Byznys společnosti Well Pack stojí také na mytí přepravek na banány a další ovoce či zeleninu. Firma zaměstnává lidi v devíti evropských zemích a ve svých myčkách v kontinentální Evropě umyla už přes dvě miliardy plastových obalů. Jde o druhou největší firmu v oblasti mytí na světě.
Jaromír Opatrný svým příběhem oslovil i porotu soutěže EY Podnikatel roku, která ho vybrala jako jednoho z finalistů ročníku 2021.
Jak vás napadlo začít podnikat v oblasti mytí plastových přepravek?
Start je jednoduchý. Dozvěděli jsme se o německé firmě, která u nás hledala prostory o rozměrech asi dva tisíce metrů čtverečních právě na mytí přepravek. Zřejmě si je chtěli mýt sami. Nabídli jsme jim, jestli je nechtějí rovnou umýt. Následovalo zhruba roční vyjednávání a poté jsme otevřeli první malé mycí centrum v Čechách.
Věděli jste, jak na to?
Samozřejmě že ne. Museli jsme si o mytí zjistit více informací a přesvědčit zákazníka o tom, že i přesto, že to neumíme a nemáme s mytím zkušenosti, mohou nám to svěřit a všechno dobře dopadne.
Kde jste si informace zjišťovali?
Studovali jsme na internetu a všude jinde, kde se dalo. Ptali jsme se i u samotného zákazníka, dokonce jsme byli navštívit i některá jejich mycí centra a snažili jsme se „nachytřit.“ Myslím, že jsme měli vše nastudované asi během dvou měsíců.
Jedna věc je si něco zjistit dopředu, druhá věc je praxe. Najednou zjistíte, že to je trochu jiné, než jste si mysleli.
A pak jste se do mytí vrhli jako profesionálové?
Vrhli jsme se na to, akorát jsme nebyli schopni dosahovat plánované produktivity, takže jsme dosahovali finanční ztráty. Trvalo nám, než jsme se vše naučili v praxi. Jedna věc je si něco zjistit dopředu, druhá věc je praxe. Najednou zjistíte, že to je trochu jiné, než jste si mysleli. Vznikají různá úskalí a problémy. Není to zkrátka tak jednoduché, jak si to člověk předem maluje.
Co přesně není jednoduché?
Jde převážně o dosažení produktivity. To znamená, že určitou rychlostí je třeba vložit přepravky do myčky, bedna musí správně projet, dvakrát se otočit, musí dojít k jejímu zavření, sušení. Je nutné zajistit, aby se nestávaly žádné záseky a bedna prošla opravdu plynule. Pokud dojde k určitému záseku, trvá nějaký čas, než se porucha odstraní. A to jsou ty základní bolesti, kdy ztrácíte produktivitu. Čím častěji dochází k takovým zadrhnutím a čím déle trvá jejich odstranění, tím horší produktivita.
Jak dlouho tedy trvalo, než jste požadované produktivity dosáhli?
V řádu měsíců. Bylo třeba najít i dobrého technika, který by myčku udržoval. Stává se, že nedojde jen k záseku, ale i k závažnější technické poruše, může být potřeba vyměnit určité díly. Díl nemusí být ani na trhu, musí se dovézt nebo se musí nechat třeba vyrobit, což zase trvá.
Od vašich začátků s mytím plastových přepravek uběhla řada let. Dneska působíte v několika zemích. Jak celý proces mytí přepravek funguje?
Myjeme přepravky, které jsou sklapnuté. Přepravky musíme dostat z palety na pás, otevřít je, přepravky vjedou do myčky, projdou předmytím, hlavním mytím, vysokotlakým mytím a dezinfekcí. Pak jsou zavřeny, roztříděny podle velikosti a následně putují do sušičky. Usušený štos beden se přesune zpátky na paletu, takže máme paletu čistých přepravek jednoho druhu rozměru. Na tu přidáme etiketu, která obsahuje základní informace ohledně mytí, například kdy byly umyté, kolik tam je kusů, jakou mají váhu a podobně. A přepravky přesuneme na sklad.
Co se děje poté?
Na skladě přepravka čeká do té doby, než nám přijde určitá instrukce. Dostaneme například pokyn, ať ji pošleme dodavateli jablek pro Billu. Přepravky odešleme dodavateli, ten ji naplní jablky, dá na ně etiketu a pošle ji do Billy. Supermarket ovoce vystaví v této přepravce v sektoru ovoce a zelenina. Jakmile se jablka vyprodají, přepravka se sklapne, dá na paletu, a jakmile je paleta plná, Billa ji odešle do svého sběrného centra. V tuto chvíli tam pošleme kamion, přepravky naskladníme, odvezeme do mycího centra a zase se celý proces opakuje.
