První dort si upekl k devátým narozeninám. „Byl z hrníčkové kuchařky. Sám jsem připravil krém i čokoládovou polevu a nazdobil ho. Vypadal docela slušně, jíst se ale moc nedal. Ten recept zkrátka nefungoval. Od té doby vážím s přesností na gramy a na hrníčkové a lžičkové recepty se dívám s jistým despektem,“ usmívá se vyhlášený cukrář Josef Maršálek, který si od trouby odskočil, tedy spíše „odtančil“, do soutěže StarDance. V sobotu z ní vypadl, ještě předtím poskytl rozhovor časopisu Chvilka pro tebe.
Byl jste hodně překvapený, když vás produkce oslovila? Váhal jste, anebo hned řekl „ano“?
Byl jsem překvapený, ale pak jsem si vzpomněl, jak mi můj partner Petr před mnoha lety řekl, ať počítám s tím, že za mnou jednou Česká televize s nabídkou do StarDance přijde. Nejdříve jsem se mu vysmál, a když mě opravdu oslovili, s radostí jsem odmítl. „Námluvy“ trvaly asi čtyři měsíce, než jsem souhlasil. A nelituji.
Polonazí soutěžící i Maršálkův „doping“. Podívejte se na zákulisí StarDance |
Tréninky jsou jistě náročné. Když přijdete domů, máte ještě energii věnovat se pečení?
Nemůžu říct, že bych se vracel nějak vysílený a neschopný dalších aktivit. Možná proto, že jsem si opravdu vyhradil čas jen na StarDance a všechno ostatní odsunul na vedlejší kolej. Svou energií neplýtvám a dobře se rozmýšlím, do čeho a kdy se pustit. Čas na pečení mám, ještě stále vytvářím content pro své byznys partnery, a stejně tak peču na každý přenos a také na páteční zkoušky. Mně to dělá radost. Jídlo spojuje!
Rozstřel s Josefem Maršálkem nejen o StarDance.
23. listopadu 2023 |
Rozstřel
Sledovat další díly na iDNES.tvPečete prý díky vaší babičce, které jste koukal pod ruce. Jaká byla?
Mám to obrovské štěstí, že obě babičky jsou ještě stále naživu a vitální. Ani jedna z nich mě ze své kuchyně neodháněla, naopak – nechaly mě osahat veškeré práce jak při pečení, tak při vaření. To vám dá velmi solidní základ do dalšího života a naučí vás pokoře a respektu, úctě, neboť trávíte čas s lidmi staršími o dvě generace. A to není málo.
Josef Maršálek
|
Kluk a pečení – nečelil jste posměškům nebo údivu?
Žádné úšklebky si nevybavuju! Proč taky? Vždyť dopřáváte dobroty ostatním. Když jsem například pro spolužáky i učitele před školním výletem ráno připravil palačinky, tak to spíše sklízelo obdiv. Ani ne tak kvůli samotnému výsledku, ale proto, že někdo obětoval čtyři hodiny svého života, aby jiným udělal radost. Doma se tomu nikdy nedivili, aspoň ne přede mnou. Byla to automatická součást mojí osobnosti a reálně z toho všichni kolem těžili – měli napečeno a dalo se to jíst!
Spoustu zkušeností jste získal v cizině. Jaká byla ta nejcennější?
Myslím, že jsem si díky práci v zahraničí uvědomil, že život máme jen ve svých rukou a je jen na nás, jakou cestu si vybereme. Pro mě není sklenice poloprázdná, ale vždycky poloplná. Babička Josefka říká: „Ten, kdo si stěžuje, tomu patří ubrat!“ Práce v zahraničí mi dala nadhled, respekt vůči okolí a také kolegům, naučil jsem se naslouchat. Dala mi stoický klid a zkušenosti k nezaplacení. V životě bych neměnil jednu jedinou sekundu toho, co jsem zažil, prožil, viděl. Všechno to bylo strašně důležité a dovedlo mě tam, kde jsem dnes.
Blíží se Vánoce, čas, kdy se ve většině domácností rozpálí trouby a začne se péct cukroví. Co na vaší sváteční tabuli nesmí chybět?
Určitě to jsou vanilkové rohlíčky z vlašských ořechů z naší zahrady, linecké cukroví, které plním domácím rybízovým džemem. A taky pařížské rohlíčky babičky Josefky a biskupský chlebíček babičky Boženky. Celé svátky je na stole vánočka. Ta tam prostě patří. Pro mě jsou Vánoce svátky klidu, odpočinku, rodiny a přátel.
Stejnopohlavní pár ve StarDance? To Česko potřebuje jako sůl, míní Maršálek |
Když řeknu „dětství a Vánoce“, co se vám vybaví jako první?
Vůně! Vždycky jsme měli živý stromek, většinou jedli anebo borovici. Ta omamná vůně pryskyřice mě provází celým životem. Také vůně cukroví, ořechů, másla a čokolády. Vůně karamelu. A potom světýlka. Nikdy nezapomenu na stromek nazdobený baňkami se svítícími zvonečky.
