Když vás zapsali do databáze rekordů, měl jste asi 102 tisíc vizitek. A teď už jich je 111. To jde sbírání takovým fofrem?
Když se zpráva o tom rekordu objevila v tisku, náhodou si to přečetl jeden bývalý velvyslanec a věnoval mi asi tři tisíce svých starých vizitek. A takto se to odehrávalo i v ostatních případech. Podobnou hromadu mi třeba přivezl i pán z Jablonce nad Nisou.
Vizitky sbíráte podle oboru?
Sbírám všechny vizitky, ať už osobní nebo firemní. Mám je v šanonech, každý z nich má místo na 1 200 vizitek.
Petr Havlíček
Tak to musíte mít plný byt šanonů. Co vám na to říká manželka?
My jsme taková sběratelská rodina, protože já sbírám jak vizitky, tak ještě k tomu sbírám modely aut značky Tatra, manželka sbírá pohledy, má přes 20 000 pohledů. A syn sbírá poštovní známky, takže vlastně se tak navzájem podporujeme. I manželka žádá své přátele na sítích, aby mi věnovali vizitky. Když jsem měl v Litvínově výstavu, moc mi pomáhala s organizací, takže lze říct, že mi fandí.
Vy jste na svých stránkách psal, že vám chybějí vizitky z některých zemí…
Je to takový můj sen. Po dosažení českého rekordu jsem se dostal do fáze, kdy bych chtěl sehnat vizitku z každé země světa. Například z Asie mi chybí pět zemí. Takže si teď dopisuji s Ministerstvem zahraničí ČR i ambasádami. Pokouším se kontaktovat i firmy, které s těmi zeměmi spolupracují, zda nemají vizitku, která by mohla doplnit mou sbírku.
Bývá obtížné se k nějaké vizitce dostat?
Nedávno se mi třeba stalo, že jsem chtěl získat vizitku ředitele nějaké banky a požádal jsem o to sekretářku. Odpověď byla záporná s tím, že jsou tam uvedené všechny kontakty včetně telefonního čísla.
A než jsem se nadál, byla tam ochranka a normálně mne vyvedla ven. Někdy se to pokoušejí majitelé obejít tím, že mi místo toho nabízejí reklamní předměty firmy, odznáčky, vlaječky. A obecně jsou absolutně nepřístupní politici, jako by si mysleli, že je budu ve dne v noci otravovat nějakými dotazy. A to se týká i vizitky starostů, senátorů, hejtmanů, prezidentů, prezidentské kanceláře nebo mluvčího. Ale někdy mi přijde dopis, jako od bývalého premiéra Andreje Babiše, který psal, že by rád tu vizitku dal, ale má tam kontakty. Jako by byl problém vzít černou lihovku a překrýt to. Ale podobné je to i se sportem. Třeba sehnat vizitku stáje formule 1 nebo fotbalového klubu je téměř neřešitelný problém.
Nejsou všichni takoví škrti.
To určitě ne. Jsou lidi, kteří se i sami ozvou. Například ze slovenské Národní galerie mi poslala 3 500 vizitek a byly tam i krásné exempláře vizitek z Maďarska a z Rakouska, různých galerií a institucí. Dokonce se mi stalo, že jedna paní napsala, že mi posílá vizitky, ale je jí to trapné, protože jsou to jenom obyčejné české vizitky. A pro mne to byly rarity, třeba z bývalého JZD Slušovice a velmi stará Poldi Kladno ještě s tím starým znakem, anebo Tesla Pardubice. Ty firmy už neexistují, takže se nedají sehnat jinak, než takovou náhodou.
Podobnou náhodou jsem sehnal třeba i vizitku bývalého prezidenta Jugoslávie Tita. Vyšel o mně článek v místním tisku a jedna paní mě zastavila, že jako jestli to jsem já, ten sběratel vizitek. Já tady mám takovou raritu, říká paní. U nás byl doma na návštěvě Tito, protože se znal s manželem a nechal nám tam vizitku. No, a ona mi jí věnovala.
Sbíráte jenom papírové vizitky, anebo je mohou ofotit mobilem a poslat e-mailem?
Žádám lidi, aby mi takovéto vizitky neposílali, jenom originál. Protože by je pak neuznali. Ale taky se stává, že paní řekne: „Dobře, já mám 100 vizitek, já bych vám je fakt ráda poslala, ale poštovní je drahý.“ „Tak já vám to proplatím,“ řeknu, takže lidem pošlu i peníze na to poštovné. Taky se mi stane, že se ozve někdo z firmy, že má pro mne sto vizitek, ale posíláním se nechtějí zabývat. Až budete mít cestu, tak se pro ně stavte, máme je tu pro vás, napíšou.
Co mu například chybí:Asie: Bhútán, Brunej, Laos, Tádžikistán a Východní Timor Afrika: Botswana, Burundi, Eritrea, Gabon Ghana, Guinea, Guinea-Bissau, Jižní Súdán, Komory, Kongo, Lesotho, Libérie, Libye, Mozambik, Rwanda, Sierra Leone, Somálsko, Středoafrická republika, Súdán, Svazijsko, Západní Sahara Amerika: Antigua a Barbuda, Barbados, Dominika, Dominikánská republika, Guyana, Haiti, Panama, Surinam, Svatá Lucie, Svatý Kryštof a Nevis, Trinidad a Tobago Austrálie a Oceánie: Fidži, Kiribati, Marshallovy ostrovy, Nauru, Samoa a Tuvalu. Více zde: https://sbirkavizitek.webnode.cz/ |
Existuje nějaká organizace, která by sběratele vizitek sdružovala?
Co jsem zjišťoval, v republice je nás podobných sběratelů asi sedm. Většinou se potkáváme na sběratelských burzách. Já si vezmu vizitky, co mám navíc, oni také, a navzájem si je vyměňujeme. A na příští burze budu hlavně shánět z těch zemí, které mi teď chybí.
Soupeříte s manželkou? Ona to má asi se sháněním pohledů z exotických destinací snazší?
Ona má 20 000 pohledů a má 180 zemí světa, já mám 111 000 vizitek a mám zatím jen 76 zemí světa. Takže v počtu zemí mě už přeskočila. Má to logiku. Když už někdo jede na exotickou dovolenou, určitě spíš myslí na to aby koupil pohled, než aby myslel na to, že by se mi hodila vizitka hotelu, restaurace nebo banky. Třeba Dominikánská republika. Kolik lidí tam jezdí na dovolenou a vždycky mi slibují: „Až budeme na hotelu, my vám tu vizitku vezmeme.“ A pak, když jim píšu, zda vzali tu vizitku, tak zapomněli.
Dlouho jsem třeba nemohl získat vizitku z Kuby. A už jsem nevěděl, jak s tím dál, tak jsem napsal na naši ambasádu na Kubě a během měsíce mi poslali pět nádherných vizitek. Obecně ambasády mi hodně pomáhají. Třeba z Brazílie jsem získal vizitky i z okolních zemí. Konají se tam různá obchodní jednání, takže vizitky mají k dispozici.
Jak jste na tom s mezinárodní konkurencí?
Snažím se to zjistit, právě čekám na odpověď. Bylo by pěkné, kdybych se mohl dostat do evropské databáze. Ale cíl, že bych se mohl dostat třeba až do Guinnessovy knihy rekordů nemám, protože ten zápis je opravdu drahý. Já se musím postarat o děti a rodinu a nemůžu vrazit peníze jenom do toho, abych si platil jen své koníčky.
