Zvyk vykrajovat, plnit, mazat a péct před Vánocemi všelijaké drobné sladké pochutiny v českých zemích zakořenil až zhruba od půlky 19. století. Tradice se k nám dostala hlavně z Německa, ovšem původní kořeny obyčeje péct o vánočních svátcích všelijaké obřadní pečivo podle některých teorií můžeme stopovat až do pohanských časů.
Tehdy prý mělo podobu zvířat a „magická“ pochutina se zavěšovala o svátcích zimního slunovratu na stromy, ale také třeba na chlévy, aby mocná božstva ochránila úrodu a zvířata před pohromou.
Křesťanské Vánoce přesunuly perníčky na stůl
S příchodem křesťanských Vánoc se tvarované perníčky či něco, co bychom dnes nazvali oplatkami, přestěhovaly na štědrovečerní stůl. A protože měly nejen chránit, ale také posílit zdraví, mazaly se kromě medu i česnekem. Pravda, není to úplně nejlákavější kombinace.
S pečením vánočních pokrmů byla spojena řada pověr. Péct se mělo jen z mouky z vlastní úrody, aby přišel hojný rok. Z těst se slévala voda a přidávala se do krmení kravám, aby v dalším roce hodně dojily.
Zbytky ze štědrovečerního stolu putovaly domácím zvířatům, podarovány byly i stromy v zahradách, aby v příštím roce plodily.
Od zvířátek po mumie
Cukroví v podobě, jakou známe dodnes, můžeme v českých zemích zaznamenat poprvé zřejmě někdy v první polovině 19. století. Tehdy ale šlo o zvyk, který se rozšířil z německých zemí, ovšem téměř výhradně do majetnějších šlechtických a měšťanských rodin.
Týdeník 5plus2Každý pátek zdarma |
V podstatě šlo o čajové pečivo s názvy jako vanilkové hubinky, cvípochy s fenyklem či španihelské větry, což byly jakési sněhové pusinky.
Do této doby se také datují první vykrajovátka a formičky, které v obdobné podobě známe dodnes. Chudším domácnostem ovšem v pečení dlouho bránil příliš drahý třtinový cukr a toho levnějšího řepného zase bylo málo, takže byl vzácností až do přelomu 19. a 20. století.
Skutečný boom přišel až mezi světovými válkami. Dívky, které sloužily v měšťanských domech, na venkov přinesly různé receptury.
„Ale určitě se nepeklo v takové míře, jak to děláme dnes my,“ podotýká etnografka Ilona Vojancová. Také nápaditější tvary cukroví začaly vznikat až po první světové válce.
Šlo nejen o různá často exotická zvířata, jakými jsou velbloudi, ale třeba také o poněkud „nevánoční“ mumie. Během 20. století se pak Češi vypracovali na celosvětovou velmoc.
Cukroví se peče v nějaké míře v drtivé většině domácností, což nemá obdoby ani ve zbytku střední Evropy, kde má tato tradice nejpevnější kořeny.