Jakožto svému novému pobočníkovi dal Kováčikovi na starosti – jak jinak – práci s defenzivou. „Budu od všech vyžadovat disciplínu a správný přístup. Nemyslím to ale tak, že bych byl nějak tvrdý. Naopak se budu snažit si hráče získat, aby pochopili správnou mentalitu. Že když přijdou na trénink, tak se budou čtyři hodiny věnovat jen a pouze dané činnosti, aby to nebylo ve špatné náladě,“ plánuje Kováčik, který doplní současnou trojici asistentů Jana Zachrlu, Jiřího Horáčka a Kamila Pokorného.
„Jožo je srdcař a má Kometě co dát. Bude se starat o rozvoj obránců v klubu, a až se rozjede mládež, bude mít na starost i juniorku a dorost. Určitě to není jen pro konec této sezony, smlouvu jsme podepsali na následující dva ročníky,“ hlásí na webových stránkách klubu Zábranský.
Beci pod Kováčikem bodují Oba poslední zápasy pomohli strhnout na stranu Komety obránci. Celkově si brněnští beci proti Zlínu (9:3) a v Plzni (1:0) připsali dva góly a osm kanadských bodů. Rada Jozefa Kováčika tlačit se co nejvíc do zakončení měla největší vliv na Petra Zámorského a Rhetta Hollanda, kteří si shodně připsali tři body, obě trefy Zámorského byly navíc vítězné. Kováčik tak zatím má stoprocentní úspěšnost. |
Tvořivý slovenský bek opustil Kometu v roce 2017, chvíli po zisku prvního z moderních titulů za zvláštních okolností. Přestože měl za sebou teprve první rok tříleté smlouvy, nezbylo na něj v Brně překvapivě místo a odporoučel se zpět na Slovensko, kde hrál v Nitře, Zvolenu a nakonec mateřských druholigových Topolčanech. Tam loni v červnu ukončil kariéru.
Zároveň zde začal sbírat první trenérské zkušenosti. „Už před dvěma lety jsem se stal trenérem juniorky v Topolčanech, a i když je to do vrcholového hokeje ještě skok, tak člověk už pracuje s dospělými lidmi od 16 do 21 let. Naučil jsem se k tomu hlavně přistupovat jinak, než jsem to vnímal jako hráč,“ líčí Kováčik.
Dosud poslední trenérskou štaci si odbyl v extraligových Levicích, kde taktéž pracoval s juniorkou. Srdce jej však stále táhlo do Brna, kam tedy alespoň mladíky z Levic brával na tribunu. „S manželkou jsme už přestali věřit, že návrat sem bude možný. Kometa má sílu, jméno a zázemí, takže je hromada lidí, kteří by tu rádi pracovali,“ váží si nabídky.
K brněnskému týmu přichází nejen ve zvláštní sezoně, ale také v časovém shonu, kdy do play off zbývají jen tři týdny a šest duelů. Kováčik už stihl absolvovat dva, v pátek a včera. „Přijít a být tu pár dní ještě není na to, abych do všeho měl strkat prsty. Samozřejmě v průběhu zápasů, když jsem si všiml nějakého detailu, tak jsem se to klukům snažil říct a poradit,“ popisuje první trenérské zážitky na známé střídačce.
 |
Vždy veselý miláček tribun se nedostatku respektu svých nových podřízených neobává, přestože mu například Michal Gulaši nebo Tomáš Bartejs ještě nedávno coby spoluhráči tykali. „Na jednu stranu je pro mě dobře, že mám snazší příchod do kabiny, na druhou stranu je to výzva. Já si ale nemyslím, že vztah trenéra a hráče je o tykání nebo vykání, ale o důvěře a respektu. Pokusím se nastavit jasné mantinely. Vždycky jsem měl ale rád srandu v kabině a asistenti jsou tak trochu od toho, aby tohle podporovali a poslouchali. Skrze to se pak snaží odhalit a odstranit problémy,“ přibližuje Kováčik.
Ten je první z nedávných hráčských es, které Zábranský povolal no nové role. Další by měla následovat. „Byl bych šťastný, kdyby se podařilo do Komety přivést i další bývalé hráče, kteří klub milují. Věřím tomu, že Jožka je z této generace první, a ne poslední, který se vrací,“ říká majitel.
Kováčikova čísla4 medaile v Brně získal včetně titulu v roce 2017. 322 zápasů odehrál Kováčik za šest sezon v Kometě. |
Kováčik by si přál zejména návrat svého kapitána ze zlaté éry. „Nejvíc jsem prožil s Leošem Čermákem. On byl nejlepším kapitánem, jakého jsem během své kariéry poznal. Obrovská osobnost v kabině, která ani nemusela nic říct, a přesto každý věděl, o co jde. To je kandidát, který by se sem určitě hodil,“ hází Čermákovi rukavici.
Připouští však, že sám neví, zda mají jeho někdejší kolegové z kabiny vůbec ambice trénovat. „Sám jsem tímhle směrem jít nechtěl. Ale táta po ukončení kariéry trénuje celý život a asi jdu v jeho šlépějích, i když jsem měl hlavu nastavenou jiným směrem. Kromě hokeje mě velmi bavily trhy s nemovitostmi, baráky, rekonstrukce. A začal jsem se tomu i věnovat,“ sděluje Kováčik, jehož však manželka donutila si udělat trenérskou školu. „A vlastně mě i dotlačila do mého bývalého působiště v Levicích, kde jsem se dost naučil. Rodinné kořeny k tomu mám a vypadá to, že budu dělat celý život to stejné co můj táta. Geny člověk nepřebije,“ hlásí.
