Dukla tedy neznamená pro mladé hráče vojenský režim? Hráči bydlí přímo na stadionu.
Podmínky jsou tady na české a evropské poměry velmi luxusní. Ale je to něco za něco. Budíček, večerka, pohyb po městě, životospráva, to jsou věci, které řešíme bez pardonu. Ne tak, že příště už ne, ale rovnou odchod. Program pro ně je přísnější, byť do vojny to má daleko. Je to jakási symbolika toho, že dnešním hráčům chybí dva roky vojny. Já to ještě zažil na vlastní kůži, trénoval jsem vojenské týmy v době, kdy ještě existovaly. Už jsem takový veterán.
Jak tehdy fungovaly?
Pamatuji si, že disciplína byla velká a spousta hráčů z druhých soutěží se díky tomu dostala do nejvyšší ligy. A to se teď daří i nám, už od nás taky nějakých pět šest hráčů odešlo do extraligy, Rousek, Střondala a další. Výsledek vám vždy ukáže, jestli to děláte dobře, nebo ne.
Mluvil jste o vyhazovu bez pardonu. Řešili jste ho v Litoměřicích?
Už to tady taky bylo, jen jsme to nikde neventilovali. Nepřinese to nic hráčům ani nám. Stalo se to jednou a byla to spíš taková hloupost.
Mládežnický hokej půjde nahoru, věří MlejnekChtěl bych, aby v Litoměřicích bylo co nejvíc hráčů, kteří mají šanci zahrát si na mistrovství světa. Optimálně bychom tady chtěli soustředit všechny. Jsem velmi rád, že jedním z mých dvou nejbližších kolegů je trenér David Bruk. Povýší to spolupráci s Litoměřicemi. Je mým asistentem u národního týmu do 20 let, mým kolegou, mou pravou rukou. Do Litoměřic jezdím na každé domácí utkání, nemám to úplně z ruky. Musím říct, že můj pohled proti pohledu klubového trenéra, jímž jsem byl doteď, se musí změnit. Když budu tady, zajímat mě budou především hráči z projektu Dukla. Je to pro mě velká změna. Jako trenér začínám od svých prvopočátků už 25. sezonu. A po 24 letech každodenní práce se musím přeorientovat na jiný styl. Co se týká aktuální situace českého mládežnického hokeje, nechci se hrabat v historii, ale vnímám nějaké ohlasy a dokážu si udělat i vlastní názor. V hokejovém hnutí se toho dělá hodně a věřím, že se bude dělat ještě víc, aby se český mládežnický hokej vydal výsledkově lepším směrem. Svoji práci vnímám jako odpovědnost a závazek. Musím říct, že nebudeme vyhlašovat nějaké velké cíle, chceme tým připravit dobře na každý následující zápas. Věřím, že to půjde nahoru, snad mi k tomu pomohou moje zkušenosti z působení u českého reprezentačního áčka, kde jsem byl od roku 2018. Za tu šanci jsem extrémně vděčný. |
Jak fanoušci projekt přijali?
Překvapivě návštěvnost stoupla. Než přišla pandemie koronaviru, stadion byl na každý zápas ze dvou třetin plný, na utkání typu Kladno, Budějovice, Ústí bylo vyprodáno. Lidi to tady přijali. Jsou rádi, že vidí mladé kluky, kteří můžou hrát extraligu, že se po ledě neprohánějí nějací vysloužilci, kteří s prominutím tady jen dožívají. Naopak za nás hrají kluci, kteří jednou budou třeba v reprezentaci, Rousek, Kantner, kteří tu vyrostli. Pro fanoušky je to zajímavé, vidí nové tváře, hráče s velkou perspektivou. Je to dobré i pro město.
Ale bez zkušených se neobejdete. Jak tým vždy skládáte?
