Kain - postava, která ovládla svět Nosgoth a nastolila zde chaos, strach a nadvládu upírů. Alespoň takhle se rozhodli tvůrci při pokračování dalšího dílu série Legacy of Kain nazvaném Soul Reaver. V téhle akční adventuře možná překvapivě hrajete za Raziela, nejschopnějšího to Kainova pochopa. Raziel si však byl až příliš jistý svým postavením a náklonností ze strany svého pána, že se dopustil velké a fatální chyby. A to tehdy, když předstoupil před Kaina a své bratry s křídly, které si sám vyrobil. Kain však namísto pochvaly roztrhl Razielova křídla a nechal ho uvrhnout do věčné propasti, kde má navěky bloudit v říši mrtvých…
Takhle začíná vaše dobrodružství na 32-bitové PSX, které je plné zrady, ale i touhy a především nenávisti a otázky, jak vám to Kain vlastně mohl udělat. Soul Reaver se, na rozdíl od svého staršího předchůdce Blood Omen: Legacy of Kain, žánrově značně odlišuje. Už od prvních chvilek vám bude zřejmé, že se nejedná o akční RPG, u něhož strávíte pár probdělých týdnů. Ne, toto pokračování si vypůjčilo pouze námět a ústředního zloducha, dál už jde opravdu svou vlastní cestou, jež se asi nejvíce blíží srovnání s populární sérií Tomb Raider. Hlavní postava - Raziel - disponuje dostatkem pohybových činností (šplhání, plavání, plachtění, vytahování se na plošinky, tahání za páky, ale především tu máme soubojové aktivity a v tomto kontextu používání několika různých zbraní), takže se můžete vyřádit do sytosti. Celé zdejší herní prostředí je navíc vytvořeno v dokonalé 3D gotické architektuře, takže jste každou chvilku jen zírali tupě na obrazovku a obdivovali tu dokonalou vizuální stránku a tiše přitom blahopřáli tvůrcům a jejich fantazii. Celá ta krása pak byla podtržena takovou programátorskou lahůdkou, jíž je absence loadingu,
takže jste mohli bloudit zdejším rozsáhlým světem bez jediné zbytečné prodlevy až do úplného vyčerpání. Grafika byla opravdu výtečná a to jste tady ještě využívali zajímavých přechodů mezi dvěma světy. Svět materiální, v němž jste předtím spokojeně žili je však teď pro vás smrtící zónou. V této dimenzi plné života se můžete pohybovat, plavat, posouvat kvádry a provádět spoustu dalších fyzických aktivit pro konečné naplněné své pomsty, ale máte určitý handicap – stejně jako Kain. Jenže na rozdíl od něj nebudete lidem pít krev, budete jim brát něco mnohem cennějšího - jejich duše. Pokud by vám totiž vaše zásoba duší spadla na nulu, přemístíte se do spektrálního světa, v němž není mnoho co k dělání. Ale tuto dimenzi naštěstí obývají zatracené duše a tak se můžete sympaticky nadopovat – i když ani zde to není zdarma a tak i tady je nejdříve nutné tyto elementy porazit. Oba dva zmíněné světy jsou natolik propojené, že mezi nimi budete procházet každou chvilku a i puzzle a určité cesty mají spojení v obou dimenzích.
Aby byl pocit z celé té gotické nádhery a doby, v níž se pohybujete opravdu dokonalý, je hra podbarvena naprosto fantastickou hudbou. Vedle skvělého příběhu a audiovizuální části však Soul Reaver nabízí i několik výborných původních nápadů a dokonce i něco RPG prvků. Mezi ty patří právě vaše zlepšující se pohybové dovednosti. Tyto schopnosti získáváte od svých bratrů, kteří zde figurují jakožto bossové. Ovšem jestli si myslíte, že si s nimi pokecáte o starých dobrých časech a oni vám s úsměvem na rtech darují jednu ze schopností, tak to se setsakramentsky pletete. Ve zdejším světě nemáte přátele!
Každý boss má určité slabé místo a na vás je, abyste ho objevili. Takže ze začátku souboje budete kolem nich pobíhat a teprve až přijdete na tu správnou strategii a nebo na logický problém, zjistíte, že napodruhé je celá záležitost naprosto banální. Takže bossové zase až tak obtížní nejsou.
Další opravdovou libůstkou jsou zbraně. Kromě speciálního meče Soul Reaver, kterého máte připevněného na ruce a jenž má energii spojenou s tou vaší, takže sebemenší zranění v materiálním světě znamená nemožnost jeho využití, jsou k dispozici ještě další zbraně a předměty, které postupně naleznete. Výhodou těchto zbraní je jejich stálost. To znamená, že můžete hodit po protivníkovi kámen a tento pak lze použít znovu a znovu. To samé se týká i standardních mečů, seker, kopí atd. Jakoukoli zbraň můžete odložit a když se na dané místo za čas vrátíte, opět ji tam naleznete, což je vděčné schéma. Některé předměty se navíc dají používat nejen pro boj, ale s jejich pomocí půjde vyřešit i nějaké to puzzle. Jedinou nevýhodou všech zmíněných věcí je skutečnost, že se nedají používat ve spektrálním světě. A abych nezpomněl, v soubojové části vedle zmíněného arzenálu lze využít i pár útoků "hand-to-hand" za pomoci vašich impresivních drápů.
Poslední specialitkou je magie. Jde o tzv. Glyphy a jedná se přírodní zdroj magie, přičemž zajímavostí a také jednou z nejlepších částí hry bylo její získávání. Pro samotné dokončení hry nebylo vlastnictví všech glyphů podstatné, ale to nalézání bylo rozhodně příjemně motivující.
Jednalo se totiž vždy o nějakou místnost, kde bylo potřeba vyřešit nějaký logický problém, za něhož byla zmíněná magie posléze vítanou odměnou. Navíc bylo vyvolání každého kouzla nádherně vyobrazeno - navzdory všemu jsem magii v soubojích prakticky nevyužil!
Drobný herní nedostatek vidím v absenci jakékoliv mapy, protože zdejší svět je opravdu rozlehlý, otevřený a svobodný, takže se hráč může občas špatně orientovat. I když na druhou stranu zase používáte teleporty, takže přechod je o něco snadnější. Ať tak či onak, asi největším zklamáním je otevřený konec a určité dohady, jak že to s Razielem a Kainem dopadne – což jsou dnes již známé informace. Nicméně i tak se jedná o velmi povedenou a hlavně (což je v dnešní době vzácné) hratelnou záležitost, která má i v současnosti stále hodnotné grafické zpracování a suma sumárum pořád co nabídnout.
| Legacy of Kain: Soul Reaver | ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
|
