Na co zírá mašinfíra
Sledovat další díly na iDNES.tv
Mapa trati 015 mezi Přeloučí a Prachovicemi
Kvalitní vápenec ze Železných hor se po staletí dostával do civilizace jenom koňskými povozy. Trvalo to dlouho a bylo to nesmírně náročné. Až vybudování tratě z Přelouče přes Heřmanův Městec do Vápenného Podolu s odbočnou vlečkou do Prachovic tento způsob dopravy změnil.
První vlak Rakouské společnosti státní dráhy (StEG) dojel do koncové stanice 25. září 1882, na trati se postupně střídaly parní vlaky s motorovými vozy. Zprvu jezdily do Lázní Vápenný Podol dva páry osobních vlaků, později se jejich frekvence zvýšila. V roce 1920 začaly jezdit osobní vlaky také do Prachovic.
Po druhé světové válce začal význam úseku do Vápenného Podolu upadat, těžba vápence pomalu končila a přeprava cestujících byla minimální. Naopak v Prachovicích se v 50. letech začala budovat obří cementárna. Začátkem 70. let proto úřady označily úsek z Tasovic do Vápenného Podolu za nerentabilní a určený ke zrušení. Poslední vlak tudy projel 14. ledna 1977.
 |
Z původní vlečky do Prachovic se tak stala hlavní trať. Po výstavbě cementárny byla trať rekonstruována a koncová stanice posunuta do současné polohy. Jenže ani prachovická trať neměla na růžích ustláno. Po roce 1989 také na ni osobní doprava pomalu upadala. V roce 2011 začaly jezdit vlaky jen do Heřmanova Městce, o dva roky později se všechno vrátilo do starých kolejí.
Jenže jen do roku 2021. Tehdy krajský úřad opět rozhodl, že osobní vlaky budou končit v Heřmanově Městci. Od té doby do Prachovic zajíždějí jen nákladní vlaky pro cement a minimálně jednou ročně Hurvínek Pardubického spolku historie železniční dopravy. Jeho pozvání na svezení po trati jsme samozřejmě rádi přijali.
Trať z Přelouče do Prachovic si můžete projet za pouhé 3 minuty:
Na co zírá mašinfíra
Sledovat další díly na iDNES.tvTrať Železné hory nepřekonala
Naši cestu začínáme ve stanici Přelouč. StEG v roce 1882 provozoval i tuto hlavní trať z Pardubic, takže měl naprostou volnost v projektování. Kolej lokálky kopíruje dnešní koridor ještě zhruba tři kilometry, aby se pak odpojila a zamířila rovnou k Železným horám.
První úsek až do Heřmanova Městce vede rovinatým a úrodným Polabím. Většina zastávek a stanic poznamenala optimalizace, historické výpravní budovy byly zbourány a nahrazeny přístřešky typu „antivandal“.
Hurvínek M131.1133 Pardubického spolku historie železniční dopravy ve stanici Choltice
Týká se to také Choltic, první větší stanice na trati. Turistické atraktivity se to naštěstí nedotklo. V Cholticích navštivte tamní barokní zámek s velkým parkem. Svoji návštěvu zámku můžete na podzim spojit třeba s burčákovými slavnostmi, kde ochutnáte víno od tamních vinařů. Jen se připravte, že městys je od nádraží ještě asi dva a půl kilometru daleko.
Turistické cíle podél tratě 015 |
Nedaleko od Choltic (3,5 km po červené turistické značce) stojí volně přístupná zřícenina tvrze Svojšice. Pochází ze druhé poloviny 14. století a za Třicetileté války byla vypálena.
Ze zastávky Jeníkovice můžete mezi vinicemi vystoupat k rozhledně Barborka. je z ní nádherný výhled jednak do Polabí, jednak na Železné hory. Dřevěná vyhlídková věž je pojmenovaná podle patronky horníků, v širším okolí jsou totiž desítky zaniklých lomů, kde se těžil vápenec.
