Sotva přijedu do města pod Královeckým sedlem, už vidím na jeho znaku mlátek a želízko. Hornictví provázelo Žacléř skoro čtyři sta padesát let. Jeho počátky odstartoval opat Kašpar z cisterciáckého kláštera v polském Křešově, když dal povolení Jacobu Rabemu k průzkumu a těžbě černého uhlí.
Rychtář pruské obce Oppau byl úspěšný a v Krkonoších se začali usídlovat němečtí havíři. Ti dobývali hořlavou surovinu z plytkých jam, protože uhelné sloje vycházely až na povrch.
Hlavní rozvoj těžby nastal koncem osmnáctého století, kdy uhlí potřebovali nejen kováři, ale i nově vzniklé textilky, sklárny, cihelny, vápenky, pivovary a lihovary. Proto byli na Žacléřsko povoláni odborníci ze saských a kutnohorských dolů, aby prozkoumali možná naleziště a otevřeli nové doly.
Došlo k vyhloubení dalších jam a k výměrám pozemků, kde propůjčení práva těžby získávali soukromí investoři a vrchnost. Vytěžené palivo převážely koňské povozy, které kromě odbytišť v krkonošském podhůří směřovaly i do Kowar a dalších míst v Polsku. Později tažnou sílu nahradila železnice (tím se dodávky rozšířily i do pruské Libavy) a po roce 1945 nově vybudované silnice.
Během druhé světové války byly doly začleněny do největšího koncernu Třetí říše, do Reichswerke Hermann Göring (patřily k němu i Škodovy závody v Plzni a Vítkovické železárny), jenž se podílel na přezbrojování Německa. V šachtách pracovali váleční zajatci z Francie, Anglie a Ruska, kteří sem byli posílání z polského zajateckého tábora ve Zhořelci.
Výhled z kabinky strojníka ve strojovně jámy Jan
Po nástupu k moci komunisté doly znárodnili a závod přejmenovali na Důl Jan Šverma. Uhlí však postupem let pozbývalo na významu. Těžba ztrácela výnosnost a definitivně skončila v roce 1992. Od té doby byl důl likvidován a podzemí postupně zaplnila samotuhnoucí směs z elektrárenských popílků či kalů z průmyslových čistíren. Pod povrchem zůstalo zhruba sedmdesát pět milionů tun nevytěženého černého uhlí.
Fárání s ptačím zpěvem
Unikátní areál byla ale škoda zlikvidovat, a tak vznikla Obecně prospěšná společnost Důl Jan Šverma. Sdružení chtělo zachovat hornickou památku budoucím generacím a otevřelo první hornický skanzen ve východních Čechách.
Vstupuji do komplexu budov těžních jam Julie a Jan. Hned na začátku prohlídky dostávám od průvodkyně přilbu, čelovku a ochranný plášť. Poté míříme do špinavé šatny (řetízkárny), kde se horníci převlékali do fáraček. Každý z nich měl přidělené dva řetízky, na které si pověsil svoje svršky. Jeden byl pro čisté civilní oblečení, druhý na špinavý pracovní oděv. Řetízky si muži zamykali zámkem, který byl označený jejich číslem.
Žacléřské doly, těžní věže jam Marie a Julie na staré pohlednici
Za pár okamžiků pokračujeme do cáchovny, do místnosti, kudy havíři procházeli k těžní kleci. „Všichni horníci měli svoji identifikační kartičku nebo kovovou známku. Po příchodu do práce ji vložili v cáchovně do své přihrádky a po vyfárání zase vyndali. Tím se evidovali pracovníci, kteří byli v šachtě, což bylo důležité zejména při důlních neštěstích,“ vysvětluje vedoucí pracoviště Lucie Zákravská.
V časech největší slávy pracovalo na dolu přes devatenáct set dělníků. Do podzemí se dostávali těžní klecí, která se pohybovala stovky metrů hluboko rychlostí dvanáct metrů za sekundu. Klece spouštěl ze strojovny u dolu Jan těžní stroj. Mohutné zařízení na řídícím stanovišti ovládal strojník a měl v rukách životy svých kolegů.
Součástí hlubinného dolu byla i padesát dva metrů vysoká těžní věž. Sloužila k vytahování a spouštění dopravních kontejnerů s materiálem a s vytěženou horninou. Dnes funguje jako perfektní rozhledna. Když vydupu dvě stě čtyřicet čtyři schodů, mám před sebou ukázkový výhled na Krkonoše se Sněžkou, na Vraní hory s Královeckým Špičákem a na celý areál.
Z rušného dolu se stal hornický skanzen, který ocení všichni příznivci technických památek.
Pak se znovu zavrtávám pod zem, do hloubky sedmi metrů, kde se nachází štola Jitřenka. Měří necelých sto metrů a doprovází ji dobře viditelná uhelná sloj. Vyraženou chodbu jistí dřevěné výztuže, přičemž autentickou atmosféru dokreslují ještě figuríny horníků. Jeden vylézá ze závalu a druhý vrtá sbíječkou otvory pro umístění trhaviny.
Práce havířů byla nesmírně náročná a riziková, protože hrozil výbuch důlních plynů a uhelného prachu. Z těchto důvodů používali při dolování pro svoji bezpečnost harcké kanárky, kteří sloužili jako detektor. Tito pěvci mají totiž rychlejší metabolismus a dechovou i srdeční frekvenci než člověk a jedovaté plyny vstřebávají vzdušnými vaky, proto je cítí dřív.
Plnění výztuže v chodbě
Kanáři se chovali ve voliérách u báňských záchranných stanic, které je vykupovaly od chovatelů. Ti se tak zbavovali ptáků se špatným zabarvením nebo s chybným zpěvem. Kanárci byli v dolech umístěni v malých klecích. Když se objevil důlní plyn, divoce poletovali a naráželi do stěn. Při vyšší koncentraci seděli na bidýlku se svěšenou hlavou, kymáceli se ze strany na stranu, až spadli.
Ale horníci to nenechali nikdy dojít tak daleko. Když viděli u opeřence první příznaky otravy, čapli klec a rychle opouštěli důl. Kanára pokládali za člena týmu a jeho ztráta by byla chybou. Havíři okřídlené pomocníky využívali až do druhé světové války, než je nahradily moderní přístroje.
Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz
Může se hoditNa exkurzi do dolu Jan Šverma si vezměte tenisky a teplejší oblečení. Teplota se tu po celý rok pohybuje kolem 10 °C. Pokud chcete poznat historii Žacléře, zamiřte na naučnou stezku (16 km). Během cesty, která začíná na Rýchorském náměstí, například dojdete k zámku, do Prkenného Dolu nebo na Růžový palouček, kde se J. A. Komenský naposledy rozloučil s rodnou vlastí. Fanoušci cykloturistiky by se měli v létě vydat ze Žacléře přes hraniční přechod Bobr/Niedamirów k polské vodní nádrži Bukówka (trasa do Polska měří zhruba 14 km). Směřujte na Opawu a na začátku Miszkowic odbočte vpravo. Na přehradě se můžete vykoupat prakticky kdekoliv. Je tu k dispozici restaurace a kolem celé nádrže vede pěšina, po které dojdete na hráz. |
