Je to tak trochu smolař - vždyť řadu let bojoval o pevné místo v NHL a když ho konečně získal, přišel nešťastný pád na mantinel, který ve svém důsledku znamenal zámořský konec. Šestadvacetiletý Andrej Nestrašil odchází do Ruska, kde podepsal roční kontrakt s Nižněkamskem.
Dostat se zpátky do NHL už bylo nereálné?
Původně jsem o místo chtěl ještě zabojovat, ale věděl jsem, že by byl zázrak, kdybych dostal jednocestný kontrakt. Byl jsem ochotný vzít i dvoucestný, pokud bych měl šanci udělat tým. Pak ale přišla nabídka z Ruska. Začal jsem o tom hodně přemýšlet, protože zprávy z Ameriky nebyly příznivé.
V tu chvíli jste začal sen o NHL vzdávat?
Přišly pochybnosti, jestli to má cenu. Přece jenom jsem byl v zámoří už devět let a kdybych šel zpátky, tak mě budou mít zaškatulkovaného jako hráče, který bude na farmě a zaskočí v případě, že se někdo zraní. Proto jsem dospěl k názoru, že jít do Ruska bude změna. Že získám novou motivaci.
Měl jste nabídku i z Novosibirsku. Proč to nevyšlo?
Dostal jsem od nich nabídku už po konci sezony, ale z Nižněkamsku bylo cítit, že mě fakt chce. Volal mi trenér i generální manažer, takže jsem cítil, že o mě fakt stojí.
Nemrzí vás, že nevyšel Novosibirsk kvůli tomu, že tam hraje kamarád Adam Polášek?
To je pravda, jsme nejlepší kamarádi, trávím s ním víc času než se svou přítelkyní. Ale musel jsem se rozhodovat podle toho, kde dostanu nejlepší hokejovou šanci.
Zmínil jste, že o vás hodně stál kouč Andrej Nazarov. Víte, že jde o kontroverzní postavu, která měla v minulosti konflikty s protihráči, s diváky a dokonce ho obvinil z drsného napadení lékař Petrohradu, kde trénoval?
Vím o tom. U každého najdete něco, co se vám nebude líbit. Než jsem se definitivně rozhodl, tak jsem mluvil se spoustou kluků, kteří tu hráli. Volal jsem Tomášovi Netíkovi, aby mi řekl, jak tu vypadá město. Pak jsem mluvil s Vencou Nedorostem, který proti nim hrál. Ptal jsem se, jaký to byl trenér a co si o něm myslel. Ve finále jsem dal na kluky, kteří tu byli a hráli pod ním. Na své hráče je prý vždycky v pohodě. Pro mě je výhoda, že umí anglicky, protože hrál NHL.
„Každý, kdo se rozhodne jít do Ruska, musí být připravený, že to tam nemusí být žádný med. Nečeká mě Paříž, ale já tam jedu hrát hokej. Hala je moc hezká, zázemí je tu super, a to je pro nás hráče nejdůležitější.“ |
Už jste v Rusku. Jaký na vás udělal osobně dojem?
Trenér je pro hráče základ. Vím, že mě chválil do novin, ta slova mi samozřejmě udělala radost. Když z něj cítím, že chce, abych pro něj hrál, tak je to to nejlepší, co se hráči může stát. Bavili jsme se, co ode mě čeká, kde budu hrát atd. Víc se dozvím ale asi až s prvními přípravnými zápasy.
Hrát v Rusku není jednoduché a podle hráčů, kteří si tím prošli, obzvlášť v menších klubech jako Nižněkamsk. Jste připravený, že to tam nemusí být po psychické stránce žádný med?
Jasný. Každý, kdo se rozhodne jít do Ruska, na to musí být připravený. Zaprvé je to náročná liga, kde se hraje hodně zápasů. A město? Žít se tu dá, restaurace tu jsou, je tu Robin Hanzl a dva američtí útočníci. Anglicky umí i gólman. Paříž to není, ale jsem tu kvůli hokeji. Hokejová hala je moc hezká a zázemí na zimáku je super, což mě velice mile překvapilo. To je pro nás hráče nejdůležitější. Stejně jste furt na cestách a hrajete. A když přijedete domů a máte volno, tak stejně celý den ležíte, protože se snažíte zregenerovat. Samozřejmě že je lepší mít možnosti, ale že by mě to svazovalo, to ne. Aspoň máte víc času se soustředit na hokej.
Podívejte se na zákrok, který předznamenal Nestrašilův konec v NHL:
Co od následující sezony očekáváte?
