I přes omezení musí Jaroslav Hlinka stále vyrážet do kanceláře ve staré Tipsport aréně, sídle pražského klubu. Práce nepočká. V útrobách stadionu už ale nepozdraví tolik lidí co obvykle. Led je rozpuštěný a hala v „době nehokejové“ takřka osiřela. „Je to situace, která nás snad už nikdy nepotká,“ přeje si 43letý bývalý útočník.
Ještě tři dny před ukončením sezony se přitom hrálo naplno, bez obav a s diváky. Nikdo by netipoval, jak se kvůli koronaviru vše velmi rychle otočí.
Byl to hektický týden, ale pod vlivem událostí se extraliga ukončila logicky. Nemělo cenu na něco čekat. Když vidíte, co se děje ve světě, tak je jasné, že to nebude otázka týdnů.
Jak se vám vyrovnávalo s tak náhlým koncem?
Ze začátku jsem vůbec nevěřil tomu, že se něco takového může stát. Teď s odstupem to beru jako danou věc. Je to něco, co nás už snad v životě nikdy nepotká. Hlavně, aby všechno dobře dopadlo a my se té pandemie zbavili. Abychom to všichni ve zdraví ustáli a začali podle plánu novou sezonu.
Pro Spartu je to o to horší, že se skončilo těsně před startem očekávaného čtvrtfinále s Kometou.
Ten konec štve každého ve Spartě, včetně fanoušků. Na Kometu by bylo plno. I v ostatních týmech to určitě vidí stejně. Všichni jsme vyhlíželi tuhle část sezony, těšili jsme se, najednou se nehraje.
V době hokejové bezmoci jste alespoň jako klub udělali pěkné gesto, když jste se rozhodli nevyužitá trička pro play off přešít na roušky.
Samozřejmě, udělali jsme aspoň tuhle maličkost, která pak může někomu pomoct. Nic jiného teď nikdo z nás asi bohužel dělat nemůže.
Jaroslav Hlinka (vlevo) a jedna z posledních posil, útočník David Tomášek.
Na rozdíl od hráčů můžete vy coby sportovní manažer dál pracovat. Co je v těchto dnech vaší pracovní náplní?
Některé věci byly pozastavené, jako například podpisy smluv. Zastavil se život. Je to o tom hlavně mluvit s kluky, dávat si věci dohromady, třeba si i načrtnout přípravu na další sezonu. I když je to složité v tom, že teď nikdo moc neví, co se vlastně bude dít. Ale všichni doufáme, že sezona normálně začne. Chceme na to být připravení. Za mě by bylo super, kdyby se stihla včas letní příprava na ledě.
Teď je času na hovory s hráči fůra. Je to v tomto směru výhoda?
Času je teď mraky, možná až moc, a mají ho i hráči. Určitě bychom neoslovovali kluky, kteří by ještě hráli v play off, to se nedělá. Takže ano, z tohoto pohledu nám nečekaná pauza dovoluje víc. Všichni sedí víceméně doma, jsou na telefonu. Je jednodušší probírat různé představy, ať už by k nám měl někdo přijít, nebo u nás zůstat. Kluci mají daleko víc času si to promyslet a probrat to s rodinami. Spíš to ale probíhá v režimu oťukávání, jak ti kluci přemýšlí, a čeká se na další dění.
Dají se čekat velké posily?
Naším cílem je v podstatě udržet mužstvo, které hrálo v minulé sezoně. Předvádělo hezký hokej, je to dobrá parta kluků. Tudíž chceme zachovat současný tým a spíš ho nějakým způsobem vhodně doplnit. Budou to jeden, dva, možná tři hráči, víc ne.
Brankář Michal Neuvirth se stal v průběhu minulého ročníku formálně členem mužstva, byť nakonec neodchytal žádný zápas. Počítáte s ním do budoucna?
Michal měl problémy se zdravím, takže jsme se mu celý rok snažili pomoct, aby s námi trénoval. Pro náš tým je to skvělá příležitost, vždyť chytal v NHL, nejlepší soutěži na světě. Otázkou je jeho zdraví. U nás má ale vždycky dveře otevřené. Počítáme s tím, že se s námi zapojí do přípravy, pokud o to bude stát.
Co trenérské duo? Josef Jandač s Miloslavem Hořavou, kteří na začátku února nahradili Uweho Kruppa, zatím pobyli u týmu jen krátce.
O trenérech máme úplně jasno. Oba zůstávají.
Jaroslav Hlinka nastoupil za Spartu naposledy v sezoně 2018/19.
Společně s nimi byl na střídačce i nečekaný pomocník. Jmenoval se Jaroslav Hlinka... Budete vypomáhat i v příští sezoně?
(směje se) To je spíš otázka na Miloše s Pepou, jestli o mě budou mít zájem. Pokud ano, tak budu jen rád. Když to dokážu skloubit se svou prací, moc rád tam s nimi budu a zapojím se. Pro mě ale je prvořadá práce sportovního manažera, musím však přiznat, že v kabině mě to baví hodně.
Jaká byla vaše role na střídačce?
Snažil jsem se spíš ladit detaily, protože oba trenéři se věnovali koučinku a já měl víc prostoru jim poradit v drobnostech. Hráče jsem spíš povzbuzoval. Fakt mě to bavilo, je to obrovská zkušenost, kdybych chtěl třeba někdy trénovat.
Lákalo by vás to?
Tohle je zatím předčasné. Současnou práci dělám teprve rok a chci se jí věnovat dál. Nechci přeskakovat. Co když za rok zjistím, že mě trenéřina nebaví nebo že mi nejde? To se všechno může stát, protože i když jsem dvacet let hrál hokej, neznamená to, že musím být dobrý trenér.
