Nejčastěji se nemovitost převádí podle kupní smlouvy, kterou podepisuje prodávající a kupující. V tom případě poslouží jako základ daně z převodu nemovitostí buď cena dohodnutá oběma stranami (tržní), anebo cena z odborného znaleckého posudku.
Daň se vybírá ze základu převzatého z té vyšší z těchto dvou cen. U převodu nemovitosti podle kupní smlouvy je poplatníkem daně z převodu nemovitosti prodávající a kupující zůstává do úplného zaplacení daně ručitelem.
Vyměňujete-li nemovitosti, nesepisujte dvě kupní smlouvy
Při shodě okolností může nastat situace, že prodávající i kupující disponují nemovitostmi, které si chtějí vzájemně vyměnit. Například starší pár se chce přestěhovat do menšího bytu a naopak rozrůstající se mladá rodina zatouží po větším bytě.
Výměně bytů nebrání ani odlišná tržní hodnota obou bytů. Rozdíl si obě strany jednoduše vyplatí. Jaký smluvní dokument ale mají sepsat?
Při výměně bytů sice nic nebrání sepsání dvou kupních smluv, avšak z pohledu daně z převodu nemovitosti by šlo o dva samostatné převody. Z každého převodu by se tak musela zaplatit tříprocentní daň.
Daňově šetrnější varianta nastane v okamžiku, kdy smluvní strany místo dvou kupních smluv podepíšou jednu směnnou smlouvu. Přestože se může zdát, že se jedná o něco neobvyklého, koncept směnné smlouvy je odvozen od smlouvy kupní.
Směnná smlouva se použije v případech, kdy si smluvní strany směňují věc za věc (v našem případě nemovitost za nemovitost). Při pohledu na smlouvu a její důsledky platí zásada, že každá ze stran je považována ohledně věci, kterou směnou dává, za stranu prodávající, a ohledně věci, kterou směnou přijímá, za stranu kupující.
Daň se platí pouze z dražšího převodu
Podobně jako u jednotlivého převodu nemovitostí je nutné si nechat zpracovat odborný znalecký posudek, který určí tabulkovou cenu obou nemovitostí. Daň se ovšem u výměny nemovitostí na základě směnné smlouvy počítá pouze z té dražší nemovitosti.
Vůbec tedy nezáleží na tom, zda si účastníci vyrovnali rozdíl v ceně v penězích, jinou úplatou anebo se nevyrovnávali vůbec. Rozhodující je hodnota dražší nemovitosti.
U jednotlivého prodeje nemovitosti je poplatníkem prodávající a kupující zůstává v pozici ručitele. U směnné smlouvy není žádný z účastníků dopředu určen a musí se vzájemně dohodnout, kdo vypořádá daňové povinnosti vyplývající z výměny nemovitostí.
Nejlepším řešením je na to pamatovat už přímo při sjednávání směnné smlouvy a určit, kdo daň zaplatí nebo v jakém poměru se o ni podělí. V případě nezaplacení daně bude finanční úřad vymáhat dlužnou daň po obou účastnících bez rozdílu až do úplného zaplacení daně.
Výměna nemovitostí je z čistě daňového pohledu skvělá věc. Její velkou nevýhodou je ryze praktický aspekt týkající se komplikovaného zajištění střetu vhodné nabídky a poptávky. Na jedné straně je problém najít vhodného partnera, který disponuje nemovitostí plně vyhovující mým představám, a samozřejmě to platí i obráceně. Na druhé straně je na zváženou, zda výše uvedená daňová úspora nestojí za nějaký ten kompromis.
