Hlavní pozornost jde jiným směrem, počty koleček se ustálily na deseti pro silniční a devíti pro horské stroje. Běžní cyklisté jsou nyní oslovováni především pomocí zajímavých designů, množstvím doplňků, ale hlavně různými komponenty i vybavením.
Bitevní pole
Doménou vyšších kategorií kol se stal karbon. Ten lze vidět jak u celých rámů, tak i v podobě jejich částí (především zadní stavby a vidlice), nebo jen jako součást komponentů. To se týká prakticky všech druhů kol.
Loňský boom různě barevných kompozitů je pryč, zůstala většinou jen klasická černá vlákna, případně i jiné varianty, hlavně bílá. Změna ale nastala ve struktuře karbonové pleteniny. Převážně u rámů můžeme spatřit pod čirým lakem jemné mřížky, ale i velké plochy propletené struktury.
Vše směřuje k jednomu cíli - nabídnout zákazníkovi co nejlehčí a nejpevnější rám, jenž ale zároveň dokáže pohlcovat vibrace a zajišťovat dostatečný jízdní komfort. To se týká především silničních rámů, ale i pevných konstrukcí pro horská či trekingová kola ovšem ve vyšší cenové třídě.
Karbon se pomalu vkrádá i na biky celoodpružené. Někde jsou to zadní stavby, jinde některé díly přepákování, hitem se letos stalo enduro kolo kompletně z uhlíkových vláken. Hlavní proud je ale stále ve znamení hliníkových slitin, což se týká opět rámů i komponentů.
Ocel jako konstrukční materiál se přesunula do kategorie dětských kol, nebo je naopak užívána v ušlechtilé formě u dražších modelů.
Pozornost poutá i určitý návrat slitin (např. s použitím scandia) či rámy z titanu. Tam se ale dostáváme do té nejvyšší třídy.
Kde se všechno peče
Tím, že se většina produkce kol přesunula do Asie, především na Taiwan, tak veloprůmysl v určité cenové hladině ztratil postupně svoji specifickou tvář. Dnes se většinou nižší kategorie kol i komponentů vyrábějí v Číně, to lepší na Taiwanu a to "kvalitní" v zemi, kde sídlí výrobce (Kanada, Itálie, Francie apod.).
|
|
Na druhou stranu se ale nijak nemusíme bát asijských výrobků, mnozí producenti nekompromisně zemi původu uvádějí na viditelných nálepkách a "Made in Taiwan" se dokonce stává synonymem pro kvalitu. Mnohdy je horší vizitka výrobku s nápisem "Made in Europe".
Velcí výrobci jsou nyní vlastně v roli určitých zadavatelů, kdy jejich práce spočívá v tom, že si vyberou nějakého asijského partnera, tomu předají vlastní design a vyberou skladbu komponentů od jeho kolegů. Pak se množství kol počítaných na kontejnery vychrlí na trh a tím je určitá série modelu hotová. Samozřejmě že tento příklad je značně zjednodušený.
Na druhou stranu jsou ale důkazem mnohdy v podstatě shodná kola, která se liší jen v malých detailech, např. jinými plášti, sedlem, lakováním i cenou. Proto pro většinu běžných uživatelů se stává hlavním kritériem užitná hodnota, kdy prioritní je cena spolu s image značky a poskytnutými garancemi, pak teprve následuje hmotnost kola spolu s barevným provedením.
Ti zapálenější, což je většina českých cyklistů, ještě dokáží ocenit rozdíly v odpružených vidlicích, výhody jednotlivých komponentů a samozřejmě i geometrii rámů.
|
|
Přece jenom něco navíc
Nárůst není v počtu pastorků, ale více je milimetrů zdvihu u odpružených vidlic. To se netýká jen kol pro enduro, kde je už normální mít k dispozici třináct až patnáct centimetrů předního i zadního zdvihu (důraz je přitom kladen na životnost systému, vzduch začíná převládat). Zvýšení se projevilo i u běžných horských kol, dřívějších šedesát milimetrů se postupně dostalo na osmdesát, dnes již je deset centimetrů běžnou záležitostí.
