Vyhledával jste si historické rekordy a počítal, kolik je potřeba ještě minut?
Popravdě jsem to moc nesledoval, ve čtvrtek po zápase mi ale na to přišly myšlenky. Když už jsem měl svůj finální čas, tak jsem si to porovnával. Je škoda, že to nepokračuje, ale na druhou stranu v předchozích utkáních byly mraky situací, kdy celá série mohla skončit dřív. Být šestý v historii extraligy je něco výjimečného a jen tak někomu se to nepovede.
Prolétlo vám při brance ve Zlíně hlavou, že je sérii konec?
V tom okamžiku jsem věděl, že už to nevrátím a že je to škoda. Hned jsem si ale řekl, že začnu další sérii a bude to ještě lepší. V té situaci to brankář řešit nemůže, musí jít dál s čistou myslí. Samozřejmě mi to blesklo hlavou, ale hned to bylo zase pryč.
Jak jste ten gól viděl?
Závar před brankou, pak se to tam několikrát odrazilo. Já už potom jen padl na záda a nestihl jsem ty odrazy sledovat. Šlahař pak měl jednoduchou práci poslat puk do brány. Byl to gól po hodně odrazech, shoda náhod. Takových ale mohlo padnout i v předchozích zápasech víc. Setina sekundy a člověk už s tím nic neudělá.
Udělal jste asi, co jste mohl, ještě jste se natahoval po puku bez hokejky...
V tu chvíli už má člověk nutkání tam padnout třeba hlavou napřed, hlavně aby ho puk nějak trefil. To se ale nestalo. Co se dá dělat.
Vyčinil jste hráčům, že dovolili takovou akci 36 sekund před koncem třetiny?
Určitě jsem jim to nevyčítal. Kluci dělali maximum pro to, aby se to do branky neodrazilo. Někdy to ale tak vyjde, že ten puk objeví dříve protihráč a má před sebou prázdnou bránu. Předtím ale naši obránci vyřešili takových náhod víc a těchto situací jsou v zápasech mraky. Byla to jen otázka času.
V posledním zápase jste dostal čtyři góly, zároveň ale máte za poslední čtyři utkání průměr jedné inkasované branky. Je to gólmanovi po výhře fuk?
Tohle jsem dál neřešil. To nejdůležitější je výhra za tři body. Třešnička na dortu s nulou v zádech mi sice chyběla, ale zase jsem si daleko víc vážil bodů. Se Zlínem se to skóre stále přelévalo a my to dokázali otočit konečně na svoji stranu.
Nechybělo vám poslední dobou takové drama?
Já si to neužíval ani v předchozích zápasech. (směje se) Pořád se mohlo stát cokoliv a hned by se to otočilo proti mně. Soustředil jsem se na stoprocentní výkon, to se třikrát povedlo a ve čtvrtek ne. Nejde to držet donekonečna.
Útočník Tomáš Šoustal po zápase říkal, že jste v kabině zakazoval o tom mluvit, je to tak?
Ne že bych to zakázal, ale spíš narážel na to, že řešit tahle čísla se nevyplácí. Je to pomíjivé a nechcete, aby se to obrátilo proti vám. Bavili jsme se o tom v kabině, nebylo to tak, že by se z toho stalo tabu, ale říkal jsem, že když vyhrajeme, tak budu spokojený, i kdybych osmkrát lovil puk z branky.
Je to klasická brankářská pověrčivost?
Moc pověrčivý nejsem, nezakládám si na tom. Spíš jsem řešil, jestli vyhrajeme za tři body.
Schytal jste to alespoň po výhře v kabině?
No, nějaké narážky tam byly, ale říkal jsem klukům, že už jsem zaplatil za ty předchozí nuly dost a nechtěl jsem platit do týmové kasy víc. (směje se)
Mueller ve formě, Vejmelka bez rekordu. Kometa jezdí po zadku a vítězí |
Když nejste pověrčivý, máte aspoň nějaké ověřené brankářské rituály? Klepete si do tyček v přesném pořadí?
Nad tím jsem přemýšlel, když jsem byl mladší, protože všichni zkušení gólmani něco takového měli. Postupem času jsem ale přišel na to, že bych se tím akorát rozptyloval a je to zbytečné. Nemám tedy nic, bez čeho bych nemohl nastoupit do branky.
Jsou gólmani jiní?
Hodně často se to omílá. Já znám tolik hráčů, kteří jsou „jiní“ ještě mnohem více než většina brankářů. Máme ale nevýhodu, že hráčů v poli je daleko víc, než je brankářů. Na jednu stranu je asi potřeba mít hlavu nastavenou jinak, aby mohl člověk do branky, na stranu druhou i mezi hráči se najdou pořádní podivíni. Nakonec na tom ale asi něco je.
Když vidím, jak Tomáš Malec hledá pátou pásku na hůl, když už čtyři zahodil, tak se bavím.
Přesně. Každý máme svoje podivnosti a návyky. Na nás ale jsou víc vidět.
Co se v týmu změnilo, že od půli prosince takto funguje?
Chtěli jsme být na jiných příčkách a věděli jsme, že máme kádr na to, abychom se tam dostali. Věřím, že jsme najeli na dobrou kolej, a snad v tom budeme pokračovat. Musíme se smířit s tím, že budeme vyhrávat i škaredými góly.
Škaredými góly?
Těch padá nejvíc. Kluci to moc nechtějí slyšet, zvlášť ti z první lajny. Ti jsou nejradši, když to můžou doklepnout do prázdné a ideálně mají ještě čas si otočit hokejku. S nimi je to trochu složitější. Jsou to hračičkové, ale zároveň jsou tak kvalitní, že si to mohou dovolit. Já ale nevidím úplně rád, když situace přehrávají a já už vidím puk v brance soupeře. Pohodu ale máme, takže můžeme řešit situace i po jejich.
