Organizátory závodu L’Etape Czech Republic přivedla v sobotu 28. srpna k betonovým hradbám pražského Strahovského stadionu spojitost s mistrovstvím světa, které se zde jelo téměř na den přesně před čtyřiceti lety. V srpnu roku 1981 se totiž v bývalém Československu pořádalo podruhé mistrovství světa, poprvé byl jeho součástí i závod profesionálů.
L’Etape by Tour de FranceGlobální série závodů pro širokou veřejnost pořádaná pod hlavičkou Tour de France. Účastníky na start láká mimořádná atmosféra, zcela uzavřené komunikace na celé trase, ale i závodnická vesnička přístupná všem návštěvníkům a fanouškům, v níž probíhá bohatý doprovodný program. Délka: 130 km |
Mě na Strahově zaujala i jeho poloha blízko centra, velká kapacita pro tisíce cyklistů a jejich auta, ale i dobrá výchozí poloha pro trasu směřující západním směrem na Křivoklátsko.
Propojení s Paříží jsem si uvědomil hned, jak jsem při příjezdu spatřil konstrukci nedaleké Petřínské rozhledny. Vždyť ta byla v roce 1891 vybudována jako volná kopie Eiffelovy věže (v poměru 1:5) a její vrchol se nachází ve stejné nadmořské výšce! Obrovské větrací šachty Strahovského tunelu při troše fantazie připomínají monumentální Vítězný oblouk.
Každopádně českým organizátorům se (pod francouzským dohledem) podařilo vybudovat důstojné a dispozičně skvěle uspořádané zázemí závodu. Sto odstínů strahovské šedi ožilo kontrastující kombinací žluté a černé. Snoubení betonového poselství komunismu s francouzskou elegancí mělo prostě grády.
Jak se fandí první liga
Pojďme si projet 130 kilometrů dlouhou trasu s převýšením přes 1 600 metrů rovnou v závodním balíku. Správným rozhodnutím organizátorů byl asi sedm a půl kiláku dlouhý neutrální start, při kterém bylo hlavním úkolem dostat stovky startujících na okraj Prahy, kde se oficiálně odmávalo a koplo do vrtulí.
 |
Nejdůležitější moment úvodní fáze přišel na třiadvacátém kilometru. V uklouzaném a hodně rozbitém sjezdu do Dolního Podkozí se dalo ztratit vše hned na začátku. Držet si pozici co nejvíc vpředu bylo důležité nejen kvůli eliminaci rizika zamotání se do nějaké kolize. Hned po přejezdu potoka totiž následoval první ostrý stoupák, kde se otáčkoměr držel několik minut v červeném poli. Tady už se opravdu závodilo a větší balíky prošly další eliminací.
Naopak následujících asi 40 kilometrů se poměrně vlídně houpalo ve stínu křivoklátských lesů a táhlým obloukem okolo Lánské obory dovedlo značení cyklisty do údolí Berounky. A tam se začal lámat chleba.
První vrchařská prémie ze Zbečna do Sýkořice byla dle standardů Tour de France ohodnocená trojkou. V kopci dlouhém 2,8 kilometru s průměrným sklonem 5,9 procenta byla lýtka závodníků v jednom ohni. Tady nikdo na nic nečekal, jakákoli jiná taktika než „na plný plyn až nahoru“ byla špatná. Následně se dalo orazit ve sjezdu a na rovině podél Berounky.
Jezdci s ambicemi na získání zeleného trikotu přitopili pod kotlem na měřeném třistametrovém úseku v Berouně, kde kromě jejich srdcí pulzovala i velká fanouškovská aréna s doprovodným programem. Tady se fandila první liga!
Pak už se závodníkova hlava musela zase přepnout do vrchařského módu, protože po podjetí dálnice D5 následovalo patrně nejdelší stoupání celého závodu končící ve vesničce Bubovice. Sice nebylo zařazené do vrchařské soutěže, ale kartami dokázalo zamíchat řádně.
