Šumava, kam je vstup zakázán. Výlet do divočiny Modravských plání

Zelená opona Šumavy. Takovou přezdívku si díky své letité nepřístupnosti vysloužilo od naštvaných turistů rozlehlé území Modravských plání. Využili jsme ojedinělé možnosti podívat se do těchto míst, kam turistické značky nevedou nebo je tam přímo vstup zakázán, s průvodcem.

Na rozlehlé území Modravských plání se mají turisté možnost dostat teprve poslední tři roky - ovšem pouze omezené množství, a navíc výhradně s průvodcem. Správa NP Šumava totiž vstup do I. zóny, kam spadají i pláně, dlouhá léta zakazovala. Až poprvé před osmi lety vedení parku povolilo, po naléhání veřejnosti i mnoha odborníků, zpřístupnění některých utajených zákoutí šumavské krajiny a zavedlo malé skupinové výpravy s průvodcem. Tři trasy na Modravské pláně se do nabídky dostaly až v roce 2013, a patří k nejžádanějším. Patříme tak mezi zhruba 100 lidí, kteří se sem zatím měli šanci podívat.

Celodenní náročná výprava

Vymetená ranní obloha slibuje krásný den a před informačním centrem v Modravě se o půl desáté dává dohromady osmičlenná skupinka nadšenců, kteří nelitují peněz ani času, aby se mohli podívat do míst opředených tajemstvím nepřístupnosti. Všechny spojuje touha spatřit nepřístupné lokality v I. zóně národního parku známé doposud jenom z pohledů do turistické mapy: například Roklanskou chatu, Medvědí horu, Židovský les nebo Mlynářskou slať. Právě sem, do rozlehlých smrkových lesů a močálů, kde má domov tetřev hlušec, povede celodenní náročná výprava v délce asi 18 km nazvaná Modravské pláně 3.

Zpočátku to na toulky divočinou moc nevypadá. Jde se po značce širokou Starobřeznickou cestou přes Modravskou horu (1157 m). Namísto lesa jsou kolem bezútěšné holiny způsobené zásahem motorových pil proti kůrovci. Smutný pohled. Jediným pozitivem jsou nové výhledy na Luzný a Roklan – siluety nádherných šumavských kopců kousek za naší hranicí, na něž je právě díky tzv. zelené oponě z našeho území nesnadný až nemožný přístup.

Iluze šumavské divočiny

Profesionální a správou národního parku vyškolený průvodce volí zpočátku svižnější tempo, neboť se kvůli opozdilcům vyšlo skoro až v deset hodin. Zároveň se ale řídí heslem, co se neřekne dopoledne, to se už neřekne vůbec, takže co chvíli servíruje účastníkům výpravy poutavé povídání.

Řeč je o šumavských bylinkách a likérech, rezonančním dřevě, vysoušení bažin nebo o dávno zaniklých krajových profesích založených na využívání darů zdejší přírody. Z informací vyplývá, že dnešní poněkud iluzorní divočina je vlastně jen léta opuštěné území, které lidé ještě před druhou světovou válkou pravidelně navštěvovali a brali z něj to, co potřebovali k zajištění své obživy.

Krásy Česka

Vydejte se poznávat památky a zajímavosti České republiky. Na serveru Raketa.cz vybírejte z nejnovějších pobytových balíčků.

Za Cikánskou slatí opouštíme lesní cestu a po sotva znatelné pěšince se noříme vpravo do lesa. Sem by asi málokoho napadlo odbočit. Směr pochodu určuje lehce sešlapaná tráva – stopa po předchozí skupině, která se po této trase ubírala před více než dvěma týdny. Chůze se stává náročnou a tempo znatelně klesá. Je třeba přelézat padlé stromy a vývraty, prodírat se přes pichlavé mladé smrčky, přeskakovat potůčky a po kamení zdolávat strmý svah.

Kuriozitou je asi kilometrové putování po široké haťové cestě, vybudované za socialismu pro potřeby vojsk Pohraniční stráže. Cesta je již natolik prohnilá, že každou chvíli hrozí proboření. Ti, co jdou vpředu, mají šanci spatřit i nějaké vyplašené zvíře – zpravidla jelena, laň nebo větší pstruhy ve vodě.

Prohnilá haťová cesta

Pochod šumavskou divočinou

Prha arnika nad Modravou

Mráz i tropy v jednom dni

Krajina podobná nedotčené divočině se objevuje až kolem Roklanského potoka, do jehož údolí stará haťová cesta ústí. Koryto zdobí ohlazené žulové balvany, které s okolními smrkovými porosty vytvářejí velmi hezkou krajinnou scenérii. Proti proudu míříme k Roklanské chatě, a aby to stálo za to, opouštíme pevnou cestu a bereme to přímo levým břehem přes bažiny a močály.

