Proti Mladé Boleslavi dal druhý gól Ocelářů hned po vhazování a přihrávce Martina Růžičky.
„To už je můj střelecký rekord,“ usmál se Musil po výhře 3:0. „Znám svou roli, ale když můžu, pomůžu. Je to hezké, ale vím, že góly se ode mě neočekávají.“
Každopádně vaše střela k levé tyči z pravého kruhu byla milimetrová.
Letělo to tam hezky. Co k tomu mám říct? (usmívá se) Martin mě krásně našel, známe Růžu, ten to umí. Dal mi puk nádherně a já měl celou lajnu před sebou.
Předčíte v počtu gólů v play off bratra Adama, který hraje za Pardubice?
To ne. On měl snad tři.
Tak to vám moc nechybí. Bude to váš cíl?
Ne, ne. Moje práce není dávat góly, pořád opakuji, že znám svou roli. Jsem rád, když mohu pomoci i gólově, ale dělám, co musím.
Bylo utkání s Mladou Boleslaví podobně urputné jako čtvrtfinále s Vítkovicemi?
Bylo. Boleslav začala skvěle. My jsme se z toho trošku dostávali, ale ve druhé třetině jsme se zvedli a začali hrát, co jsme měli.
Byla opět rozhodující vaše trpělivost při čekání na gól?
To ano. Samozřejmě nás první gól nastartoval. Jenže ten nám rozhodčí ještě neuznali (kvůli Daňově teči vysokou holí), ale hned první střídání po tom nás nakoplo a už jsme hráli podle představ.
Co jste říkal zákroku Martina Ševce na Marko Daňa, po němž rozhodčí vyloučili mladoboleslavského obránce na pět minut a do konce utkání?
Bez komentáře. Nechci se k tomu nějak vyjadřovat. Není to na mě.
Bude pondělní druhý zápas podobný?
Určitě. Víme, jak Boleslav hraje. Jsou rychlý tým a my musíme hrát tak, jak umíme. To je nejdůležitější.
