointy), dobrý příklad tohoto je třeba Last of Us. Pokud jde o nějaké sofistikovanější RPG, rozhodně ocením ukládání kdykoliv. U MMO her se mi líbí nepřetržité ukládání „do cloudu“. A obecně u všech her si myslím, že je vhodné uložení při ukončení hry (byť třeba s omezením, že hráč musí být mimo boj). Tohle má například překvapivě dobře řešená Dark Souls série. Pokud má vývojář ambice udělat z ukládání důležitou složku obtížnosti, měl by dát hráči alespoň na výběr (volitelnou nižší obtížnost s menším omezením nebo například odměny/trofeje za menší počet uložených pozic).
Ondřej Zach - Vše podstatné už napsali kluci, záleží na hře. U hopsaček je napínavé, když musíte určitou pasáž zdolat bez chyby. V otevřených světech preferuji ukládání kdekoliv, mimo dejme tomu nějaké vyhrazené zóny či situace. Možnost hru neuložit kdykoliv zkrátka jako prostředek pro větší pohroužení či vygradování napětí funguje.
#SuperMarioOdyssey #NintendoSwitch pic.twitter.com/3TDDEG37dI
— Ondřej Zach (@Pandafashion80) October 28, 2017