Určitě to bude změna. Je to výzva, můžu se dostat do dobré pozice. Sám od sebe očekávám, že se mi začne dařit a že všichni zapomeneme na to moje zranění a posuneme se dál. A budeme mluvit jenom o hokejových věcech. Nebylo mi moc příjemné, když lidi pořád říkali, že jsem byl zraněný. Rád bych tu kapitolu uzavřel, nevracel se k ní a nemusel spekulovat, jestli se mi nedaří kvůli zranění. Chci mít dobrou sezonu, to je můj letošní cíl.
Řekněte: přišel jste o šanci v NHL kvůli zranění, nebo kvůli tomu, že jste po něm v Carolině nedostával šanci?
To je hrozně složitá otázka. Hádal bych. Každý, kdo neuspěje, říká, že nedostal šanci. To je taková klasika... Ale ono to tak většinou je. Těžko říct, jestli to bylo zraněním... Myslím, že lidi předpokládali, že se po něm nemůžu dostat do takové formy jako předtím, a tím pádem je to pro ně velký risk. Sám jsem nečekal, že se ze zranění budu dostávat tak dlouho. Poučil jsem se, že je to proces a tělo se s tím vyrovnává dýl, byť si člověk přijde fyzicky připravený.
„Peníze? Nesehrály rozhodující roli. Klidně bych dál bojoval o NHL, ale musel bych mít šanci aspoň 50 procent.“ |
Sehrál ve vašem rozhodování i věk a že tedy máte nejvyšší čas začít vydělávat?
Nechci říct, že vysloveně peníze sehrály rozhodující roli. Spíš realisticky přemýšlíte, jaké máte šance na NHL. A pak dostanete takovou nabídku... Kdybych měl šanci na NHL padesát procent, tak řeknu, že mi to za to stojí. Lidi si moc nedokážou představit ten mentální proces, když jste v pozici, že budete pendlovat mezi farmou a prvním týmem, nebo když jste na rozhraní čtvrté lajny a náhradníka. A denně chodit na stadion s tím, že cestou přemýšlíte, jestli v sestavě budete, nebo ne. Tak jsem si řekl, že by bylo možná fajn hrát někde, kde takové starosti mít nebudu. A třeba se dostanete do pozice, že budete ceněné zboží a tím pádem budete mít určité jistoty. Samozřejmě vím, že to může dopadnout jinak.
Říkal vám trenér, co od vás očekává?
Úplně detailně jsme se nebavili, ale chtěl bych začít v prvním nebo druhém útoku. Myslím, že s tím mě sem přivedli.
Budete hrát v Evropě, takže je rázem aktuální i národní mužstvo. Je to lákadlo?
Velké, pro koho by to nebylo lákavé. Samozřejmě, že bych se rád oblékl do reprezentačního dresu. Ale tohle jsou věci, které přijdou za měsíc za dva a abych se tam dostal, tak musím podávat dobré výkony v Nižněkamsku.
„Myslím, že naše vztahy s panem Jandačem nejsou pošramocené. Nejsme na sebe naštvaní, já teda určitě ne.“ |
Před mistrovstvím světa proběhla mezi vámi a trenérem Jandačem mediální přestřelka. Nebojíte se, že to poznamenalo váš vztah a tím pádem vaši budoucnost v nároďáku?
Myslím, že to bylo zbytečně nafouknuté v novinách. Myslím, že naše vztahy nejsou pošramocené, takhle jsem o tom nepřemýšlel. Naštvaný na sebe nejsme, já teda určitě ne. A když bude chtít, abych na reprezentační sraz přijel, tak samozřejmě rád přijedu.
V Americe jste měl přítelkyni, komplikuje váš přesun do Ruska i osobní život?
Samozřejmě, že ho poznamená. Týden jsme se neviděli, teď se neuvidíme další dva měsíce. Pak sem asi přijede na tři měsíce, ale po nich se zase další dva měsíce neuvidíme. Takový je hokejový život, patří to k němu. S tím do toho holky jdou, takhle to chodí. Je jasné, že pro ni to bude trošku křest ohněm vydat se do hokejového světa. Doteď mohla být doma, kde všechno znala, kde měla kamarády. Jít z toho do Ruska asi nebude nejlehčí. Pro mě je hokej priorita a dokud nebudu mít děti, tak je na prvním místě. Jsem ještě dost mladý na to, abych dělal rozhodnutí založené na vztazích a na rodině. Doufám, že to zvládne a že to nebude tak hrozný, jak si myslí. Ale to se nedozvíme dřív, než přijede.
Prověří to vztah.
Jistě. Ale myslím, že umím docela dobře posuzovat charakter lidí. Kdyby to byla holka, která jde jenom za tím hokejovým životem, tak bych s ní nikdy nebyl. Myslím, že to zvládne a že to bude super.
