Už roky se hokejový obránce Dominik Graňák na sezonu připravuje individuálně s osobním koučem Martinem Sobotou. Ale tento týden udělal změnu, s týmem Plzně polyká tréninkový dril na prvním soustředění, v Železné Rudě se chtěl seznámit s novým prostředím a spoluhráči.
„Jsem rád v tak mladém kolektivu, motivuje mě to stále se posouvat,“ hlásil Graňák, dlouholetý slovenský reprezentant, šampion Česka se Slavií (2003), mistr Švédska s Färjestadem (2009) i dvojnásobný vítěz KHL v dresu Dynama Moskva (2012, 2013).
V téměř 38 letech jste převzal i roli nejstaršího hráče týmu.
Být tady v Plzni nejstarší není nic zvláštního. (úsměv) I když já se starý určitě necítím. Ale každý rok musím v přípravě něco obměnit, protože hokej se stále mění. A myslím, že správným směrem.
2 občanstvímá, české i slovenské. Narodil se v Havířově, vyrůstal v Trenčíně. |
Tedy?
Je víc atletičtější, rychlejší. Už není tolik silový a tvrdý, i současná pravidla přejí technickým a rychlým hráčům. Myslím, že také fanoušci se raději dívají na toho, kdo je rychlý a umí něco s pukem.
Týden poznáváte nový tým, co jste stihl vysledovat?
Většina kluků tady vypadá skromně a pracovitě, to je správné. Poznáváme se postupně, blíž jsem znal jen Péťu Čerešňáka, se kterým jsem se také předem bavil o mém příchodu. A samozřejmě Tomáše Vlasáka, ale to už je hodně let, kdy jsme spolu byli v jednom týmu.
Teď je v Plzni sportovním manažerem i asistentem trenéra, právě on vás sem lákal. Co rozhodlo o tom, že jste na nabídku kývl?
Projev týmu na ledě za poslední roky. I to, jak je nyní složený. Měl jsem ještě jiné možnosti, ale když jsem si prohlédl sestavu, v Plzni mi to dávalo největší smysl. Ale ukáže se až na ledě, zda to bylo správné rozhodnutí a prospěšné pro obě strany. Já pevně doufám, že ano.
Je vám z tohoto pohledu líto, že už v kádru chybí Milan Gulaš?
Na rovinu, takových hráčů jako Milan není moc. Chalan, který udělá rozdíl, je dlouhodobě na vysoké výkonnostní úrovni. Bylo by fajn, kdyby zůstal, ale v mém rozhodování to nehrálo žádnou roli.
Vaším úkolem by měla být i role jakéhosi mentora. Berete to?
Chápu, že se to ode mě očekává. Na druhou stranu nejsem úplně typ, který by se v takové úloze viděl. Rozumím, že to, jak dlouho hokej hraji a že se mi dařilo být součástí úspěšných týmů v různých ligách, s sebou zodpovědnost přináší. Ale nevyžaduji, aby mně někdo naslouchal. Ani neberu, že starší má mít větší privilegia než mladší. Máte dvacetileté kluky, kteří působí velmi dospěle na ledě i mimo něj. A pak hráče přes třicet, kteří hokej hrají dlouho a stále působí dětsky. Teď nechci, aby to vyznělo špatně.
Navléct vestu a hurá do stráně! Hokejisté Plzně dřou na Šumavě |
Pokračujte.
To, že je tady mladý tým, neznamená, že bude působit nezkušeně. Když budu umět pomoci, rád to udělám. Ale že bych někoho přesvědčoval o své pravdě, to ne.
Zatím se spoluhráči dřete na Šumavě, bylo složité z individuální přípravy skočit do té týmové?
Začalo to pěkně zostra. A výhoda toho je, že v kolektivu si v sobě některé věci vyřešíte jinak. Prostě se musí udělat a já do toho rád naskočil. Pro mě je pozitivní být v tak mladém kolektivu, příjemná změna. A zvládnout to musíme všichni.
Na rozdíl od ostatních si příští týden můžete dát volno.
To je pravda, Honza Snopek (kondiční kouč Škody, pozn. aut.) na mě nebude vidět. (smích) Ale kdepak, s mým trenérem máme domluvené, že hned v pondělí se u něj zase hlásím. Otázkou je, jak po Šumavě budu vypadat...
