Vypadá to, že ranní ptáče opravdu dál doskáče, protože zmíněný stavař si venku současně stihne naplánovat svůj pracovní program. Klid na to na své zahradě s nádherným výhledem na panorama Litoměřic má. Ani do budoucna by vzácné soukromí a klid nic rušit nemělo, protože v zeleni nahoře se už žádná výstavba neplánuje a přístupová komunikace končí dole pod nevysokou opěrnou zdí.
A protože Jarkovští chtěli, aby nový domov jejich rodiny citlivě zapadl do krajiny, zvolili dům zčásti zapuštěný v terénu. „Stavba vyhlíží jako přízemní, ale v podstatě je třípodlažní,“ vysvětlují. Velkých přání ovšem měli na samém začátku výstavby domu a zahrady víc - i proto, že do té doby bydleli v paneláku - a většinu si splnili.
Bez vody ani ránu, dopřáli si tedy potok i jezírko
Rodina například toužila po zahradě s maximem vodního živlu, tak si ho i dopřála. Velké jezírko přímo před domem je schované za vyvýšenou bytelnou zídkou z kamene. Zaujme zřetelně ohraničenou koupací zónou vybíhající do jeho středu od dřevěné paluby pod velkým proskleným francouzským oknem prolamujícím čelní fasádu domu.
Inspiraci manželé kdysi nabrali u přátel na Vysočině, ale dnes pomalu zjišťují, že víc než koupání je baví pohled na vodní hladinu a vlhkomilnou zeleň prorůstající pobřežní zónou. Tato mělčina by měla vodu v jezírku přirozeně filtrovat a čistit, ale praxe ukázala, že až tak jednoduché to zase není. Nakonec oželeli i ryby, které původně vysadili, protože zdaleka nejvíc jim učarovala průzračně čistá voda.
Zajímavý vývoj prodělal potůček, který do uměle vytvořeného zahradního jezírka ústí. Protéká poměrně stísněnou boční partií mezi štítem domu a další opěrnou zídkou s plotem oddělujícím sousední parcelu a pramení ve skalce v zahradě za domem v prudkém svahu zpevněném velkými balvany.
Podél jeho břehů lze projít od jezírka až do zadních partií zahrady, a to po chodníku z nepravidelných kamenných šlapáků, který je zakončený lávkou. Jen o kousek dál je překlenutý velkým plochým kamenem, který vystupuje až k prahu dalšího francouzského okna, jímž je interiér v domě prosvětlený.
Ze soutěsky se suchým potokem i z paluby nad jezírkem před domem je nádherný výhled na panorama Litoměřic (vpravo pohled od boku domu do svahu).
„V této podobě se ovšem tento potok - připomínající spíše horskou bystřinu - nezrodil hned napoprvé,“ pokračuje ve vyprávění pan Jarkovský. „Jeho koryto je samozřejmě vyložené fólií. A aby poměrně dlouhý tok působil přirozeně, mírně se mezi kameny vlní. Jakoby meandruje a navrch ještě protéká několika tůňkami s množstvím vlhkomilné zeleně.“
Realizační firma ho ovšem z jeho pohledu pojala jako obyčejné koryto, takže ho rozebral ještě týž den, kdy se zrodilo. „Příští den jsem si vzal volno a znovu jsem potok s pracovníky firmy sestavil, ale už v duchu mých představ.“ Důvod, proč v něm dnes žádná voda neteče a zdržuje se jen ve zmiňovaných tůních, je prostý. „Na celodenní provoz jsem raději zapomněl, jakmile jsem si spočítal, že během tří horkých letních dní se odtud vypaří téměř půldruhého kubíku vody. A tak dnes vodopád s potůčkem pouštíme jen občas, když sedíme s přáteli na zastřešené terase,“ popisuje majitel.
Vytvarovat svah, na to potřebujete spoustu kamenů
Úzký koridor se suchým potokem dnes ale plní ještě jednu úlohu. Protože z okna domu zbývají k hranici pozemku pouhé čtyři, pět metrů, navrhl architekt zpevnit tento břeh tarasem z větších kusů pískovce mezi vertikálně zapuštěnými kamennými hranoly. I tato zeď se mírně vlní a při jejím okraji jsou spousty jehličnanů a další nenáročná zeleň.
Suchou zídku po levé straně soutěsky se podařilo pohledně sestavit až po několika pokusech. Dohromady ji nakonec dal bývalý malíř pokojů.
„Vznikla tak neuvěřitelně členitá kulisa, která zaujme i při pohledu skrz okno z interiéru, a to ve všech ročních obdobích,“ přibližuje Jaroslav Jarkovský. Vzniklou soutěskou se line zmíněný potok i chodník z nepravidelných šlapáků ponořených v mechovité zeleni. Navazuje mulč z oblázků, jenž pokrývá i dno potůčku. Nechybí trsy travin, bochanovitě tvarované jehličnany a další zeleň. I v tomto případě vyhlíží vše přirozeně a nenásilně, jako by to ani nebylo dílo člověka.
„Realizace celého tarasu byla ovšem opět poněkud svízelná. Napoprvé zídku vztyčili kameníci, kteří se jinak velice úspěšně zhostili stavby jezírka vpředu. Tady ale pohořeli. A tak opěrnou zeď nakonec postavil jeden z dělníků, původním povoláním malíř pokojů. Tedy umělec...“
Extra tip: S pomocí kamenů je možné v alpínu překonat prakticky jakýkoli výškový předěl. Lze kopírovat přírodu a vytvořit spárovou skalku, uplatnit lze i nepravidelné, tvarově členité suché zídky sestavené z kousků opracovaného kamene. V tomto případě je to řezaný pískovec, který hraje prim v celé zahradě a majitelé ho použili i na podlaze kryté zahradní terasy. Zídky jsou vetknuté mezi větší kameny, často v různých výškových úrovních.
Umění, navíc nepředstavitelně těžké, představovala také doprava a usazení většího počtu balvanů, jež zpevňují svah navazující za domem na skalku s malým vodopádem. Kamenité alpínum zde zvolna přechází do podoby svažitého záhonu ve tvaru nepravidelného jazyku s množstvím keříků, jehož povrch je z větší části zakrytý kůrovým mulčem. Zpevňuje partie, kde by již bylo technicky nemožné sekat trávník, který svažitou zahradou jakoby meandruje až k domu.
Podobně se potom vlní i další rabátka po obvodu, případně vystupují v podobě ostrovů do plochy krátce střiženého trávníku. Zrodila se zahrada, kterou si její majitelé vysnili už v dobách, kdy obývali panelákový byt. A také své sny dotáhli do konce. Jak nám Jarkovští přiznali, všechno je dnes hotové, zbývá už jen něco sem tam dosadit, dotvarovat či jinak doladit.