Jakou dezinfekci při mytí používáte?
Musíme používat mycí prostředky, které jsou přesně vhodné pro daný typ přepravky. Kromě ovoce a zeleniny existují přepravky na pečivo, maso, případně jiné výrobky, pro každý produkt se hodí jiný typ mycích prostředků a dezinfekce.
Dezinfekce a mycí prostředky jsou velmi ostře sledovány. Máme automatické dávkování prostředků a čidla, která vyhodnocují koncentraci prostředků ve vodě. Kdyby koncentrace klesla, myčka začne houkat a zastaví se. Když je přepravka umytá, musí se udělat test. Ten ukáže, jestli biologie na přepravce je v pořádku.
Jak máte přepravky označené? Víte, komu je vrátit?
Přepravky nevracíme, máme je dlouhodobě k dispozici a poskytujeme jim servis. Pouze dostáváme instrukce od zákazníků, kam je odeslat k naplnění zboží.
Takže přepravky jsou vaše?
Nejsou. Většinou jsou v majetku firmy IFCO, která je vlastní a pronajímá řetězcům. My jim pouze poskytujeme služby.
V supermarketu tedy můžeme vidět plastové bedny, které jste umyli přímo vy?
Ano, v Čechách konkrétně v Penny a Bille. Jde o přepravky, které jsou vystavené v sekci ovoce a zelenina, mají černou nebo zelenou barvu.
V obchodech můžeme narazit i na papírové přepravky. Proč mají firmy používat raději plastovou než papírovou?
Plastová přepravka značí ekologickou cestu, může cirkulovat klidně 120krát. To znamená, že může nahradit 120 kartonů. Pokud se přepravka dostane do stavu, kdy je nutné ji vyměnit za novou, plast se jednoduše roztaví a zformuje se z něj zase nová přepravka. Karton je také recyklovatelný, ale pouze párkrát. Navíc nikdy nevíte, jestli konkrétní karton bude recyklovaný, nebo se třeba někam vyhodí. Cesta kartonu není až tak přímá a jednoduchá.
Vybavíte si nějaký kuriózní zážitek spojený s přepravkami?
Určitě byl komický náš start ve Francii. Když jsme začínali v České republice, měli jsme malé mycí centrum a produktivita činila 600 kusů přepravek za hodinu. Chtěli jsme se posunout dál. Dostali jsme příležitost účastnit se mytí ve Francii ve spolupráci s francouzskou firmou. Jenže ti byli schopni umýt 5 000 kusů za hodinu, to byla obrovská rychlost. Vypadalo to tak, jako když se fotbalista z Kotěhůlek vydá hrát fotbal za Barcelonu. Nebylo jednoduché to udýchat. Trvalo několik měsíců, než jsme dokázali zrychlit a tempu se přizpůsobit.
Kolik přepravek za hodinu umyjete dneska?
Záleží na typu myčky a na tom, kolik pásů je k dispozici. Obvykle umyjeme 2 000 až 2 500 kusů za hodinu na jednom pásu. Číslo je pak třeba vynásobit počtem pásů, které jsou v daném mycím centru k dispozici. Celkově umyjeme zhruba 300 milionů přepravek ročně.
Musíme pečlivě přemýšlet, jak trsy banánů nařezat, aby do sebe zapadaly, pak je důležité nařezané trsy poskládat tak, aby vše sedělo.
Přepravky nejsou vaší jedinou podnikatelskou aktivitou. Vyvinuli jste třeba speciální know-how, jak balit banány do opakovaně použitelných obalů. Jde v tomto případě jen vyloženě o přepravku, nebo i speciální triky, jak banány zabalit?
Obojí. Člověk si na první pohled řekne, co je těžkého na tom poskládat banány do plastové bedny. Jenže normou je dneska karton, do něhož se vkládá zhruba 18,2 kilo banánů. Karton byl vyvinutý přesně na banány a dá se říct, že je tam dostane i opice, a to se nemusí ani moc snažit. Karton je měkký, má víko, tím pádem jsou banány chráněny i shora. Naše přepravky jsou delší a nižší než karton, nemají ani víko.