Další stanicí je Heřmanův Městec. Sem byla od roku 1897 zaústěna trať ze stanice Chrudim město. Po té se už bohužel nesvezeme, v roce 2010 na ní byla ukončena osobní doprava, nákladní vlaky přestaly jezdit též a od té doby zarůstá a mizí před očima.
V Heřmanově Městci byste měli navštívit především židovské památky. Synagogu a školu se podařilo před lety povznést z trosek, od té doby slouží kultuře. Za zmínku stojí také židovský hřbitov, jeden z nejstarších a nejzachovalejších v Čechách.
Za Heřmanův Městec obvykle na trať vyrážejí jen nákladní vlaky. Buď cisterny do areálu Státních hmotných rezerv nebo vagony s vápencem. Absence osobní dopravy je dost znát. Třeba budova ve stanici Kostelec u Heřmanova Městce má opravdu namále.
Hurvínek Pardubického spolku historie železniční dopravy pokračuje dál. Mineme místo, kde stávala zastávka Tasovice a kde byla také výhybka úseku do Vápenného Podolu. Několik set metrů vedly obě koleje souběžně a teprve před soumostím přes Habřinku se obě tratě rozdělovaly.
Zastávka Tasovice v roce 1974 a o téměř 40 let později
Za druhým obloukem se před námi objevuje gigantická prachovická cementárna. Její kolejiště by mohla závidět leckterá větší železniční stanice, v areálu se ukrývá dokonce točna na obracení lokomotiv nebo vagonů.
Trať do Prachovic prochází přímo mezi výrobním závodem a areálem, kde se materiál nakládá. Opět je tu znát absence osobní dopravy, koleje zvolna zarůstají býlím.
A už je tu koncová stanice. Autobusové nádraží hned vedle kolejí pamatuje lepší časy, kdy autobusy přivážely do Prachovic desítky zaměstnanců. Dnes by se dal počet spojů spočítat na prstech jedné ruky.
V každém případě okolí Prachovic přímo vybízí k návštěvě. Ve Vápenném Podolu si kromě budovy nádraží můžete prohlédnout také historickou vápennou pec. Po červené turistické značce nebo po naučné stezce jsou to jen tři kilometry.
Hurvínek M131.1133 Pardubického spolku historie železniční dopravy ve stanici Prachovice
Pokud se vydáte na opačnou stranu, opět po naučné stezce, dojdete po necelých pěti kilometrech ke zřícenině hradu Lichnice. Z rozhledny vestavěné do torza hraní věže jsou za dobrých podmínek vidět Krkonoše, někdy dokonce ii Milešovka nebo Bezděz. Pod hradem v Třemošnici určitě navštivte historickou Berlovu vápenku. Dozvíte se tam leccos o historii vápenictví v Železných horách. Kousek vedle najdete také místní zemědělské muzeum.
Zajímavé je, že v Třemošnici končí místní dráha z Čáslavi. Přestože od sebe obě koncové stanice odděluje pouhých pět kilometrů, tratě se nikdy nespojily, i když plány samozřejmě existovaly.
Z Třemošnice můžete vyrazit hned na několik túr. Jedna končí na nedalekém malebném zámku Žleby (6 km po naučné stezce). Druhý výlet směřuje k vodnímu dílu Pařížov, které znáte ze seriálu Tajemství přehrad (6 km po žluté turistické značce). Třetí a nejdelší vede k přehradě Seč a zříceninám hradů Vildštejn a Oheb (11 kilometrů po červené a žluté).
Železnice z Přelouče do Prachovic vede do turisticky zajímavé lokality, škoda že osobní vlaky celou trasu nevyužívají. Rozvoji celé lokality by lepší dopravní dostupnost určitě prospěla. Díky alespoň Pardubickému spolku historie železniční dopravy za občasné prázdninové spoje.
