Deset let poté, oklikou přes zámořské štace, dva roky hraní EBEL ve Vídni a poslední sezonu ve švýcarském Bielu, je fanoušek Jaromíra Jágra a Romana Červenky zpět v českém hokeji. Do svého útoku ho zlákala brněnská Kometa.
„Když se ta možnost naskytla, věděl jsem, že nechci zůstat ve Švýcarsku a domluvím se s Brnem,“ překvapí 29letý rodák z rakouského Klosterneuburgu velmi dobrou češtinou, osvěženou tu a tam slovenským slovíčkem.
Mluvíte česky často?
V Americe a v Rakousku vůbec, neměl jsem možnost. Ve Švýcarsku jsme ale měli českého fyzioterapeuta Karla Mališe a s ním jsem mluvil celý rok. Překvapilo ho, že česky umím, a zároveň jsem se tak i učil.
Chytíte cizí řeči snadno?
Myslím, že ano, i když lepší to bylo dřív, když jsem byl mladší. Ve čtrnácti jsem šel na Slovensko sám, potřeboval jsem se domluvit. Tehdy jsem bydlel v rodině spoluhráče Miroslava Presingera v Ružinově. Asi bylo těžší napřed se naučit slovensky a pak česky, občas se mi to plete a s psaním a gramatikou asi budu mít ze začátku problém.
Co vás vlastně z Rakouska vyvedlo takhle brzo do světa?
Tehdy hokej u nás nebyl na moc dobré úrovni. Dojížděl jsem z Vídně dva nebo tři roky na tréninky do Bratislavy, a doma jsme se rozhodli, že by bylo lepší, kdybych se tam přesunul. Po roce jsme pak zvolili Znojmo. Je blízko Vídni, hrála se tam dorostenecká 1. liga, což byl dobrý mezistupeň. Lepší než hned skočit do juniorské extraligy.
Byl to pro vás klíčový krok v kariéře?
Velký skok byl z Rakouska na Slovensko. Doma jsem ve třinácti možná mohl hrát za juniory; ve své věkové kategorii jsem si za bránou brával puk a šel jsem sám. Už na Slovensku to bylo jinak, tam bych toho sám moc neuhrál, a ve Znojmě to pak bylo ještě výraznější. Postupně jsem se vypracoval.
„Vždycky jsem chtěl zkusit extraligu. Znám vaši zemi a řeč, líbil se mi život ve Znojmě a Brno jsem taky poznal. Hokej je u vás národní sport.“ |
Zároveň jste tam i odmaturoval.
Důležité bylo, že gymnázium ve Znojmě bylo dvojjazyčné, takže jsem ho zvládl, a mám odtud českou i rakouskou maturitu. Nevěděl jsem, kam mě život zavede, do jaké země, takže tohle bylo hodně užitečné. Líbil se mi tam i život, a protože jsem do třídy chodil se staršími spolužáky, rychleji jsem dozrával. Dostal jsem tam školu i do života a věřím tomu, že nějaký český kousek ve mně je napořád. Mám tedy v sobě i kus Ameriky, kde jsem se na vysoké škole stal bakalářem, takže jsem takový pomíchaný. (směje se)
Zaměřil jste se v té době víc na studium než na hokej?
Chtěl jsem být hokejista, zároveň se mi ale líbila možnost vedle hokeje i získat vzdělání. V Americe to jde výborně skloubit, univerzitní soutěž tam je vynikající. Šel jsem studovat ekonomiku a matematiku. Na bakalářský titul se tam studuje o rok déle než v Evropě a jeho vážnost je tam o něco větší.
Mělo na váš hokejový vývoj vliv mistrovství světa ve Vídni v roce 2005, kde shodou okolností český tým vybojoval zlato?
Na zápase jsem bohužel nebyl ani jednou, ale díval jsem na všechny. Pamatuji si, jak výborně hrál Jaromír Jágr. My jsme se doma vždycky dívali na mistrovství světa a vždycky jsme fandili českému mužstvu. I slovenskému. Měli jsme radost, když tyhle země něco vyhrály.
Tehdy to bylo špičkově obsazené mistrovství během výluky v NHL. Kdo vám na ledě imponoval?
Jaromíra Jágra jsem měl rád vždycky. Potom Romana Červenku, proti němuž jsem hrával ve Švýcarsku. A líbili se mi Zbyněk Irgl a Jan Marek, který už bohužel není mezi námi. Tihle byli moji nejoblíbenější.
Co si vybavíte ze svých zápasů proti Čechům?
