Podobných situací se v domácnosti najdou tucty. Skleněná výplň se najde nejen v oknech, ale i ve dveřích. Pak stačí trocha průvanu (anebo razantnější domácí diskuse) a sklo praskne.
Proč se vlastně zabývat domáckým řezáním skla? Nebylo by jednodušší zavolat servis a nechat zasklít, co je potřeba? Důvodů je několik: někdy není třeba kvůli jediné tabulce platit výjezd AAA služby a platit za pětiminutový zákrok zbytečné exkluzivní cestovné. Jindy nám nejde o havarijní reakci, jen si třeba chceme nařezat tabule pro zasklení obrázků anebo se hodláme "vrhnout" na chov rybiček nebo želv.
Není tedy nic jednoduššího než koupit tabuli skla a přímo na míru uříznout nový formát. Nejlepší je dojít si do místního sklenářství. Ceny za tabulové sklo se pohybují zhruba od 150 korun za metr čtvereční dvoumilimetrové tloušťky do tisícikoruny za desetimilimetrové sklo, vhodné ale spíš pro výrobu velkého akvária.
Kraluje kolečko
Dříve se na řezání skla kupoval diamant, dnes se používá řezák s ocelovým kolečkem. Jeho kvalita se odvíjí od tvrdosti materiálu. "V hobbymarketu koupíte kolečko za padesát korun, ale uděláte s ním třeba jen deset řezů," říká Jan Tolar, provozovatel sklenářství. "My si samozřejmě kupujeme profesionální výrobky určené pro každodenní práci, kde je možné řezací kolečko vyměňovat." Tím ale odborník nechce levné nástroje nijak pomlouvat, jen radí, aby si každý rozmyslel, jak často bude nástroj používat, a podle toho zvolil kvalitu.
Namáčet a zpívat!
Jedním z největších neduhů, kterých se každý amatér dopouští, je to, že řeže nasucho. Podle Jana Tolara ale každý sklenář ví, že je třeba řezák pravidelně namáčet do oleje či petroleje, teprve pak je řez čistý a bez otřepů a sklo se zlomí tam, kde bylo zamýšleno.
Amatér se také často skla bojí a neví, jak silně na sklo při řezání tlačit. "Zkuste si to na kousku starého skla. Kolečko musí zpívat, prostě přejeďte po skle a zkoušejte různé tlaky ruky na sklo. Až uslyšíte rovnoměrný skřípavý zvuk, budete vědět, že jste na správné cestě," radí Jan Tolar. A doporučuje si sklo podložit měkkým materiálem, postačí kus filcu nebo zbytek starého koberce.
Postup je pak jednoduchý: stejnoměrně udělat řez, pod kraj řezu položit rukojeť řezáku a mírným tlakem zatlačit, a pokud byly předchozí podmínky splněny, sklo se čistě rozlomí.
Po uříznutí je ale také potřeba opracovat hrany skla, aby se při manipulaci s ním nikdo nezranil. K tomu poslouží obyčejný karborundový brousek, jaký má doma každý, kdo vlastní a brousí kosu, k dostání je v každém železářství.
Od oka
Ačkoliv se každý amatérský "řezač" bude pokoušet dělit sklo podle pravého úhlu, v praxi vše někdy funguje jinak. Žalostný stav bytového fondu ujišťuje o tom, že kdo si chce uříznout kus skla kvůli zasklení starého okna, měl by počítat s tím, že pravý úhel se mnohdy nemusí rovnat 90°. Není třeba ale nad tímto faktem plakat. Do okenních křídel naštěstí okenní tabule nemusí zapadnout na milimetr přesně, sklenářům (a v tomto případě i vám) nezbývá než vzít to "od oka" a spoléhat na to, že případné nepřesnosti se skryjí pod kytem.
Zajímavá je i sklenářská finta, která nahrazuje použití klasických hřebíčků obyčejným tvrdším drátem. Sklenáři si je po centimetru napolo nasekají a pak s nimi po ohnutí upevňují okenní sklo. Po zatlučení pak stačí zbytek ulomit a další kus je připraven k akci.
Hlavní zásady- Řezák držte jako tužku, i když pevněji a téměř v pravém úhlu ke sklu. - Tlačte z boku na pravítko, aby byl řez rovný. - Když už si najdete ten správný tlak, udržte ho po celou dráhu řezu. V opačném případě sklo může prasknout mimo. - Řezák namáčejte do petroleje nebo oleje. |
