Shodou okolností při svém stém startu v plzeňském dresu. „Přišlo to sice o dva měsíce dříve než loni, ale úleva to byla i tak velká,“ oddychl si 21letý odchovanec Škody.
Hned o dva dny později Kantner vítěznou brankou na 2:1 rozhodl i těžký duel ve Zlíně. V oslabení využil u zadního mantinelu špatné rozehrávky gólmana Čiliaka a rychlý manévr do odkryté branky už byl poměrně snadný.
Pikantní bilance. Dva góly ve dvou zápasech, pokaždé do opuštěné klece. „Ale i tak jsem za ně moc rád,“ pousmál se.
Bezmála dvoumetrový forvard se rve o místo v extralize třetí sezonu. V juniorce a plzeňském dorostu patřil za kanonýra, který za sezonu nasázel přes třicet branek. Mezi dospělými se jeho příspěvek v uplynulých dvou ročnících zastavil vždy na čtyřech gólech.
Teď je v polovině téhle porce.
„Je to o síle, o soubojích, které je třeba ustát. A hlavně o kondici. V tom je největší rozdíl mezi juniorským a dospělým hokejem,“ srovnával Kantner už před rokem.
To sezonu začínal v elitní řadě Škody po boku Nedorosta a Gulaše. Jenže po devíti kolech a nulovém příspěvku byl „suspendován“ níž. Ke Gulašovi se vrátil až ve zmiňovaném utkání minulý týden proti Mountfieldu, právě plzeňský kapitán mu asistoval u první trefy v sezoně. „Je to čest hrát s takovými hráči a jsem rád, že to zase vyšlo.“
Přitom úvod sezony neměl povedený, toulal se ve čtvrté formaci a nebýt řady zraněných v plzeňské ofenzivě, ze sestavy by zřejmě vypadl úplně. Až poslední kola mu vrátila náladu.
„Co mi chybělo? Sebevědomí. Musíte si to vyřešit uvnitř. Říct si, že hokej pořád umíte hrát. Není to o fyzičce, ale o hlavě,“ líčil plzeňský rodák a vyzdvihl, jak se tým s velkou marodkou pere. Do reprezentační přestávky šel dokonce z druhé příčky v tabulce. „Je super, že se můžeme spolehnout na všechny hráče na soupisce. To nám pomáhá, i když jsme takhle oslabení. Nepodléháme panice a věříme, že tým má pořád sílu.“
Kantner má také specifický vztah s trenérem Čihákem. Potkali se už v plzeňském dorostu a kouč přemýšlivému forvardovi nedá nic zadarmo. „Když zakřičí, jsem většinou první na ráně,“ popisuje s úsměvem. „V dorostu nás dotáhl až k ligovému stříbru, provází mě už nějakých šest let.“
Včetně dvou letních příprav a galejí na šumavských stráních. „Příprava je tady extrémně náročná. Ale můžeme z toho jen těžit. Žádný soupeř nás fyzicky nepřehrává,“ mínil Kantner.
Teď ještě, aby mu brzy naskočily další góly. A třeba nejen do prázdné branky.