V čem je individuální příprava nejvíc odlišná?
To hlavní vyplývá z toho, že při ní to máte jeden trenér na jednoho hráče. Dává to jiné možnosti, než když tady trenéři mají dvacet lidí a není možné pokrýt potřeby každého do úplného detailu. I když trenéři dělají maximum, co se dá.
2012Rok, kdy se Slovenskem slavil stříbro na MS. Je mistr Česka, Švédska i Ruska. |
Za jak dlouho ale člověk uvěří svému osobnímu kouči?
Je to proces. Já dám velmi na to, jak na mě ten člověk působí jako osobnost. Jsou mi bližší lidé, kteří nejsou až takoví extroverti, nedávají tolik najevo sebevědomí. Kteří mají i míru sebereflexe, což Martin Sobota má. Je to bývalý hokejista, jednoznačně tak zná potřeby a pocity hráče. A podobně na mě působí i Honza Snopek. Jeho si pamatuji ještě jako hráče. A hlavně vidím, jak hraje Plzeň poslední sezony, co jsem se vrátil do Čech. Problém s fyzickou přípravou tady rozhodně není, kluci jsou připravení velmi dobře.
Jak se vám proti Plzni hrálo?
Předně musím říci, že moc zápasů jsem proti ní nevyhrál. A vždycky byly rychlé a fyzicky velmi náročné. Měl jsem to rád, protože se vždycky hrál hokej, na nic se nečekalo. Plzeň má styl, že do toho šedesát minut jde naplno, člověk musí být připravený. To se mi líbí, protože v extralize je i pár týmů, kdy předem víte, že mezi modrou a červenou čárou narazíte na pět soupeřů. V Plzni jsou obránci tlačení do toho, aby puky nezahazovali, tvořili. Doufám, že v tom budeme pokračovat. I když se teď vypadlo v předkole, dlouhodobě je Plzeň úspěšná, spousta odchovanců se už odrazila do extraligy i do reprezentace.
 |
Neměl jste tu s někým nevyřízené účty z minulých sezon?
Neměl. Ale když jsem minulou sezonu přecházel z Varů do Hradce, tak tam jsem byl na blacklistě Bobyho Janka. (smích) Vyříkali jsme si to a od té doby spolu vycházíme velmi dobře. Z mé strany tam předtím asi padlo něco slovního. Ono když porovnáte naše váhové kategorie, ani to být jinak nemohlo... V souvislosti s Plzní si ovšem pamatuji jednoho fanouška, který sedí nad kabinou hostů. Mě si individuálně tolik nevšímal, ale vnímal jsem, že si někoho pokaždé vybere a umí tedy slovně pěkně přitvrdit...
Když jsme u vzpomínek, vy jste vyrůstal v Trenčíně. Pamatujete jako kluk na finále Dukly se Škodou na jaře 1992?
Samozřejmě. S otcem jsme bydleli padesát metrů od stadionu, na ligu jsme chodili velmi často. Ve městě to bylo nejvíc a finále byl velký zážitek. Bohužel, zrovna tyhle zápasy jsem sledoval jen doma.
Proč?
Tehdy mi otec řekl, zřejmě z nějakých bezpečnostních důvodů, že raději nepůjdeme. Sedělo se na schodech, viselo pod střechou haly. A před finále se po městě šuškalo, že tam někdo může nahlásit bombu. Ale tu sérii si vybavuji docela dobře. Pro Duklu skončila titulem a vím, že ve čtvrtém utkání Plzeň měla incident se dvěma puky na ledě a přišla kvůli tomu o gól.
Můžete to probrat s Rudolfem Pejcharem, koučem gólmanů.
On tehdy zrovna chytal?! Vidíte, tak to si nepamatuji. Pro nás byla nejvíc první formace Dukly Braňo Jánoš, Róbert Petrovický, Žigo Pálffy. Žigo byl asi největší hvězda, jsem rád, že jsem si s těmihle borci později zahrál. A za nimi byli skvělí obránci Lubo Sekeráš s Milošem Holaňem. Dá se říci, že Miloš byl trošku můj vzor. Skvělý bek, mířil do NHL. Bohužel ho pak v kariéře zabrzdily velké zdravotní problémy.
