Království lužního lesa
Jeden z nejrozsáhlejších lužních lesů v Evropě se rozkládá v místě, kde se stýkají státní hranice Česka, Slovenska a Rakouska, jejichž průběh vytyčují největší moravské "veletoky" – Morava a Dyje. Jejich soutok je nejen historickým trojmezím, ale zároveň nejjižnějším místem na Moravě.
Území, sevřené v klínu mezi oběma řekami, tvoří tzv. tvrdý luh s převažujícími porosty dubu a jasanu, z nichž některé jsou staré 300 až 400 let.
Pro oblast je typická hustá síť meandrujících říčních ramen a periodicky zaplavovaných tůní. Domov a klid pro život tu nachází spousta vzácných živočichů – např. čáp černý, tesařík obrovský, orel královský, luňák červený a bobr. Přítomna je také bohatá flóra a pestrá škála dřevokazných hub, kterým se obzvláště daří na trouchnivějících kmenech.
Unikátní oblast byla v roce 1993 zapsána pod názvem Mokřady dolního toku Dyje do seznamu mezinárodní Ramsarské konvence. Nejcennější části jsou chráněny ve dvou národních přírodních rezervacích: Ranšpurk a Cahnov-soutok.
|
FOTKY SI PROHLÉDNĚTE ZDE |
Pozvánka na lanžhotské hody
|
|
Východiskem k dosažení soutoku Moravy a Dyje je Lanžhot – nejjižnější obec Moravy a zároveň poslední česká vlaková zastávka při cestě do Bratislavy. Lanžhot má příjemný vesnický ráz, přestože od roku 2001 se může pyšnit přídomkem "město".
Známé jsou především bohaté folklórní tradice, s nimiž se můžete seznámit v malém muzeu, které si v roce 1993 zřídili sami "Lanžhočané". Samozřejmě, že autentičtější způsob k nasátí místní lidové kultury je účast na nějaké folklórní akci přímo v terénu. Nejlepší a časově nejbližší příležitost nabízejí tradiční krojované hody. Konají se vždy v neděli po svátku Povýšení svatého Kříže, což letos vychází na neděli 18. září.
K soutoku bez značek
Dosažení soutoku Moravy a Dyje má tak trochu objevitelský charakter. Celou výše popsanou oblastí, která je poměrně rozlehlá, totiž nevedou žádné turistické značky. Důvody jsou hned dva: jednak se tu nachází velká oplocená obora, jednak bývá velká část území pravidelně zaplavována, takže není vždy zaručen průchod. Na jaře a za vyššího vodního stavu sem proto raději nejezděte.
|
|
Absence značek tudíž vyžaduje podrobnou mapu a dobré orientační schopnosti. Za slunečného dne však k soutoku koneckonců trefíte i bez mapy: stačí jet pořád za slunkem a nejjižnější bod Moravy nakonec nemůžete minout!
Daleko od civilizace
Z Lanžhota se vydáte nejprve po staré silnici směrem na Bratislavu resp. Kúty. Asi po třech kilometrech, asi 0,5 km před hraničním přechodem (resp. dálničním mostem), odbočíte vpravo na asfaltovou lesní cestu se závorou. Vnoříte se do lesa a jedete neustále po rovině dál a dál směrem na jih.
Když narazíte na křižovatku a nevíte kudy dál, platí obvykle pravidlo, že buď rovně nebo vlevo. Pokud byste odbočili náhodou špatně, záhy poznáte, že jedete jiným směrem než doposud a snadno se vrátíte.
Asi po 12 km jízdy narazíte na protipovodňovou hráz, kde se cesta otáčí a míří zpět na sever. V tomto místě také spatříte cedulku, označující směr k soutoku. Projdete brankou v plotě obory a pokračujete pěšinou k cíli. Samotné místo soutoku je velmi hezké – stojíte na vysokém písečném břehu nad oběma řekami ve výspě českého území a v sevření dvou tichých řek, kolem šumí jen stromy a nejbližší civilizace je 16 km daleko!
|
MŮŽE SE HODIT Jak se tam dostat Přibližný itinerář popisované trasy Zámeček Pohansko |
Zpět přes Pohansko
Ke zpáteční cestě do Lanžhota zvolte trasu kopírující tok řeky Dyje. Vede sice po hrbolaté, později i panelové cestě, krajinářsky je však zajímavá. Prochází z velké části nivními loukami s typickými osamocenými stromy, na nichž s oblibou hnízdí ptáci. Mnohé z nich jistě spatříte na vlastní oči – především volavky a čápy.
Zhruba po 12 kilometrech narazíte na cyklotrasu č. 42, která vás zakrátko přivede k empírovému loveckému zámečku Pohansko. Začátkem 19. století jej nechali v empírovém slohu vystavět Lichtenštejnové, za totality byl z důvodu blízké rakouské hranice veřejnosti nepřístupný. Dnes sem chodí s oblibou na výlet obyvatelé Břeclavi.
Rekonstrukce pohanské svatyně na Pohansku
Od roku 1998 je v zámečku k vidění expozice Slovanský památník, která představuje výsledky archeologických výzkumů přilehlé velkomoravské lokality Pohansko. Na louce před zámečkem si můžete také prohlédnout rekonstrukci pohanské svatyně, slovanskou zemnici a studnu z 9. století.
Zpět do Lanžhota, odkud jste vyjeli, vás z Pohanska dovede cyklotrasa č. 43 (6 km). Blíže je to však do Břeclavi (4 km), kde se můžete osvěžit v městském koupališti.
Navštivte také Mikulčice
Pokud si popisovanou trasu prodloužíte o dalších 14 km, můžete navštívit další archeologickou lokalitu – velkomoravský areál v Mikulčicích, který je národní kulturní památkou. Z Lanžhota se do Mikulčic dostanete po pohodlné lesní cestě, která je značena zelenými turistickými značkami.
 Velkomoravské vykopávky v Mikulčicích |
 Soutok Moravy (vlevo) a Dyje (vpravo). Vpředu nejjižnější výspa Moravy, na levém břehu Slovensko, na pravém Rakousko. |
 Nejjižnější hraniční patník České republiky na Moravě |
 Přírodní rezervace Ranšpurk |
 Louky okolo Dyje |
 Louky okolo Dyje jsou hnízdištěm mnoha druhů ptáků |
 Zámek a archeologický areál Pohansko |
 Rekonstrukce pohanské svatyně na Pohansku |
 Muzeum v Mikulčicích |
 Mezi Lanžhotem a Mikulčicemi |
