Učiteli a trenéry zároveň byli několikanásobný vítěz celé soutěže Jan Výtisk z extraligových Vítkovic a bývalý extraligový bek a nyní kouč Radek Philipp.
„Žádný loket nebo rameno do hlavy, pěkně se opřete ramenem do hrudi,“ kázal vedle střídačky Radek Philipp před figurínou ve výstroji, která je součástí hitovacího trenažéru. Sám se pak opřel do figuríny a ručička na obrazovce ukázala 103 procent.
No nic, nikdo se k tomu nemá, jdu do toho. Narážím naplno ramenem do figuríny, na obrazovce svítí zase 103 procent. „Musí se to nejdřív vynulovat,“ krotí mou pýchu Philipp. Tak druhý pokus – 91 procent a já si říkám, že na amatéra slušné.
Pak už jsme šli na led a po prvním lehčím cvičení přituhlo. Výtisk s Philippem se postavili na modrou čáru a naším úkolem bylo zablokovat jejich střely. „Sundat si z helmy košík, se kterým obvykle hrávám, nebyl úplně dobrý nápad,“ pomyslím si.
A puky lítají poměrně vysoko – jedním dostanu do břicha, druhým do prsou. Ale nutno přiznat, že pánové nedali do svých střel ani 10 procent obvyklé razance. Ovšem i tak to štíplo...
V lisu. Tak jsem si pracovně nazval další nácvik, kdy jsme měli proklouznout Honzovi Výtiskovi podél mantinelu. Kolegu rozmáznul, mě přepůlil. Marná snaha, neujel mu nikdo. To samé při pokusu o výjezd s pukem z rohu kluziště. Výtisk s Philippem nám na střídačku masírovali hokejkou záda, osekávali nohy, vymotat se před branku bylo nemožné.
„Sudí, pískej,“ chtělo se mi zařvat, když Výtiskova hůl zůstala mezi mými bruslemi a já skončil na ledě. Ale přece nebudu skučet – nejsem fotbalista.
