„Naše a současné mužstvo jsou si do jisté míry podobné. Hodně kvalitních hráčů, ofenzivní styl, a tak se to vlastně v Třinci hrálo vždycky,“ říká Radovan Biegl.
Borec, který byl coby hokejista vášnivý kuřák, po konci profesionální kariéry válčil ještě dlouho ve druhé lize, reprezentoval Česko na turnajích legend a dnes dělá trenéra brankářských nadějí v Havlíčkově Brodu.
Ačkoliv se v extralize povídá, že třinečtí brankáři měli slabší sezonu, nedrželi mužstvo v důležitých zápasech a nejsou tak pevní jako jejich konkurenti ze Sparty, Liberce a Mladé Boleslavi, věří v jejich připravenost na klíčovou fázi sezony.
Radovan Biegl během své třinecké éry, v brance mužstvu strávil jako pátý muž historie přes 11 tisíc minut.
Povídá se, že největší slabinou jinak výborného Třince jsou brankáři Štěpánek s Kacetlem kvůli horším výkonům, lacinějším gólům a průměrným statistikám. Věříte jim v play off?
Vůbec bych si nedovolil polemizovat o nějaké slabině. Statistiky tolik nesleduju, ale Třinec skončil druhý po základní části. To přece znamená, že museli prokázat svou kvalitu. Jestli si mám tipnout, vsázím na to, že začne Štěpánek.
Udělal byste z něj jasnou jedničku?
Kuba má hodně zkušeností z KHL a ostatních lig, bude to vidět. Psychika je v play off to nejdůležitější a on bude odolný právě díky tomu, co všechno už prožil. Záleží i na naladění celého mužstva. Ne nadarmo se říká, že tu nejdůležitější část sezony rozhodují obrany.
Štěpánek byl po základní části s úspěšností zásahů 90,54 % sedmnáctý, Kacetl s 88,76 % až pětatřicátý. To se přece musí projevit.
Na to odpovím úplně jednoduše - jsou to jen statistiky. A to samé by řekl i trenér třineckých brankářů Jarda Kameš. Do těch čísel se promítá mnoho faktorů. Třinec hrál vždycky útočný hokej, proto to může být zavádějící. Proto ta procenta moc neberu.
Třinec v sezoně udivoval výbornou ofenzivní hrou i přesilovkami, ale dozadu měl trochu problémy. Za vás to bylo stejné, že?
Je to pravda. Rozhodne jen a jen psychika. Jarda Kameš si jednoho vybere, zná je výborně. Aniž bych kluky viděl v tréninku a znal jejich současné pocity, vybral bych si Kubu. Zná i atmosféru mistrovství světa, takže se nepodělá. Série utíká strašně rychle, není čas na výpadky, ale může se stát, že se mu jeden zápas nepovede. Třeba udělá obrovskou chybu, skončí to 0:1. Ale může podat vynikající výkon a pak všichni jasně uvidí, že to nemusí být jeho vinou. To říkám i z vlastní zkušenosti.
Do třinecké kabiny i pohody však vstoupil faktor rodinného neštěstí kapitána Petra Vrány. Jak to zamíchá s náladou?
To je pochopitelně obrovská tragédie, nicméně je to už nějaká doba. Samozřejmě se mi to lehce říká, ale člověk se s tím musí smířit a jít dál. Tým i brankáři před sebou mají nejdůležitější část sezony. Řekl bych, že se s tím mužstvo vyrovnalo a nejbližší myšlenky zaměří na zdolání Komety.
Jakub Štěpánek a Matěj Stránský slaví třineckou výhru.
Lukáš Pech ze Sparty tečuje kotouč mezi betony gólmana Třince Ondřeje Kacetla.
Třinec vzájemná utkání zvládal, ale brankáři inkasovali buď góly, s nimiž nešlo nic dělat, nebo po zvláštních situacích.
To všechno je už jen historie. A to hned v okamžiku, kdy ty góly padly. Nehraje to roli. Podívejme se na Olomouc. Dostala devítku od Plzně těsně před předkolem a nakonec ten tým úplně smázla ve třech zápasech.
Máte tedy své vysvětlení, proč se třineckým gólmanům nevěří, i když podivné branky čas od času dostanou i jiní špičkoví brankáři?
Důležité je, jak moc je jejich chyba vidět. Když vyhrají 7:5 a brankář dostane tři blbé góly, stejně to pořád znamená, že zápas získali na svou stranu. Nikoho ty kiksy už zajímat nebudou. Ale dejme si jiný příklad ze série Vítkovic s Kometou.
Narážíte na střet dobře chytajícího brněnského Vejmelky i vítkovického Dolejše, že?
Daniel Dolejš byl fantastický. A co mu to bylo platné?
Vítkovice stejně nepostoupily, i když minimálně inkasovaly.
Přesně. Chytal výborně. Asi nemá smysl se bavit, jestli vůbec udělal nějakou chybu, ale výsledek je, že Kometa postoupila navzdory tomu, že Dolejš prakticky neměl slabinu. Je to hrozně těžké.
ZVOLNĚNÍ: Muži s aurou na titul a klidem neprůstřelné zdi? Vsaďte si na Saláka |
Dnes se brankářské statistiky a chyby hodně rozebírají. Ve vaší třinecké éře šlo opravdu jen o to „urvat“ zápas?
Nebylo to o přechytávání někoho na druhé straně, ať už tam stál kdokoliv. Všem nám záleželo jen na tom, jak mužstvo dostat dál. O moje čísla jsem se absolutně nezajímal. Jen se hodně sledovalo, jak velkým přínosem jsem pro tým. Tak by to mělo být. Za mé doby se v Třinci v podstatě nebránilo. Hrávali jsme zápasy, kde padalo úplně normálně třeba dvanáct gólů a vyhrávalo se 7:5. Zajímal nás jen závěrečný efekt - vítězství.
Jak moc jsou si ve hře dozadu podobná mužstva z devadesátých let a to současné?
Dozadu to nevisí jen na obráncích a brankáři, ale důležitá je defenzivní hra celého mužstva. Vidím tam jeden velký rozdíl. Vaška Varaďu. To je trenér, který dá obraně tvář a hráči jeho pokyny budou plnit. Není to jako za mě, kdy se řeklo: Ty vzadu chytej a my budeme hrát. Věřte mi, že vidět rozdíl mezi obrannou hrou Třince v základní části a v play off, to bude nebe a dudy.
