Dlouhá léta lidé věřili, že v jeho podzemí se ukrývají rozsáhlé prostory. Během druhé světové války tady měli Němci vyrábět zázračné rakety V-2, nebo provádět lékařské pokusy na vězních koncentračního tábora.
Historická skutečnost je však úplně jiná. Šlo o důl a úpravnu cínu. Samotný důl měl dvě šachty a patřila k němu i úpravna rudy. Kruhová nádrž pak sloužila na zahušťování kalů.
Provoz vznikl v době druhé světové války. Komplex dolu vybudovala berlínská těžební společnost Zinnbergbau Sudetenland. Těžba byla zahájena 1. srpna 1942. Šachta má hloubku 175 metrů a v pěti patrech bylo vyraženo 14 kilometrů chodeb.
Rudu těžili váleční zajatci: zhruba pět až šest stovek francouzských a hlavně ruských vojáků muselo v otrockých podmínkách těžit a zpracovávat cín. V dole pracovali také Řekové, Italové, Ukrajinci nebo Poláci.
Výnosnost dolu nebyla kdovíjak vysoká, Německo však za války potřebovalo všechny přístupné zdroje. Na konci války těžba cínové rudy skončila. Později bylo sice všechno připravené pro její obnovu, chyběly však peníze na rozjezd těžby.
Poslední ránu dostal důl při odsunu německého obyvatelstva a nebylo zde koho zaměstnat. V roce 1946 se proto začalo zařízení dolu rozebírat a přemisťovat do jiných provozů. Zároveň se z obou šachet přestala čerpat voda, která je postupně zaplavila.
Těžní věže byly demontovány v létě 1947 a celé zařízení pak začalo chátrat. Sauersack dodnes dýchá neopakovatelnou atmosférou, kterou využívají i filmaři. Důl se například objevil v seriálu Rapl nebo ve filmu Na konci světa z roku 1975.
Těžba cínuV Krušných horách, které se proslavily bohatstvím cínové rudy, se začalo s rýžováním cínu v době bronzové. Keltové těžili náplavy s kasiteritem pomocí uměle vytvořených kanálů v oblasti pod Cínovcem a horou Pramenáč. Hlubinným dobýváním cínu se začalo v Krupce v roce 1200. V 15. století byly založeny hutě v Cínovci a v 16. století ve Slavkově. Všechny hutě a doly byly zničeny za třicetileté války a poté nebyly dlouho obnoveny. Postup historické výroby Zdroj: wikipedia.org |