Již druhý rok žijeme s koronavirem. Součástí našich slovníků se stal i takzvaný postcovidový syndrom. Dá se proti němu pojistit?
Určitě dá. Jen je potřeba dávat pozor na dvě hlavní věci. Zda pojišťovny uplatňují výluku na zdravotní problémy vzniklé před počátkem pojištění. Pak by v případě, že lidé covid prodělali před počátkem smlouvy, neplnily. A druhá věc se týká následků na zdraví. Pokud by to byly určité psychické potíže, tak ty jsou často u pojištění ve výluce.
To je možná více „ne“, než „ano“. Je to správně?
To si nemyslím, ale je dobré si podmínky zjistit před sjednáním pojištění, ne, až když se něco přihodí.
Co říkají vaše statistiky, jak moc je covid-19 nebezpečný ve smyslu výpadku příjmu ve srovnání s ostatními nemocemi?
To ukáže až čas. Největším problémem, a to nejen pro pojišťovny, je nedostatek dat a informací o dlouhodobých následcích, takže se to těžko porovnává.
Doporučujete hlásit prodělání covidu-19 pojišťovnám při uzavírání smluv či jejich aktualizaci?
Určitě doporučuji uvádět prodělání covidu-19 do zdravotního dotazníku, včetně informace, jaký mělo onemocnění průběh. Hlavně to, zda si nemoc vyžádala hospitalizaci.
Proměnila pandemie nějak významně nabídku životního pojištění?
Co se týče životního pojištění, tak bych řekl, že nedošlo k žádným výrazným změnám v nabídce.
Lékaři nyní hovoří o silném nárůstu počtu onkologických pacientů, u nichž nebyla nemoc včas podchycena, případně se zhoršil jejich stav kvůli odložené péči. Pozorujete toto i na klientech vaší pojišťovny?
Bohužel i my jsme v našem pojistném kmeni zaznamenali několik případů, které kvůli lockdownům a zanedbávané ostatní péči byly diagnostikovány později a později tedy byla zahájena i adekvátní léčba. Problém je ale i na straně klientů. Mnozí si bohužel řekli, že teď k doktorovi prostě nepůjdou, a to byla chyba. Někdy ztratili i několik měsíců času.
Martin Švec
|
Tématem poslední doby je nárůst psychických problémů, depresí i závislostí. Jak si v tomto ohledu stojí vaši klienti? Vidíte u nich větší problémy, vyšší pracovní neschopnost a podobně?
Duševní nemoci, které není možné prokázat zobrazovacími metodami, jsou u pojištění pracovní neschopnosti obecně z pojistného krytí vyloučeny kvůli enormnímu riziku pojistného podvodu, takže se na počtech pojistných událostí neprojeví.
Uvidíme, jak to ale bude vypadat z dlouhodobého hlediska, myslím tím z hlediska nárůstu počtu lidí, kteří se kvůli těmto problémům stanou invalidními.
Legislativním procesem nyní prochází novela o veřejném zdravotním pojištění. Ta má mimo jiné umožnit lidem v Česku lepší přístup k moderním lékům. Představa, že každý nemocný získá takzvaně na pojišťovnu všechna dostupná moderní léčiva, je asi mylná. Může přístup k těm nejmodernějším lékům řešit životní pojištění?
Pojištění pro případ nemoci nebo úrazu může v určitých případech pomoci. Například u rakoviny to mohou být právě peníze z pojištění, které může klient použít na účinnější a organismus méně zatěžující léčbu. A nemusí čekat týdny nebo měsíce, zda mu to zdravotní pojišťovna schválí.
Když se podíváte na vývoj životního pojištění v Česku, máte za to, že lidé uzavírají kvalitnější životní pojistky? V tom smyslu, že v momentě, kdy se jim něco závažného stane, zaplatí z nich nejen náklady na léčbu, ale i své hypotéky?
Určitě se trend dlouhodobě zlepšuje. Ale stále klienti poptávají pojištění drobných úrazů, protože řeší, že když budou deset dnů doma s pohmožděným kotníkem, z pojištění pracovní neschopnosti nic nedostanou. Když s nimi osobně mluvím, tak na dotaz, jak budou řešit výpadek příjmů v případě, kdy budou deset dnů doma ne z důvodu úrazu, ale třeba kvůli nemoci, neznají odpověď. Přitom nemoci jsou jako příčina pracovní neschopnosti několikanásobně častější než úrazy.
Co je podle vás nyní hlavním trendem v oblasti životního pojištění?
Pokračuje přechod většiny pojišťoven od investičního životního pojištění (IŽP) k čistě rizikovému. Dříve IŽP byly vlajkové lodě pojišťoven, které byly neustále inovovány. Dnes jsou spíš doplňkem nabídky a vedoucí roli převzaly čistě rizikové produkty. Pandemie covidu-19 také enormně urychlila digitalizaci.
Co naopak vázne?
Co se zatím více nerozjelo, a ani mě to nepřekvapuje, je cenotvorba životního pojištění na základě sdílení údajů z různých chytrých náramků nebo aplikací. Je tu sice nabídka, ale zatím je to, i díky rozsahu poskytovaných údajů, spíše marketingová záležitost.
A klienti pak často zjistí, že by museli naběhat týdně maraton, a ani to často nestačí, aby se díky slevě dostali na cenu, za kterou si pojištění můžou koupit u tradiční pojišťovny. Ale zde věřím, že během několika let budou wearables (nositelná elektronika, pozn. red.) poskytovat takové údaje, že se tato oblast stane zajímavější z pohledu získání lepší ceny pojištění.
Stát navýšil platbu za státní pojištěnce o 200 korun. Populace ale stárne a zdravotnictví si do budoucna vyžádá další náklady. Jak dlouho podle vás stát vydrží financovat zdravotní péči pouze ze zdravotního pojištění? Kdy do systému zapojí i komerční pojišťovny?
Toto je asi větší problém, o kterém se ale ještě tolik veřejně nemluví. V rámci České asociace pojišťoven běží projekt pojištění dlouhodobé péče a data o nákladovosti zdravotní péče a její dlouhodobé dostupnosti a udržitelnosti na současné úrovní jsou bohužel dost neúprosná. Pro naši generaci to pravděpodobně bude ještě větší téma než výše důchodu. Tím chci říci, že reforma zdravotního pojištění je stejně důležitá jako reforma penzí.
