Ochranáře trápí „zloději“ mláďat, která vůbec neměla být zachráněna

Ochránci zvířat se už připravují na jarní měsíce, kdy se rodí nejvíce mláďat, kterým kvůli neznalosti lidí hrozí nebezpečí. Už loni přitom zaznamenali rekordní počet zachráněných zvířat, napsal týdeník 5+2.

Takto velký zdravý ježek vy za normálních okolností pomoc nepotřeboval. Tohoto však všímavá paní zachránila před dalšími kopanci výrostků. Pár jich dostal, takže nebylo na první pohled patrné, zda není zraněný. | foto: iDNES.cz

Rekord v počtu přijatých živočichů hlásí Český svaz ochránců přírody (ČSOP). Loni poprvé od svého založení v roce 1979 překročil hranici 20 000 zvířat. Oním „jubilejním“ 20tisícím živočichem byla těžce zraněná volavka popelavá nalezená na okraji Prahy. Její příběh měl ale smutný konec. „Okolo 60 procent přijatých zvířat se podaří vyléčit a navrátit do přírody. Zmíněná volavka ovšem toto štěstí neměla, její zranění nebyla slučitelná se životem a musela být utracena,“ říká ředitel ČSOP Petr Stýblo. 

Jak správně pomoci

Když najdete samotné mládě, u kterého si myslíte, že potřebuje pomoc, tak univerzální radou je zavolat do některé ze stanic Českého svazu ochránců přírody. 

• Ježek – I když mládě najdete až v září, nechte ho být. Ono se do zimy stačí vykrmit.
• Poštolka – Posaďte ji na větev, rodiče ji najdou a můžou ji tam dál dokrmovat, dokud sama nevzlétne a neosamostatní se. 
• Zajíc – Otočte se a jděte pryč. Mladí zajíčci často čekají na rodiče v klidu v hnízdě a zaječice je chodí krmit jednou či dvakrát za den, obvykle v noci. Takže mláďata osiřelá často nejsou a dotykem lidské kůže na nich zůstane pach, který pak matku od starosti o mládě odradí. 
• Veverka – Ta pomoc potřebuje, vypadlé mládě z hnízda by na zemi umřelo. Nejlépe je ho zahřát (mládě nekouše a nechá se) a rovnou odnést do stanice ochránců. Pokud ho máte chvíli doma, nehubte blechy a klíšťata chemicky.

Horké chvíle ochranáři prožívají na jaře, kdy se rodí hodně mláďat, která lidé nerozumně berou do rukou v domnění, že jim pomůžou. „Pořád dokola opakujeme, že na některá mláďata se nemá sahat, nepotřebují zachránit,“ vysvětluje Stýblo (podrobný manuál, jak se zachovat, když v přírodě najdete zdánlivě opuštěné mládě, najdete zde).

Ročně se tak ochránci musí postarat až o dva tisíce mláďat, která jsou zbytečně „ukradena“ rodičům, přitom by do péče člověka vůbec nemusela. „Náš roční rozpočet se pohybuje okolo 50 milionů korun. Takže velice zjednodušeným výpočtem nás, ale i daňové poplatníky, taková záchrana jednoho mláděte stojí v průměru 2 500 korun. Zachránit dva tisíce mláďat, která záchranu nepotřebují, vyjde na půl milionu korun,“ vypočítává ředitel ochránců přírody, jehož organizace se i kvůli neopatrným lidem dostává do finanční nouze a je odkázána na dary od veřejnosti.

Okolo poloviny všech zvířat, která se dostanou do stanic ochránců, se ale do přírody tak či onak už nevrátí. „Jde většinou o dravce, například káňata, kterým elektrické vedení popálí křídlo. Nemáme prostředky na to, abychom se o každé zvíře dalších 20 let starali, a tak je musíme utratit. Není jiná možnost,“ podotýká. 

Někdy se ochranáři dočkají i nečekané pomoci. „Příkladem mohou být třeba Němčovice na Plzeňsku. Ves má ve znaku výra, a proto nás požádala, zda by se o nějakého nemohli starat. Dali jsme jim samici výra velkého, kterou porazilo auto a je do konce života odkázána na pomoc člověka,“ popisuje Petr Stýblo s tím, že podobné adopce jsou výborným řešením. „Máme pro adopci vhodných několik vzácných čápů černých,“ vybízí.

Podívejte se, jak ochránci vypustili do přírody mláďata kalousů ušatých.

22. září 2015