Dáte si v restauraci například po obědě zákusek, anebo chodíte cíleně do cukráren? Býváte i kritický?
Pokud jdu do restaurace, málokdy se stane, že si dezert nedám. Ale musí to mít hlavu a patu. To znamená, že když jsem v české restauraci, tak na jídelním lístku chci vidět české dezerty anebo moučníky. To dává logiku. Naopak ve francouzské restauraci očekávám dezerty francouzské. Do cukráren chodím cíleně za zákuskem a dobrou kávou či čajem. To mám za odměnu!
Napečte si vánoční ořechové dortíčky se skořicí podle cukráře Maršálka |
Pojďme na vteřinu odskočit od sladkého. Které „slané“ jídlo u vás jednoznačně vyhrává?
Já miluju klasické bramborové placky, takové ty smažené na sádle. V jižních Čechách se jim říká cmunda. Mám rád zapečené brambory se smetanou a se sýrem, miluju indickou a arabskou kuchyni. A taky zimní pokrmy z jednoho hrnce. Nejsem vybíravý. Ale chci, aby jídlo bylo upřímné.
Upečte si máslovou vánočku podle Maršálka ze šesti, nebo ze čtyř třípatrovou |
Jste autorem řady kuchařek a teď přichází na pulty další. Má název Čokoláda. Jak byste ji představil?
Čokoláda je moje šestá autorská kniha a druhá, kterou si produkuju celou sám. Je to ultimátní průvodce magickým světem čokolády, je plná výpravných fotografií se stovkou receptů. Kniha má čtyři sta padesát stran a je komplexní cukrářskou a také pekařskou knihou o ingredienci, která lidstvo doprovází druhé století. Myslím si, že čokoláda je pro cukráře jednou z nejvíce flexibilních surovin a dá se z ní připravit prakticky cokoli. Tato kniha úzce souvisí s tím, že jsem si vytvořil svou vlastní čokoládu – bílou z kakaových bobů dovezených z Peru, mléčnou z kakaových bobů z Dominikánské republiky a hořkou z kakaových bobů z Hondurasu. A máte-li už svou vlastní čokoládu, chcete k ní mít knihu svých nejlepších receptů. Věřte mi, že žádná jiná takto přehledná, velkoformátová a také luxusní kniha u nás nikdy předtím nevyšla.
Když na svět přicházejí nové recepty, dal by se tenhle proces přirovnat k jisté alchymii s momenty překvapení, anebo už víte, jak to dopadne?
Řekl bych, že na devadesát procent dopředu vím, jak to dopadne, a těch zbývajících deset je kreativní snažení, objevování nových technik, technologií a postupů a také improvizace. O improvizaci si všeobecně myslím, že je to klíčová vlastnost cukrářů.
Je váš partner Petr Tejml tím prvním, kdo vaše nové výtvory ochutná?
Není to vždycky pravidlem, ale s největší pravděpodobností ano. Část své práce nedělám doma, ale na svých kurzech v Praze v Gourmet akademii, na Moravě u své sestry anebo babiček, při cestách... Pakliže je ale Petr doma, vždy dostane. A dostávají také členové rodiny a někdy i sousedi. Například při přípravě poslední knihy se jednalo o dobrých dvě stě kilo hotových výrobků a ty musel někdo sníst. Všechny byly připraveny během šesti dnů, takže jsme každý den naplnili velké krabice a ty pak rozváželi do široka daleka. Jinými slovy – Vánoce na konci dubna.
S Petrem jste nedávno uzavřeli sňatek a žijete v domečku na vsi. Petr je chovatelem morčat. Máte i vy „svoje“ zvíře?
Jsme spolu už čtvrtým rokem a nejen my dva bychom si přáli, aby to opravdu sňatek byl. Zatím se tomu říká registrované partnerství. Zní to tak trošku, jako když se jdou registrovat vozidla... Naposledy jsme si pořídili dvě malé bílé kočky, kluka a holku. Ze srandy jsme jim dali jména Pat a Mat. Pat jako Patricie, příjmení Tejmlová a Mat je Maršálek. Je zajímavé, že některé charakteristické vlastnosti mají Pat a Mat podobné našim.
Jak spolu nejraději trávíte volný čas?
Rádi cestujeme, pokud to čas dovolí, navštívíme společné známé u nás i v zahraničí. Moje rodina je celá na Moravě a tam se také snažíme pravidelně jezdit. Kvůli mé účasti ve StarDance je to teď časově komplikovanější, ale podařilo se mi na Moravu zajet alespoň na pár hodin, abych mohl obejmout svoje babičky.
Těšíte se na Vánoce?
Velmi. Nejvíce se těším na ten klid a pohodu. Těším se na to, že vypnu. A šestadvacátého chceme odletět s přáteli z Francie na týdenní dovolenou do Afriky. Zasloužíme si to.
VIDEO: Upečte si veku na chlebíčky s vítězkou soutěže Peče celá země |