To bylo... v Kodani předloni? Poslední náš zápas, prohra 3:4. Ten zápas nic neznamenal, ale my jsme v něm málem překvapili, nebyli jsme daleko od výhry. Loni jsem proti Česku kvůli potížím s ramenem nehrál, a dobře jsem udělal. Prohráli jsme tak 10:1! (směje se, ve skutečnosti skončil zápas 8:0 – pozn. red.)
PIKANTNÍ NÁVRATY. Angažmá ve Vídni zavedlo Petera Schneidera (ve žlutém) v rámci EBEL i k duelům do Znojma. Proti Orlům (v červeném dresu je bránící Antonín Bořuta) si zahrál i v play off.
Když jsem viděl sestřih vašich akcí, napadlo mě mezi vaše idoly zařadit i Pavla Bureho, známého jako Ruská raketa. Nechtěl jste být taková Rakouská raketa?
To mě těší, že to tak vidíte. (úsměv) Bure byl vynikající hráč. Měl jsem rád jeho styl hry, rychlost, energii. Zkusím to jako on, ale tak rychlý asi nebudu. Moje hra je podobná té jeho – když můžu zrychlit, rád to udělám. Počkám si na možnost a vyrazím, tlačím se do brány, střílím.
Mimochodem v mezinárodní EBEL jste se potkával s Peterem Muellerem, současnou hvězdou Komety. Vybavíte si ho jako soupeře ze zápasů vaší Vídně proti jeho Salcburku?
Uměli si to v přesilovce hodit a dávali nám z toho hodně gólů. Proti nim to byly pro nás nejtěžší zápasy a já jsem v nich pravidelně hrával dost špatně. U nás ve třetině nás často přetlačili. Peter (Mueller) tam byl rok a pak už šel do Komety. Já jsem se po jeho odchodu dost zlepšil. (směje se)
Líbil se vám tehdy?
Na něm bylo vidět, že hrál dlouho v NHL a že byl draftovaný v 1. kole. Měl dobré bruslení i střelu. Musel si trochu zvyknout na evropský hokej, hráč to byl ale vynikající. Nepochyboval jsem o tom, že se v extralize prosadí.
Dodalo vám to i motivaci, když jste se rozhodoval, že ho budete následovat do Brna?
Vždycky když vidíš, že nějaký hráč jde z tvé ligy do lepší soutěže, je to motivace. Dobře pro nás další, že se Peter v Česku prosadil, protože pak si i manažeři u vás všimli, že z Rakouska můžou dostat platnou posilu. Bez Petera by to pro nás nebylo tak dostupné. Já jsem tedy do extraligy šel ze švýcarské ligy, ale platí to, co jsem řekl: Manažeři v českém hokeji zjistili, že když jsem dával góly v Rakousku, můžu je dávat i za jejich týmy.
To není vyloučené, protože se ví, že nabídku z Brna jste měl už minulý rok.
Tehdy jsem ale měl smlouvu ve Švýcarsku a nechtěl jsem odtud odcházet, i když mi pan Zábranský nabízel místo. Kometa chtěla zlepšit tým, nějak se jí nedařilo či co. Zůstali jsme v kontaktu a domluvili jsme se, že když bude zájem ze strany Komety trvat, zavoláme si.
Což se stalo.
Ve Švýcarsku jsem se necítil tak dobře, jak bych chtěl. Systém hry mého týmu mi moc neseděl. Věděl jsem, že to budu chtít zkusit jinde, a když se ozvala Kometa, těšil jsem se na to, že si zkusím extraligu. Vždycky jsem ji chtěl hrát. Znám vaši zemi, hrával jsem tam juniorku, mám rád život v Česku a lidi tam. Hokej je tam národní sport. Jakmile se naskytla tahle možnost, věděl jsem, že ve Švýcarsku zůstat nechci a zkusím to v Brně.
To si lidé na jižní Moravě rádi přečtou, protože Švýcarsko taky není k zahození. Krásné prostředí, slušné platy, život na úrovni...
Souhlasím s tím, i liga je tam vynikající, ale já si myslím, a takový je můj názor, že Česko je krásná země. Žil jsem ve Znojmě a v Českých Budějovicích, do Brna jsem jezdil a všude se mi líbilo. Vzhledem k tomu, že mluvím česky a je to blízko Vídně, byla jasná věc, kam přestoupím.
Vezmete si v Brně taky číslo tři, obvyklé spíš pro obránce než pro útočníka?
Nevím, jestli to víte, ale já jsem v obraně dřív hrál. To byly právě ty časy v Rakousku, kdy jsem si za naší brankou vzal puk, projel jsem celé hřiště a dal gól. Jelikož jsem góly chtěl dávat i potom na Slovensku, musel jsem jít do útoku. Tam už by to pro obránce taková sranda se sólováním nebyla. (úsměv)