Po průjezdu Loděnicí najela přední kola cyklistů do tříkilometrového stoupání s cílem v obci Úhonice. Záludností tohoto druhého měřeného vrchařského úseku (2. kategorie) nebyl jeho sklon (3,8 procenta), ale horší povrch a monotónní profil vyžadující konstantní rychlé tempo.
Otevřený dojezd na Zličín s pozicemi už moc neotřásl, protože vítr se rozhodl v den závodu příliš neúřadovat. Posledními dvěma místy, kde se dala soutěž rozseknout, tak bylo delší stoupání z Plzeňské okolo motolské nemocnice a pak finální výjezd ke Strahovskému stadionu. Pro spurtery byla před cílovou branou k dispozici i dostatečně dlouhá rovinka.
Martině na zádech
Jelo se mi těžce, ale ocenil jsem, že na trase nebyla kromě těch organizátorských a policejních žádná auta a v každé, byť sebemenší vesničce se fandilo o sto šest. Na pětatřicátém kilometru se mi do předního kola zarazil střep a těsnicí tmel v plášti se nechtěl moc chytnout. Postupně mi vzduch utekl, musel jsem opustit druhou skupinu a v servisní zóně dofouknout.
Dal jsem se na stíhací jízdu, ale balík jsem nedocvakl. Naopak jsem se zbytečně vysílil. Pak jsem si odbyl druhé dofukování a předjela mě skupina s Martinou Sáblíkovou. Na tuto smečku jsem se dotáhl po asi dvacetiminutové stíhačce.
Daniel Polman Daniel Polman Ultracyklista, novinář a spisovatel z Nové Paky. V roce 2016 vytvořil na Slovakia Ringu rekord v jízdě na 24 hodin (911 km), o tři roky později dokončil závod Race Across America napříč USA (5 000 km), rok nato zvládl objet Česko a Slovensko za 7 dní a 23 hodin (3 540 km), letos přivezl zlatou medaili ze závodu Race Across Germany (1 116 km). Jako první český cyklista se nominoval na nejdelší silniční etapový závod na světě Red Bull Trans Siberian Extreme (9 100 km, červen 2022). Více na www.danielpolman.com a na sociálních sítích. |
Chvíli po tom, co jsem zapadl do balíku a oddychl si, že konečně nepojedu za své, vstala ze sedla Martina a nastoupila. Zareagoval jen jeden kluk. V tu chvíli mi došlo, že není na co čekat, protože se právě dal do pohybu nejsilnější agregát mezi ženskými vytrvalostními sportovkyněmi.
S tmou před očima jsem dvojici uhánějící ku Praze dojel a posledních asi 25 kiláků jsme se poctivě točili ve třech. Martina je neskutečná mašina a jet s ní byl opravdu zážitek. V cíli na Strahově už jsem měl nohy v jedné křeči. Přišlo účtování za třetinu závodu strávenou o samotě v dotahovacích časovkách. Investoval jsem do nich opravdu hodně sil a pak už neměl z čeho brát. Nicméně jsem byl šťastný, že jsem vůbec dojel a nakonec i obstojně: celkově čtrnáctý. Martině Sáblíkové na zádech.
Pozici favorita obhájil Daniel Turek s časem tři hodiny, sedmnáct minut a třiapadesát vteřin, druhý dorazil vítěz vrchařské soutěže Michal Kollert a třetí příčku si v závěrečném spurtu vybojoval biker Kristian Hynek.
Po závodě jsem si prohlédl muzeum Tour de France a také Škodu Enyaq iV, oficiální auto ředitele slavného závodu, které zde bylo vystavené.
Anketa: Jaké máte dojmy z premiéry L’Etape Czech Republic?Daniel Turek, vítěz závodu: Martina Sáblíková, nejrychlejší žena závodu, celkově třináctá: Petr Forman, herec: |
