Se zaujetím pro místo
"A tak jsem se tu na chvíli posadil, zasnil se, a během chvilky bylo vše vymyšlené," vzpomíná s úsměvem. Se svým záměrem se okamžitě svěřil Karlu Kaloušovi z Libochovic, známému zahradníkovi a dlouholetému příteli přes bonsaje.
Vypravili se na místo společně, důkladně je prošli, popovídali si a věhlasný zahradník připravil předběžnou skicu. "Vlastně to byl jen takový námět, ale velice podnětný, takže se podle něj nakonec řada zákoutí a detailů v zahradě zrealizovala. Ale pak už jsem tvořil výhradně po svém," dodává majitel.
Jako kamenný hlavolam
Souběžně s domem se zrodilo velké jezírko s potokem, po kterém odjakživa toužil. Viz průvodce stavbou zahradního jezírka. Správně usoudil, že největší z kaskády rybníčků vynikne skoro až na hraně kamenitého svahu, na který navazuje travnatý palouk a rozlehlá terasa dlážděná nepravidelnými plochými kameny.
O pohledově přijatelný přechod mezi oběma plochami se postaraly větší kameny, které z nich vystupují jako ostrůvky, v trávníku navrch obsypané kamennou drtí. Díky nim tato vrchní "plošina" přirozeně navazuje na prudký břeh, který postupně získal podobu kamenného moře, jehož kostru tvoří často až monumentální bloky.
"Ten největší váží zhruba 14 tun a slouží zároveň jako přepad vodopádu v těsné blízkosti přístupového dřevěného můstku. Dolaďovali jsme ho na místě rovné dva dny, než dosedl přesně na milimetr, aby z něj voda stékala v podobě pohledného proudu. Je tedy pochopitelné, že právě tudy vede i přístupová cesta k domu pro každou návštěvu či nově příchozího, a technický vstup včetně vjezdu do garáže je pak o kousek dál," popisuje náročnost osazování terénu kameny majitel.
Široký koridor pro vůz odděluje od kamenitého svahu palisáda z nahrubo opracovaných žulových kvádrů vlastně obrubníků, ale vztyčených a zapuštěných v terénu na výšku. Opírá se o něj i bok poslední spodní nádrže s hladinou ozeleněnou lekníny, do které mokrý živel přitéká od výše uvedeného vodopádu.
Odtud ji vzápětí nasává a tlačí výkonné čerpadlo zpět až na samý vrchol kaskády v levém horním roku parcely. Prameniště má opět podobu kamenného výchozu, o který se zároveň opírá poslední terénní vlna nad domem při hranici se sousedním stavením.
Háj s žulovými pítky pro ptáky
Hajní partie na druhé straně domu se svažuje k původnímu travnatému úvozu. Její prvotní kostru tvoří vzrostlé listnáče, opět v součinnosti s kamennými kolosy. Ten největší má podobu menhiru vztyčeného vzhůru k obloze a vystupujícího taktéž z malého štěrkovitého ostrůvku ve svěžím trávníku.
Další skupiny kamenů potom tvoří pohledný terénní předěl pod vrchní plošinou, ve kterém zaujmou zvláštní žulové misky. Jsou v podstatě pozůstatkem někdejších kulovitých kamenů, které se rozpadly podobně jako cibule do podoby nestejně mocných slupek či skořepin. Tyto nezvyklé balvany s miskovitou odlučností objevil majitel zahrady už před lety nedaleko Rožmitálu pod Třemšínem a lokalitu dodnes přísně tají.
Šťavnatá zeleň v této hajní partii kupodivu nepotřebuje podporu zavlažovacího systému. Majitel šikovně využil skutečnosti, že tato část je v putujícím stínu pod korunami stromů a jen v době sucha ji podpoří zálivkou nashromážděné dešťové vody ze střech, dokonce i od sousedů.
Kompozici pak doplňují bohaté výsadby rododendronů, ve kterých jsou jednotlivé skupiny barevně sladěné tak, aby celek působil harmonicky. Navíc vykvétají postupně, takže zahradu zdobí prakticky po celé jarní období. Než ovšem majitel tuto část osázel, pracně původní zeminu vyhloubil a vylehčil ji až do hloubky 80 cm rašelinou. Díky tomu nabyla silně na vododržnosti a daří se tu dnes prakticky veškeré zeleni.
Moře kamení u plotu
Za domem nahoře se pak ukrývá poslední partie této podivuhodné zahrady, která má podobu úzkého koridoru, odděleného od sousední parcely palisádou z nestejně vysokých, tmavě natřených dřevěných kuláčů. "Vlastně je to jediné ucelené zákoutí, navržené od samého začátku Karlem Kaloušem, do jehož podoby jsem vůbec nezasahoval," svěřil nám jeho realizátor.
Zatím má podobu strohého moře z oblázků po vzoru japonské zahrady, prostoupeného tu a tam větším kamenem, ale jeho konečná podoba to není. Stále probíhá proces ozeleňování, na jehož konci by měly být stromky vystupující ze světlého štěrku jako bonsaje.
Návštěvu na této zahradě najdete v březnovém čísle časopisu Knihovnička zahrada.
