„Chtěl jsem zůstat ve Finsku, ale situace ve světě to zkomplikovala tím, že bylo hodně hráčů na trhu. Týmy chtěly čekat,“ líčí ostravský rodák; hráči houfně opouštěli ruskou KHL a vznikl přetlak v dalších soutěžích. „Já po konzultaci s agentem dospěl k názoru, že čekat nebude úplně nejlepší, takže jsme se rozhodli pro návrat do Česka a pro Litvínov.“
V Jukuritu, klubu z padesátitisícového města Mikkeli, patřil k oporám. V zemi tisíce jezer strávil dvě sezony, v první posbíral 23 bodů (5+18) ve 46 zápasech, ve druhé už bodů 37 (14+23) v 60 duelech. V posledním play off přidal v sedmi utkáních jeden gól. „Loni se sezona podařila mně i týmu až na play off, vypadli jsme ve čtvrtfinále.“
Finskou nejvyšší soutěž si užíval. „Hraje se tam jiný hokej, hodně rychlostní, urputný. Dalo mi to hodně po všech stránkách. Česká extraliga pro mě bude ze začátku trošku něco jiného, ale myslím, že si rychle zvyknu a bude to fajn.“
Čtyřiadvacetiletý Stránský, jehož starší bratr Matěj letos přivezl bronz z mistrovství světa, na domácí scéně už hrál v mateřských Vítkovicích a Kometě Brno. V extralize naskočil do 161 zápasů, dal 31 gólů a na 32 přihrál. V Litvínově počítá s rolí tahouna. Verva se hledá po odchodu legend Viktora Hübla a Františka Lukeše.
„Kluci tu odvedli neskutečnou práci. Je čas posunout se dál. A my jsme tu od toho, abychom šanci chytili za pačesy a nahradili je,“ burcuje Stránský. „Určitě bych měl patřit mezi lídry, jako loni ve Finsku. Tahle role mě baví, je to lepší než hrát ve čtvrté lajně a chodit na led na pár minut. Budu dělat všechno, abych to splnil.“
Tlaku, který na něj bude, se nebojí. „Moc si ho nepřipouštím, naopak mě dokáže vyhecovat. Jsem zvyklý, že většinou v týmu zastávám roli lídra, těším se moc.“ Stejně tak na spolupráci s Vladimírem Růžičkou, koučem mistrů světa. „Potkávám ho poprvé, je to trenérská ikona Česka.“
Po historickém titulu 2015 se Litvínov stále nemůže nadechnout k lepším časům. Stránský chce hokejovou baštu pozvednout. „Vždycky tu byla nepříjemná atmosféra pro soupeře a dobrá pro domácí tým, to bude skvělé. Očekávám, že na tom budeme lépe, než byl Litvínov loni. Chci mu pomoct do play off.“
V posledním ročníku do něj chemici neproklouzli, skončili první pod čarou. „V útoku jsme teď hodně slušní, přišel jsem já, Abdul, Hlava, z loňska jsou tady kvalitní kluci. Ještě se máme posilovat o dva obránce, pak bude tým hodně silný.“
Bodové cíle si ale Stránský nedává. „Hrozně to pak svazuje,“ cítí. „Samozřejmě vím, že body musím dělat, ale že bych si dal za cíl čtyřicet padesát, to ne. Když budu hrát dobře, budu se dostávat do šancí, tak body přijdou.“
Třeba i ve spolupráci s hokejovým dvojčetem Patrikem Zdráhalem. „Ve Vítkovicích jsme hráli dva roky v lajně, rozumíme si. Tady zatím spolu v útočné řadě nejsme, ale třeba se to změní. Hned po mém příchodu jsme se dali do kupy, chodíme spolu na tréninky i z nich,“ líčí 181 cm vysoká posila. „Nepřemlouval mě, abych přišel, ale řekl mi, jak to tu chodí. Pak jsem se rozhodl sám.“
Šimon Stránský a rodinaVladimír Stránský, děda, 75 let, bývalý hráč Košic, Vítkovic či Gottwaldova Darek Stránský, otec, 52 let, Vítkovice, KP Brno či Frýdek Vladan Stránský, strýc, 49 let, Vítkovice, Dauphin Kings, Nippon, Poruba či Sydney Vít Stránský, strýc, 40 let, Orlová, Sydney, Havířov či Frýdek Matěj Stránský, bratr, 29 let, Saskatoon, Texas, Čerepovec, Mora, Třinec či Davos |