Roklanskou chatu postavil roku 1936 Klub Československých turistů coby záchytný bod pro výstup na druhou nejvyšší horu Šumavy Roklan (1453 m). Majestátní dvouhrbý kopec, ležící již na bavorském území, je odtud vzdálený asi 1,5 hodiny chůze bažinatým lesem přes hranici. Stávala tu také hájenka a v 50. až 70. letech 20. století dvě budovy roty Pohraniční stráže. Mnohé turistické mapy tu stále zaznamenávají vodní nádrž, jež sloužila k zvyšování průtoku při jarním plavení polen do Modravy. Výpustní zařízení hráze však pohraničníci odpálili již před více než 40 lety, čímž malebná vodní plocha zmizela.

Chátrající a opuštěná Roklanská chata jen podtrhuje ponurost a osamělost nevelké kotlinky uprostřed šumavských lesů. Kdyby byla mlha, asi by se člověk trochu bál. Je však zcela jiné počasí, letní slunko nemilosrdně pálí a peče. Ráno však naměřili na Kvildě minus 0,1 stupně, zatímco odpoledne rtuť teploměru překonala o dvě desetiny tropickou třicítku. Je možné, že u Roklanské chaty bylo rozpětí teplot ještě vyšší. Nikde jinde než v centrálních částech Šumavy nemáte šanci zažít ráno mráz a odpoledne tropy.

Příchod k Roklanské chatě

Kouzelný Roklanský potok

Od Roklanské chaty se vydáváme na blízkou Medvědí horu (1224 m), jejíž ploché temeno pokrývá řídký lesní porost prostoupený travnatými světlinami bývalé pastviny. Vrchol zdobí rulová Židova skála s pamětní tabulkou, která praví, že zde zahynul roku 1965 při obraně státních hranic vojín Baranovič. Prý neopatrně zacházel s vlastním samopalem. Starší historka se vztahuje k názvu Židovský les a Židova skála. Zdejší lesní pozemek údajně koupil kdysi v 19. století židovský obchodník, celý ho vytěžil a dřevo prodal přes hranici do Bavorska. Řídké zalesnění Medvědí hory se stromy starými cca 150 let by tomuto příběhu odpovídaly.

Zničená hráz Roklanské nádrže

Hořec panonský neboli Hořec šumavský

Pamětní deska na Židově skále

Z Medvědí hory sestupujeme vysokým borůvčím opět k Roklanskému potoku, jehož vodu lze použít k doplnění rychle mizejících zásob. O tom, že voda je nezávadná a vhodná k pití, svědčí rychle provedený hydrobiologický rozbor dosvědčující přítomnost drobných korýšů a ploštěnek.

Pohodlnou cestu kolem potoka využívanou dříve pohraničníky opouštíme v místě soutoku s Rokytkou, kde jsou k vidění zbytky základů další roty zvané kdysi Weitfelerské slatě. Tady odbočujeme opět do terénu a po bažinatém pravém břehu Roklanského potoka se probíjíme pomalu dál. Dostavuje se únava a ani panu průvodci se asi už moc mluvit nechce. Z nastupující apatie nás dočasně probouzí několik hezkých exemplářů hořce panonského – botanického symbolu Šumavy. Jeho typickým stanovištěm jsou původní přirozené světliny na březích meandrujících potoků.

Židova skála na Medvědí hoře

Krásy bažin a ničím nenarušených břehů Roklanského potoka jsou nesporné, nicméně asi všichni s velkou úlevou opět vítají pevnou lesní cestu, která nás vysvobozuje z lůna šumavské divočiny. Přes Přední Mlynářskou slať se po ní již poměrně rychle vracíme zpět na Modravu.

Další program po více než osmi hodinách tvrdé dřiny je jasný – spláchnout prach a pot z nezapomenutelného výletu, k jehož zopakování se asi hned tak příležitost znovu nenajde.

Průvodce divočinou: užitečné rady

• Abyste se mohli výpravy v rámci projektu Průvodci divočinou zúčastnit, je třeba se přes internet včas a ve velkém předstihu úspěšně zaregistrovat a rezervovat si místo na vybranou trasu a datum. Zájem bývá veliký a počet omezený na 8 až 12 lidí na jednu výpravu. Pak je třeba do týdne zaplatit sumu 200 až 400 Kč/osoba (záleží na zvolené trase). Podrobný návod najdete na www.npsumava.cz. 
• Pokud nahlédnete do registrace na výpravy, většinou zjistíte, že je beznadějně a dlouho dopředu obsazeno. Skutečnost však bývá taková, že v den vycházky se obvykle někdo ze závazně přihlášených na místo srazu nedostaví. Pak máte šanci jít jako náhradník.
• Na výpravy se chodí od června do října, místo srazu je přesně určeno. Pokud se nedostavíte včas, průvodce počká 15 minut a ještě před odchodem skupiny z místa vás bude telefonicky kontaktovat. Na výpravu jdete na vlastní nebezpečí, což stvrdíte svým podpisem. Podrobnosti o dané trase najdete na www.npsumava.cz.
• Pokud jste alespoň průměrně zdatní chodci, nemusíte mít obavy, že byste zvolenou trasu nezvládli. Jde se zvolna, čeká se na posledního, často bývají výkladové nebo fotografické přestávky. Je nutné mít pevnou obuv, vhodné jsou také dlouhé kalhoty.