Pod Hadí vrch za nejkrásnějším výhledem
Modrá turistická trasa z obce Keply do Bývalého Zhůří mě zavedla pod Hadí vrch. Musel jsem zdolat mírné převýšení, vyhnout se zákeřným zamrzlým kalužím, které mohou být hlubší, než se na první pohled zdá. V přírodní rezervaci Kepelské mokřady se cesta v jednu chvíli dokonce změní v potok. Žádný strach, s opatrností se dá přejít, nebo spíše přehopsat po kamenech na druhou stranu. A právě tady máte největší šanci spatřit zrzavého krasavce s dlouhým huňatým ocasem.
Po chvíli jsem se ocitl v nejvyšším bodě stezky, téměř tisíc metrů nad mořem. To už zbývá jen kousek do rozcestníku Pod Hadím vrchem a právě tady jsem se od modré trasy vzdálil dál od lesa na vrchol. A objevil se úchvatný pohled. Sám ředitel Národního parku Pavel Hubený se před časem nechal slyšet, že tohle je ten nejkrásnější výhled na Šumavu.
Zhruba hodinovou procházku dlouhou 3,5 kilometru jsem zakončil klesáním do vesnice Bývalé Zhůří, ve které dnes už žádné domy nejsou, jen kaple a pomník padlým americkým vojákům. Po 2. světové válce obec osiřela a poté ji zbořila armáda.
Údolím říčky Křemelná, na dohled kdysi slavné vesnici
Tato procházka začíná na malém parkovišti Šerlův dvůr asi čtyři kilometry severně od obce Prášily. Žlutá turistická trasa mě zavedla k břehům průzračné říčky Křemelná uprostřed úchvatné přírody. Velmi brzy jsem narazil na odpočinkové místo s informační cedulí o zaniklé obci Frauenthal. Kde přesně se nacházela, jsem poznal jen díky této ceduli. Snad jen torzo mostu o kus dál naznačuje, že přes Křemelnou kdysi vedla nějaká cesta.
Ve Frauenthalu sídlila světoznámá brusírna, ve které se vyráběla například židovská zrcátka. Jenže kvůli velké konkurenci musela v roce 1932 skončit. Jednotlivé domy postupně chátraly, až je armáda srovnala se zemí.
Jakmile se říčka začala stáčet doprava, musel jsem sejít ze žluté turistické stezky a vydat se druhou cestou tak, abych měl řeku stále po pravé ruce. Po chvíli mě překvapil opuštěný vojenský bunkr, jediná zachovalá stavba v okolí. Slunce krásně svítilo, což vybízelo k zastavení u říčky. Zavřel jsem oči, naslouchal zvukům přírody, krásná relaxace.
Cesta se nakonec od Křemelné vzdálí, já se však stále držel cest stáčejících se doprava, které mě zavedly do hlubokého lesa plného zamrzlých kaluží. Pod nohama to krásně praskalo. Po necelém kilometru mě cesta opět zavedla ke břehům říčky a tentokrát jsem se vydal proti proudu až na konec, kdy se přede mnou opět objevilo území zaniklé obce. Jedinou živou duši, kterou jsem v dálce zahlédl, byla ta ryšavá liška. Přejít na druhý břeh suchou nohou se nedá. Je jen jediná možnost, jak si jít oblast prohlédnout na vlastní oči - počkat, až bude tepleji. A v létě řeku přebrodit.
Křemelná. Ledové krystaly u řeky
Křemelná. Co dokáže příroda u řeky.
Křemelná
Adrenalinová cesta na Březník s úchvatnými výhledy
Tento výlet začíná ve vesničce Dobrá voda, která je známá hlavně díky skleněnému oltáři v místním kostele. A právě tady začne naše stoupání na Březník. Ano, tento výlet začíná pořádným výšlapem, nenechal jsem se odradit, kopec není zase až tak vysoký, jak zdola vypadal.
Nad kostel do prudkého kopce vede modrá trasa. Po chvíli mě opět pohltil les. Cesta mě zavedla až k rozcestníku, kde jsem přesedlal na jinou barvu, tedy jinou turistickou trasu, tentokrát zelenou. Po zhruba půl kilometru na mě čekala pořádná romantika. Šumava jako na dlani, výhled na její východní stranu. Východ slunce odsud musí být úchvatný. Já jsem sem však dorazil k večeru. Pospíchám dál, nechávám kopce Jakubice nebo Hamižnou za sebou a jdu dál po zelené.
Březník. Výhled na východ
Březník. Výhled na červánky
Kaple pod Vintířovou skálou
Brzy se v dohledu objeví Vintířova skála a pod ní malá kaplička. Tu však rychle přecházím, abych bohužel na další vyhlídce zahlédl slunce již mizející za obzorem. Škoda, že jsem to nestihl dříve. Zbrzdila mě cesta po zledovatělých schodech. Tady dejte opravdu velký pozor. S trochou úsilí se ale díky zábradlí vyšplháte nahoru. Stojí to za to. I po západu slunce je ale co obdivovat. Pohled na majestátní hory, které díky červánkům lehce zrudly. Trochu náročnější, jeden a půl kilometru dlouhá procházka se rozhodně vyplatila.