Není jednoduché stejnou váhu, jako se dává do kartonu, přeskládat do plastu. Je to hodinářská práce. Musíme pečlivě přemýšlet, jak trsy banánů nařezat, aby do sebe zapadaly, pak je důležité nařezané trsy poskládat tak, aby vše sedělo. Jsou to takové puzzle. K tomu je nutné brát v úvahu, kolik banánů je v jednom trsu, jak jsou banány tlusté a podobně. Banány se liší plantáž od plantáže, ale i roční dobou. Naprosto jednoduchá aktivita nakonec vůbec jednoduchá není. Navíc banán je extrémně citlivý, jakmile jej někde stlačíte nebo nehtem škrábnete, v době balení to neuvidíte. Jakmile dorazí na prodejnu a zežloutne, tak jsou na něm patrné různé černé jizvy nebo jiné modřiny.
Kdo jsou u balení banánů vaši zákazníci?
Jde o spolupráci tří stran. Za prvé producenti banánů, jako je například Chiquita, dále majitel přepravek IFCO a řetězce, které si přejí doručit banány v plastové bedně. To jsou řetězce, které nabízejí mnoho produktů právě v plastu. Má to zase určitý ekologický smysl. Z jednoho stromu se vyrobí 150 kartonů, ročně se spotřebuje 2,5 miliardy kartonů na banány.
Pokud se do spolupráce vložíte vy, banán putuje v plastové přepravce již přímo od stromu, na kterém vyrostl?
Ano, jsme přítomni již na plantáži. Ve Střední Americe máme experty na balení, kteří na plantáže docházejí, dávají baličům školení, navádějí je, vysvětlují, dozorují, opravují je a tak dále. Jsou to lidé, kteří se na Kostarice narodili a s banány pracují celý život.
Banán je ihned po utržení jiný než po jeho pětadvacetidenní cestě do Evropy, byť je stále zelený a v nezralém stavu.
Jak vás myšlenka ohledně balení banánů vůbec napadla? Zrovna banánovníky a balení banánů je nám Čechům celkem vzdálené…
Všechno přináší život. Při rozhovoru s jedním zákazníkem jsem se dozvěděl, že si řetězce objednaly banány v plastových bednách, a jakmile dorazily, bylo v nich příliš poškozených kusů a současně váha banánů byla nižší než v kartonech. Zamyslel jsem se, jestli bychom to nemohli zkusit a začal jsem si zjišťovat více informací. Pak jsme zkoušeli balení v praxi. Nakoupili jsme si banány z různých zemí a začali v Česku trénovat. Sledovali jsme různé tloušťky banánů, jejich zakřivení a další podstatné věci. Dostali jsme pocit, že bychom mohli znát cestu.
A znali?
Když jsme se vypravili do Kostariky, zjistili jsme, že velká část našich předpokladů nesedí. Banán je ihned po utržení jiný než po jeho pětadvacetidenní cestě do Evropy, byť je stále zelený a v nezralém stavu. Naše předpoklady zkrátka nefungovaly. Zkoušeli jsme různé způsoby balení a celkem se trápili. I když jsme problémy konzultovali s místními odborníky, stále jsme se nemohli dobrat k cíli. Nakonec jsme úplně náhodou narazili na experta, který dlouhá léta pracoval pro firmu Del Monte a byl velice manuálně zručný. Ten nám ukázal cestu a díky němu jsme know-how definovali a byli ho schopni sdílet s dalšími plantážemi.
Mytí přepravek, balení banánů a jiných aktivit, které momentálně provozujete, předcházela dlouhá podnikatelská cesta. Už v sedmnácti letech jste se vydal do USA. Rozhodl jste se právě tam, že chcete podnikat?
Do USA jsem odletěl v sedmnácti letech bez znalosti kohokoliv a o světě jsem nevěděl vůbec nic. Netušil jsem, co slovo podnikání znamená. Začínal jsem jako myč nádobí, u kterého jsem nechtěl zůstat na celý život. Rozhlížel jsem se, co jiného dělat a kde se dají vydělat větší peníze. Dostal jsem se do logistické firmy, kde jsem zametal sklady. Padl jsem si do oka s majitelem firmy a začal se ho vyptávat na různé věci, například v čem tkví podstata takového byznysu. Logistický byznys mi přišel zajímavý, bylo to něco, co nedělal každý. V té době jsem došel k přesvědčení, že podnikání je moje cesta.
Jaromír Opatrný Jednatel společnosti Well Pack Jaromír Opatrný
|