U strojů pro maratony se setkáme se stále vychytanějšími systémy zadních konstrukcí, různá přepákování, vahadla, množství čepů dokázalo eliminovat jednoduché systémy, nízká hmotnost, torzní pevnost a především minimalizace ztrát energie při šlapání jsou prioritou. Vše je podpořeno kvalitou pružicích a tlumicích systémů, kde lze nastavovat množství variant včetně úplného zavření, buď mechanickým či automatickým způsobem.
|
|
Jako od Rembrandta
Právě díky určité globalizaci technických prvků kol je jednou z hlavních zbraní proti konkurenci jejich barevné provedení. Design už není tak jako v minulých letech u všech značek v jeden rok téměř shodný, naopak, většina se snaží jít vlastní cestou.
Navíc se barevnost odlišuje i u různých disciplín, hlavně stroje pro sjezd či freeride mívají specifické lakování. Většinou se jedná o strohé, ryze funkcionalistické image s paletou matných barev v temných odstínech.
Opakem jsou silničky, tam převládají lesklé metalické laky, ale výjimka potvrzuje pravidlo, kdy se lze setkat i s retro stylem padesátých až sedmdesátých let, zrovna tak jako jen s průhledným lakem umožňujícím sledovat karbonovou strukturu konstrukcí. Ten se ale již začíná stávat fádním a množí se lakování zakrývající pohled na uhlíková vlákna.
Excelentně provedený airbrush či jeho tisková napodobenina může být příkladem u italských silniček (např. Colnago, Fondriest). U freeridu stále přetrvávají přírodní barvy, což se k těmto strojům docela hodí. Celkově lze hodnotit přístup designérů jako velmi konzervativní, s odvážnějším pojetím se setkáme pouze u některých limitovaných sérií (Trek, Rocky Mountain). Extra vzhled se tak stává luxusem.
Šaty dělaj člověka
V boji o zákazníka též hraje roli nabídka dalších cyklistických doplňků nesoucí shodné logo. Ve stejném duchu, jako například v automobilech má Mercedes či Jaguar možnost své klienty vybavit nejen vozem, ale i oblečením, taškami a dalšími doplňky, tak i cyklistické koncerny chrlí množství dalších produktů.
Z původních replik dresů závodních týmů se postupně dostalo na kompletní oblečení zahrnující určení nejen pro závodění, ale i pro volný čas. Brýle, tretry, přilby, batohy, rukavice atd. jsou seřazeny do různých kolekcí, dětské či dámské provedení nevyjímaje.
Tento fakt dokázal vyburcovat výrobce, kteří se zaměřují pouze na doplňky a oblečení, k nebývalým výkonům. Cyklistický šatník tak může být velmi rozsáhlý a zahrnovat mnoho stylů a provedení. Lze zvolit aerodynamické kombinézy, volné střihy oblečení ve stylu rockerů šedesátých let až po imitace vlněných dresů profesionálních stájí ze sedmdesátých let.
|
|
O zub méně
Nakonec jedna zásadní změna nastala. U silničních kol se naplno rozjel trend tzv. Compact Drive. Jedná se o zmenšené převodníky na počty zubů 50 a 34 (36). Tím se dosáhlo optimálního využití rozsahu desetikolečka, kdy nejmenší pastorky disponují jedenácti či dvanácti zuby.
Zajímavostí je, že s touto novinkou nepřišlo Shimano či Campagnolo, ale objevila nejdříve se u specialistů na komponenty jako je např. FSA. Obrovskou výhodou systému je, že mnozí cyklisté, kteří jezdí jen rekreačně, nemusí mít na kole obrovské pastorky s počty zubů blížící se třicítce, či trojpřevodník, ale nyní vystačí jen s klasickým rozsahem pastorků (např.12-23).
O jednotlivých trendech ve vývoji kol, komponentů a vybavení budeme informovat podrobněji v dalších článcích
 Cannondale |
 Colnago |
 U kol záleží nyní i na barvách, designu, lakování |
 Cyklistická móda |
 Rottwild |
 Santa Cruz |
 Scott |
 Compact Drive |
 Specialized |
 Tune |
 Vaude |