Je to trošku kreativní práce. Starší hráči tady mají nějakou úlohu, čekáme od nich nejen práci na ledě, ale i v kabině. Tam jsme cítili, že to v poslední sezoně nebylo úplně ono. Hledali jsme hráče, kteří by šatně dali nějaký řád. Je vždycky důležité, aby zkušení měli pod kontrolou mladší kluky. Není to jen o nás, abychom jim dělali dráby, ale aby i kabina sama o sobě žila vlastním systémem. Proto přišel obránce Honza Výtisk z Vítkovic jako jednoznačná volba. Jako kapitán. Před patnácti lety jsem ho jako mladého začínajícího kluka trénoval, teď jsme se potkali zase, trošku to je nostalgie.
Nepřicházel v úvahu i litvínovský Michal Trávníček, další matador z extraligy? Sáhlo po něm Ústí.
Když se objevil na trhu, už jsme měli určitou strukturu týmu vytvořenou. Starší hráče nad třicet, střední generaci do 25 let, co má před sebou velkou kariéru, pak hráče mladší. Už jsme pro něj neměli odpovídající prostor, tak jsme na to nereagovali.
Výtisk byl tváří a ikonou extraligy. Jak jste ho mohli zaplatit?
I on zapadl do našeho skromného rozpočtu, který je zhruba 15 milionů včetně mládeže. Nemohli jsme si dovolit hráče řádově kolem sta tisíc korun jako kluby na Moravě. Ale dokázali jsme se dohodnout. Platíme ho my, ne svaz. Hokejisté, kteří jsou pod smlouvou, patří Litoměřicím.
Plno hráčů si u vás udělalo jméno a odešlo. Mrzí vás to, nebo jste naopak rád, že to děláte dobře?
Třeba po minulé sezoně odešli kluci, kteří byli špičkou v 1. lize, ať už Dan Voženílek, Markus Korkiakoski, Martin Kadlec, nejlepší střelec. Ale když k nám přicházeli, špičkoví hráči to nebyli. Abychom kupovali elitní hokejisty, to není naše cesta. Náš cíl je hráče posouvat a oni za ty dva roky vyrostli. Nechceme a nebudeme konkurovat vysokým finančním nabídkám. Máme nějaké limity, co se týče rozpočtu, ty nebudeme překračovat. Nikoho nebudeme přeplácet.
Jan Výtisk, hlavní posila hokejistů Litoměřic
Takže i v nyní zastavené sezoně vyrobíte několik špičkových hráčů, tedy aspoň na úroveň 1. ligy?
Během dvou let jsme složili úspěšné mužstvo, v nedohraném ročníku dosáhlo na nejlepší umístění v historii klubu (6. místo). V létě jsme se tým rozhodli přebudovat od základů, okysličit ho novými jmény. Oslovili jsme opět hráče, u kterých předpokládáme, že jsou perspektivní. Třeba Patrik Miškář by mohl být extraligový hráč. Odehrál pár dobrých zápasů v Mountfieldu, ale oni mají silné mužstvo a je složité se tam prosadit. Potřebuje větší prostor se individuálně zlepšovat. Martina Procházku pamatuju z mistrovství světa dvacítek, v prvním útoku Simon v centru, napravo Pastrňák, vlevo Procházka. Myslím, že ten kluk nedostal tolik příležitostí, aby se posunul dál. Pořád je mladý, chceme ho o kus postrčit. Nemyslím, že oproti loňsku máme velkou ztrátu ohledně kvality. Je zase dobré, že přišli kluci, kteří mají motivaci, a ne za žádné velké peníze.
