Severně za hradbou Lužických hor a Českého Švýcarska se rozkládá nevelké území obklopené ze tří stran Německem. Geografové je pojmenovali Šluknovský výběžek. Moc turistů do tohoto nejsevernějšího koutu Čech nezavítá, takže tu během toulek budete téměř sami.
Mírně modelovanou krajinu Šluknovské pahorkatiny zpestřuje několik kopců vulkanického původu, vzpomínka na dávnou sopečnou minulost v mladších třetihorách. Právě na ně se vypravíme, abychom se mohli po Šluknovském výběžku lépe rozhlédnout.
Dymník: rozhledna k šedesátinám
Může se hoditItinerář trasy Mapa |
K nejznámějším kopcům Šluknovského výběžku patří vrch Dymník (516 m) se stylovou výletní hospodou a hezkou rozhlednou. Plošně rozlehlá a protáhlá kupa vystupuje tři kilometry jihozápadně od Rumburku, neoficiálního "hlavního města" Šluknovska. Jméno hory Dymník (Rauchberg) pochází z dob středověku, kdy se na ní zapalovaly signální ohně.
Největší ozdobou Dymníku je patnáctimetrová válcová rozhledna z cihel, postavená na pískovcovém podstavci. Na vrcholu stojí od roku 1896 a nechal ji na vlastní náklady zbudovat rumburský radní August Wenschuh jako dar městu Rumburku. Na jeho počest dostala jméno Augustova věž. Tímto bohulibým počinem radní zároveň důstojně oslavil své 60. narozeniny.
Z ochozu vyhlídkové věže je krásně vidět panorama Lužických hor z méně obvyklé severní strany.
Rozhledna na Dymníku, vrchol zdobí čedičové skály.
O rok dříve než rozhledna se na louce pod Dymníkem otevřela výletní restaurace, jejíž obliba vyvrcholila před druhou světovou válkou. Původně selské stavení slouží svému účelu dodnes. Až k restauraci je možné dojet autem, takže o návštěvníky nemá Dymník nouzi. Nejkratší pěší přístupová cesta z Rumburka je dlouhá asi tři kilometry.
Poměrně hojně navštěvovaný Dymník je pozoruhodný i z vulkanologického hlediska. Vrcholová část představuje mohutnou ukloněnou sopečnou žílu, která sloužila jako přívodní dráha lávy do dnes již neexistujícího vulkánu.
Vlčí hora: kde kompas neukazuje na sever
Podobného původu jako Dymník je i Vlčí hora (581 m, Wolfsberg) u Krásné Lípy, vzdálená šest kilometrů pochodu po žluté značce.
Výrazný kuželovitý suk tvoří černošedý čedič, který vystupuje v řadě menších skalek na svazích kopce. Nejkrásnější odkryv však můžete obdivovat na vrcholu, kde čedič vytváří skalisko rozježené pravidelnými geometrickými plochami sloupcovité odlučnosti. Přímo na této skále stojí rozhledna s bývalou turistickou chatou. Sopečná hornina hojně obsahuje minerál magnetit, jehož přítomnost se projevuje vychylováním střelky kompasu až o 40 stupňů od původního směru!
Sloupcovitá odlučnost čediče na Vlčí hoře – detail
Rozhledna na Vlčí hoře stojí už od roku 1889. Původně čtyřbokou cihlovou věž s otevřenou vyhlídkovou plošinou a cimbuřím nechal postavit krásnolipský Horský spolek pro nejsevernější Čechy, který se zároveň zasloužil o úpravu serpentinové přístupové cesty na vrchol. Roku 1908 věž zastřešili a tím se zvýšila z původních 12 na 16 metrů.
Ještě o dva roky starší historii než rozhledna má jednoduchá turistická chata, která dostala roku 1901 název Ferdinandova (podle tehdejšího nejaktivnějšího člena horského spolku). Chata podobně jako věž několikrát změnila podobu. Po druhé světové válce se o chatu i rozhlednu starali soukromí majitelé, čímž obě stavby unikly devastaci, typické pro ostatní turistické objekty v okolním kraji. Chata však zůstala v soukromých rukou dodnes a není veřejnosti přístupná. Drobné občerstvení si ale můžete koupit u vstupu do věže.
Hrazený: pověstmi opředený nejvyšší vrch Šluknovska
Téměř zlikvidovaný Partyzánský vrchPodobu čedičové stolové hory míval i kopec s poněkud zvláštním názvem Partyzánský vrch, asi 3 km západně od Šluknova. Velkolom na stavební kámen ho však už téměř zcela zlikvidoval. Další zajímavostí historického rázu je pověst z dob třicetileté války. Ženy z okolních obcí si ušily červené kabátce a pochodovaly po vrcholové plošině Počína sem a tam tak dlouho, až vzbudily dojem, že na kopci je velké vojsko, jemuž se švédská armáda raději vyhnula.  Torzo Partyzánského vrchu |
Vrch Hrazený (Pirsken, 608 m), nejvyšší bod Šluknovského výběžku, je od Vlčí hory vzdálený dalších šest kilometrů pochodu, tentokrát po červené značce přes Brtníky.
Hrazený má tvar rozlehlé oválné kupy a při pohledu zdálky připomíná stolovou horu. Z ploché vrcholové části spadají příkré svahy vysoké až 80 m, tvořené třemi vrstvami lávových příkrovů. Tuto skutečnost vystihuje i český název Hrazený, odvozený od hradbovitě navrstvených čedičových skal. Navzdory své přírodovědné a krajinářské hodnotě je nejvyšší vrch Šluknovska zatím turisticky nedoceněný.
Značené cesty vedou ze dvou stran na jihovýchodní vrcholovou hranu k takzvanému Volskému kameni. Skalka, ozdobená dřevěným křížem, nabízí mezi vzrostlými stromy částečný rozhled. Na nečetné návštěvníky tu čeká i vrcholová kniha.
K vrchu Hrazený se váže několik pověstí. V nitru hory se prý ukrývá jezero s pokladem, který může získat ovšem jenom ten, kdo se narodil v den slunovratu, a navíc jen v neděli. Po vyslání kouzelného zaříkadla vypluje na stříbrných vlnách velká zlatá kachna, která má větší cenu než všechna království světa.
Jiná verze hovoří o bohaté hoře, z níž se vyřinou stříbrné vlny v nevyčerpatelném toku směrem ke Šluknovu, které občerství a posílí všechny obyvatele a budou celému kraji požehnáním. K tomu je však zapotřebí pohnout celou horou čarovnou motykou či rýčem.
Po červené značce lze od Volského kamene na Hrazeném pohodlně dojít po červené značce kolem malého arboreta v Kunraticích do Šluknova, odkud je dobré vlakové i autobusové spojení na zpáteční cestu z příjemného výletu.
