S odstupem času Kováčik potvrdil, že to, o čem se mezi fanoušky šuškalo, mělo ostré obrysy.
„Schylovalo se k mému návratu. Bohužel mě klub (Zvolen) neuvolnil. Mohlo to dopadnout nádherně a mohl jsem u toho být přímo na ledě,“ řekl 38letý hokejový bohatýr, jemuž až do letoška patřily všechny medaile, které Kometa od roku 2012 v české extralize vybojovala.
K tomu, aby přidal i letošní zlato, bylo z brněnské strany potřeba „přimět“ Zvolen k obchodu. Jelikož slovenský celek neměl hráčů nazbyt, neslyšel na finanční nabídku, ale požadoval výměnu. Konkrétně chtěl z Brna beka Jana Štencla a brankáře Karla Vejmelku.
Štencel byl ale pro Kometu nevyměnitelný a Vejmelku nechtěl brněnský boss Libor Zábranský pustit, protože rezervní brankář dokončoval školu a měl by to daleko.
„Obrovská škoda, že to nedopadlo. Zvažoval jsem tehdy všechny varianty. Možné bylo, že bych na Slovensku prodal barák a přestěhoval se do Brna,“ přiznal Kováčik, který se netajil tím, že pod Špilberkem zapustil pevné kořeny.
„Možná bych si po sezoně s Liborem (Zábranským) sednul a uvažoval o nějaké výpomoci v klubu, kdyby měl zájem. Sice to nevyšlo a je to pryč, ale vždycky se budu do Brna rád vracet,“ ujistil.
Místo jako posila pro mužstvo se Kováčik v dubnu do Brna vydal na finále alespoň jako divák. Když hlasatel v hale oznámil jeho jméno, sklidil populární „Kilo“ velký aplaus.
„Fanoušci se mi postarali o nezapomenutelný zážitek. Mám to nahrané, doma si to pouštím pořád dokola a nemůžu uvěřit tomu, že na mě nezapomněli. Spousta věcí mi tady na finále přišla líto, protože si uvědomuji, že jsem tady (v Kometě) mohl ještě tento rok být. Stále na to mám, tak se zkrátka věci mají. Žádné peníze ale nemůžou člověku vynahradit to, co mi tady vrátili fanoušci. Klobouk dolů před nimi,“ smekl Kováčik.
Jozef Kováčik a Tomáš Malec se radují ze zisku Masarykova poháru.
Loni po sezoně byl ze svého odchodu z Brna hodně skleslý. Přestože měl smlouvu, stal se přebytečným a musel jít o dům dál.
„Utápěl jsem se v tom, neuměl jsem si to připustit a moc jsem toho nenatrénoval,“ řekl.
Brzo skončilo jeho angažmá v Nitře, kde našel místo, a putoval zase dál, do Zvolena. „Tam jsem měl štěstí, že byla zrovna přestávka. Absolvovali jsme fakt tvrdý dril, tahání pneumatik, ruská škola. Dal jsem se dokupy, zvedl jsem se, hokej mě začal zase bavit a minimálně jednu další sezonu ho chci hrát na vysoké úrovni,“ podotkl. Kde? „To nechávám otevřené. Hlavně aby mě hokej bavil.“