Král s Řezníčkem: Nechte nás trénovat v litoměřické bubliněPrezident hokejového svazu Tomáš Král a ředitel extraligy Josef Řezníček požádali premiéra Andreje Babiše a ministra zdravotnictví Romana Prymulu o výjimku, která by umožňovala trénink profesionálních hokejistů. Vedle hráčů dvou nejvyšších domácích soutěží by dopisem představitelům vlády rádi dosáhli možnosti plnohodnotné přípravy rovněž pro juniorskou reprezentaci, která by se mohla připravovat na zimním stadionu v Litoměřicích. Příprava by proběhla v takzvané bublině. Právě takovou cestou se podařilo ve dvou centrálních místech dohrát i sezonu zámořské NHL. Ledová plocha s ubytovnou, posilovna i tělocvična se nachází v jedné budově, do níž by neměl přístup kromě účastníků kempu a nezbytného personálu nikdo další. „Všichni účastníci by byli testováni a během přípravy by byli pod neustálým lékařským dohledem včetně všech požadovaných hygienických opatření. Navíc platí, že přinejmenším 80 procent účastníků, hráčů a členů realizačního týmu si již nákazou prošlo,“ uvedli v žádosti Král se Řezníčkem. |
Už jste zmínil Fina Korkiakoskiho. Cizince už nechcete?
Jdeme cestou českých hráčů. Když jsme podepisovali Finy, šli jsme do toho s motivací ukázat našim klukům, jak pracují cizinci. A víme, že Finové pracují velmi dobře. Nebylo to vůbec špatné, naopak. Především Markus přinesl vysokou profesionalitu v tréninku, byl to přínos. Ani jsme nečekali, že bude takovým bodovým hráčem, v některých věcech až výjimečným. Po Kangasovi jsme sáhli, protože jsme nemohli sehnat hráče napravo s hokejkou, ale nebylo to úplně ideální. Své si odvedli.
Jak přesvědčujete extraligové kluby, aby vám své talenty pustily?
Není to úplně jednoduché. Ale to je jako se vším. Jsou kluby, s kterými je dohoda velmi dobrá, Sparta, Litvínov, Mladá Boleslav, s Brnem byly dobré domluvy. S dalšími je to složitější. Jde o to, jak management vnímá, do jaké míry to je pro ně přínosné. Taky je to o hráčích. Třeba v jednom ročníku máte dva tři dobré a v dalším nikoho. Měli jsme loni tři kluky z Brna, letos žádného, protože nemají nikoho výjimečného, který by se sem mohl posunout. Začátek byl ze strany klubů nedůvěřivý ve stylu Copak vy tam asi vymýšlíte, dneska se ozývají i samy a hráče nabízejí.
Spolupracujete v rámci regionu i s extraligovým Litvínovem. Jak?
Dohody jsou, ale sezona se vyvíjí, přijdou zranění, špatné postavení v tabulce, výměna trenérů, to všechno má vliv. Ale domluvy s Litvínovem jsou poměrně stabilní, je to regionální klub, takže ta spolupráce je trošku užší. A hlavně nám Verva pomáhá v době, kdy nám ti hráči zmizí. Najednou nám odjede třeba pět šest kluků na mistrovství světa, zůstane nám jich tu třináct čtrnáct a my potřebujeme pomoct. Z Litvínova ta pomoc přichází. My jim vyhovujeme trošku nadstandardně, oni zase nám, když se dostaneme do těžkých situací.
Jak do projektu zapadl trenér David Bruk, který se stal i asistentem reprezentační dvacítky? U vás je od května 2018.
Znám ho dlouho, je to trenér, který byl úspěšný u mládeže. A my do projektu potřebovali trenéra, který by uměl pracovat s mladými hráči, což není úplně obvyklé. Je trochu problém českého hokeje, že trenéři nechtějí moc dělat s mladými, chtějí rovnou hotové hráče. A tady se ukazuje, že to prostě jde.
Měl Bruk nabídky i z extraligy?
No jasně! Ale to už je zase moje práce ho přesvědčit, aby zůstal.
Koučem juniorského nároďáku je nově Karel Mlejnek. Vítáte to?
Za sebe i za vedení Litoměřic jsme velmi rádi, že máme trenéra dvacítky blízko sebe. Nebydlí daleko, pravidelně sem jezdí, komunikuje s námi, spolupracuje. V minulých letech se to nedařilo, spolupráce nebyla ideální. Doufám, že tohle dotáhneme k maximální spokojenosti všech.
