Po okraji lesa lze proti proudu Ohře pokračovat do chatové osady Skalka, dříve zvané Štajn (patrně podle německého der Stein - kámen, skalka), kde býval před postavením přehrady (1961-64) dřevěný silniční most, vedoucí zhruba pod bývalou, dnes zdevastovanou, restaurací Myslivna.
Na přelomu čtyřicátých a padesátých let jezdila po Ohři od chebské dřevěné plovárny malá dřevěná motorová loď Ctirad pro dvacet osob, sedících u boků jako v autobusu. Přes bok bylo možno dosáhnout na hladinu. Dieselový motor byl pevně vestavěn na zádi, odkud lodník řídil plavbu. Ta vedla lesoparkovým údolím s upravenými cestami po obou březích s pomníky a studánkami v parkové architektuře a rozhledničkou vysoko nad řekou. Na levém břehu stojí poničená ruina dodnes. Údolí se říkalo Egrtál ještě dlouho po válce, teprve později se vžil název Poohří jako výraz pro svébytnou část města - nikoli pro region.
Hladinu Ohře zvedaly dva jezy pod Chebským hradem až k dalším jezům ve Štajnu. Tam bylo na obou březích několik výletních restaurací s terasami nad řekou a sklepy tesanými ve skalách. Za Štajnem řeka meandrovala v širokém údolí, kde se dnes rozlévá až k Pomezí přehradní jezero. V zimě, když řeka zamrzla, mohli návštěvníci přejít z veřejného kluziště napouštěného v Poohří u plovárny po travnatém břehu na řeku a bruslit krásnou zimní přírodou až k mostu ve Štajnu i dál. Když dobře zamrzne nynější přehrada, je výlet na bruslích krásný i dnes. Po široké cestě podél dalších osad Cetnov a Bříza po levé straně a bývalé pískovny na straně pravé dojde výletník až k bývalé osadě Pomezná, původně zvané Markhausen, kde je věžová stavba na místě někdejšího hradu s vodními příkopy z počátku 13. století. Roku 1462 v něm královské a chebské vojsko dobylo nepřátele krále Jiřího z Poděbrad Paulsdorfery. Poničený hrad byl v 16. století přestavěn na tvrz a koncem 17. století na vodní mlýn.
Dnes je k vidění ještě obvodové zdivo bývalé věže. A také hezký výhled na zalesněné svahy s původně gotickým hradem Hohenberg na německém území. Na pravém břehu je zajímavým výletním cílem obec Pomezí s románským kostelem svatého Jakuba Většího z doby kolem roku 1200. Vesnička je známá především hraničním přechodem, jenž byl zvláště v době komunistického režimu svědkem mnoha dramatických událostí při pokusech o útěk do svobodného světa. Zarostlé pomníčky tu dodnes připomínají spíše pohraniční vojáky.
Na této straně Skalky stojí za zmínku také systém sběrných studní v pravobřežních lesnatých svazích, táhnoucí se až k vrchu kdysi zvanému Svatá Anna, nyní Zelená hora s televizním vysílačem, jehož zbytky jsou v lesích dosud patrné. Přečerpávací stanicí sto metrů pod dnešní přehradní hrází se pitná voda odváděla do vodojemu na levém břehu nad kamenolomem na kopci nad Chebem. Systém městu sloužil až do postavení úpravny vody v Nebanicích a vodojemu na Chlumu svaté Maří.
BŘEHY BRZY OŽIJÍ
Ve snaze obnovit bývalou veřejnou plovárnu u chebské přehrady Skalka pronajalo vedení chebské radnice areál pokusně a bezplatně na jeden rok firmě Jukona působící na Máchově jezeře. Jednatel Jukony Ivan Julák chce ještě letos zprovoznit molo s půjčovnou šlapadel, lodiček a umožnit další vodní sporty. Sloužit začne příští rok i kiosek, šatny, a pokud ve vodě ubyde zeleného kalu, pak i koupaliště. Turisticky atraktivní bude provoz motorových lodí, se kterým má Jukona bohaté zkušenosti z Českého ráje. V případě souhlasu radnice plánuje Ivan Julák zřídit i autocamping. Úplně by měl areál na levém břehu Skalky ožít do tří let. Pokud vše půjde dobře, má Jukona od města příslib prodloužení bezplatného pronájmu na deset let.
 Přehrada Skalka u Chebu |
