„Vyhledávají lidskou společnost. Říká se, že mají povahu téměř psí, stále ale zůstávají nezávislé a z nepřítomnosti majitele se nehroutí,“ popisuje thajské kočky chovatelka Hana Dušková Šádková, která před dvěma lety přivezla do České republiky první chovný pár.
Thajka se přizpůsobí rytmu domácnosti
„Hledala jsem pro sebe neobvyklé krátkosrsté plemeno a na internetu jsem narazila na thajské kočky. Učarovaly mi. Rozhodla jsem se a dvě jsme si přivezli z Německa a Polska,“ vypráví chovatelka, která se dnes těší z přítomnosti dvou koček a dvou kocourů a po dvou letech se může pochlubit prvními úspěšnými odchovy thajských koťat u nás.
Thajská kočka je vysoce inteligentní a může se naučit spoustu kousků, od aportování hraček až po chůzi na vodítku. Svou hravost si dokonce zachovává i do dospělého věku. Navzdory tomu je celkem klidná a ne až tak temperamentní jako například kočka bengálská či habešská.
Díky své vyrovnané povaze se hodí i k dětem. „Příliš ji nedoporučuji pro úplně malé děti, ale jen proto, že si ještě příliš neuvědomují, jak se ke koťátku chovat a to taky potřebuje trochu svého klidu. Jinak je kočka díky své hravosti pro odrostlejší děti přímo ideální,“ upozorňuje chovatelka, které vždy záleží na tom, do jakého prostředí se od ní thajská koťata dostanou.
I když je thajka úzce vázaná na člověka, stále zůstává nezávislou. Pokud nemá doma majitele, příliš ji to netrápí. „Umí se přizpůsobit rytmu domácnosti. Rychle zjistí, kdy člověk ráno odchází do práce a přijde se pomazlit. Pak většinu dne prospí. Ale když přijdete domů, můžete si být jisti, že bude věrně čekat u dveří,“ vypráví nadšeně chovatelka.
Jejich krátká srst je v podstatě bezúdržbová. „Každý, kdo k nám přijde, se diví, že chováme kočky a nemáme plný byt chlupů. Ony prostě téměř nelínají,“ podotýká chovatelka. Barevně se srst thajských koček objevuje hned v několika variantách: seal-point, lilac-point, blue-point a chocolate-point, méně rozšířené jsou red-point a tabby-point.
Plemenné znaky a původ thajské kočky
Thajka má stejný původ jako kočka siamská, obě pocházejí ze Siamu, přejmenovaného roku 1939 na Thajsko. Původně se tam tyto vysoce ceněné kočky vůbec nedostaly mezi běžné obyvatelstvo; chovaly se pouze v budhistických klášterech, nebo na královském dvoře.
Mniši v klášterech si vážili zejména jejich schopnosti až telepaticky vycítit náladu člověka. Na královském dvoře zase byly tyto kočky považovány za klenot, který nosí štěstí. Do Evropy se rozšířily na konci 19. století, kdy se kočka ze Siamu dostala do Velké Británie jako královský dar.
Z těchto původních siamských koček se postupem času vyčlenila dvě samostatná plemena. Část chovatelů se zaměřila na siamky, tedy křehčí a útlé kočky, pověstné četností a syrovostí hlasového projevu. Druzí se rozhodli vrátit ke kořenům původního plemene a směřovat k robustnějšímu typu, který byl roku 1990 také uznán jako samostatné plemeno: kočka thajská. Obě plemena se odlišují i povahově, thajky jsou mimo jiné o poznání méně hlasité. V České republice se první chovný pár thajských koček objevil v roce 2008.
Thajské kočky mají zakulacenou hlavu, jsou poměrně robustní a dobře osvalené. Elegantně se pohybují, k čemuž přispívají i jejich poměrně dlouhé nohy. Thajské kočky nejsou náchylné k nemocem a při kvalitní péči se dožívají i 18 až 20 let.
