Sobota 22. ledna 2022, svátek má Slavomír
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Sobota 22. ledna 2022 Slavomír

České cyklistické peklo. Na 400 kilometrů nonstop a bez podpory nezapomenu

Závod Ultra 400 je jako jehla s nití, která napichuje jednu perlu za druhou. Co oblast, to klenot české krajiny a parádní cyklistický revír: Krkonoše, Jizerské hory, Lužické hory, České Švýcarsko, Labské pískovce, České středohoří, Kokořínsko, Český ráj a Podkrkonoší včetně mé rodné Nové Paky… Tomu nešlo odolat!

Závod Ultra 400 je jako jehla s nití, která doslova napichuje jednu perlu české krajiny za druhou. | foto: Archiv organizátora a autora

S ultramaratonem bez podpory už zkušenost mám, ale na silnici. Je mi jasné, že v terénu zakusím jako nováček několik věcí, které bych příště udělal jinak…

Balím si s sebou více věcí do špatného počasí, včetně nepromokavých kalhot a dlouhého funkčního trika na převléknutí do suchého, dva plné bidony (1 a 0,8 litru) a hlavně hromadu müsli tyček, ořechových směsí a pět zapečených tortill se sýrem a šunkou, které jsem si večer před závodem ukuchtil.

Na startu závodu 400 ultra

Volím strategii „rakety dlouhého doletu“. To znamená, že na startu jsem kvůli plným nádržím těžký, ale dává mi to šanci, že na 400 kiláků dlouhé oběžné dráze nebudu muset kromě pití nic doplňovat.

Poctivá bajkovačka

Úderem jedenácté dopolední startuje v Mostku organizátor Kuba Jaroš peloton 78 nadšenců, kteří jedou vstříc velkému dobrodružství v bahnitém terénu. Vždyť celý letošní květen byla kosa a pořád pršelo. Závodní víkend nevyjímaje.

Hned na úvod nás čekají technické úseky a také ostrý stoupák, který se musí zpočátku tlačit. Už na prvních kilometrech je jasné, že trasa bude poctivá bajkovačka se vším všudy. Startovní pole se trhá až na prvním opravdu dlouhém a ostrém stoupání vedoucím z Javorníku na Zlatou vyhlídku a následně Hofmanky.

Vpředu zůstávám s Milanem Hanykem, mistrem ČR v MTB 24hodinovce a vítězem závodu 1 000 Miles. Jak se dalo čekat, Krkonoše nedávají nic zadarmo. Přejezd ze Strážného přes Pláně do Špindlu je rozehřívačka před hodně výživnou Vodovodní cestou končící na běžkařských tratích na Horních Mísečkách. Posledním křtem Krakonošovým ohněm je výjezd na Dvoračky (1 140 m n. m.). V dlouhém stoupání na Jizerku držíme s Milanem konstantní tempo a pořád si něco vyprávíme. Skvělá spolujízda, kiláky ubíhají hned jinak!

Foceno za jízdy při výjezdu na Strážné

Také Jizerské hory nabízejí ostřejší specialitku v podobě hřebenovky vedoucí přes vrchol Jelení stráň (1 018 m). Na pěšině s velkými balvany poprvé nosíme kola na zádech a brodíme se bahnem z čerstvě roztáté sněhové nadílky. Zbytky sněhu jsou ještě všude kolem nás.

Na závěr přichází trail do Lázní Libverda – hodně dlouhá palba mezi stromy s občasnými klopenkami a menšími skoky.

V půli padá noc

Bohužel od Hrádku nad Nisou pokračuji sám, protože nalehko jedoucí Milan musí udělat zastávku na nákup zásob. Lužické hory jsou ve znamení nejtěžšího stoupání závodu. Výjezd na Hvozd je s lehkým kolem poctivé řemeslo, s naloženým otrocká dřina. Úvodní bahnitou pasáž musím chvíli tlačit, ale pak skáču zpět na trubky a po cestě s velkými šutry se škrábu až k vrcholu, kde trůní chata Hochwaldbaude (752 m).

Dolů od ní se musí po červené turistické značce kolo snášet přes velké balvany. Tady průměrná rychlost účastníků klesá, stejně jako zásoby sil. A to ještě zbývá hodně kiláků do poloviny této ultrašílenosti.

U Věžického rybníku

Ranní bahno

Kulisy bizarních pískovcových útvarů Českého Švýcarska v zapadajícím slunci působí magicky. Pohledem se mi daří „ulovit“ i jednu studánku, toho času oázu života. Dlouho jedu na rezervu a dotankovat nádrž v mém těle, stejně tak obě lahve na kole, než přijde noc, je nesmírně důležité.

Tma mě zastihuje po deseti a půl hodinách jízdy, někdy kolem půl desáté, před Hřenskem, nejzazším bodem závodu a zároveň zhruba v jeho polovině. Noční jízda po pěšině klikatící se po vršcích Labských pískovců má opravdu grády. Pohled z vyhlídky na temné, rychle uhánějící Labe hluboko pode mnou a v dáli zářící Děčín je zážitek z kategorie nezapomenutelných.

Na druhou stranu!

Na Kokořínsku mě trestá nováčkovská chyba. Ve sjezdech jsem dával osvětlení na plný výkon, abych mohl jet bezpečně a přitom i rychle. Kvůli slabé baterii se teď světlo automaticky přepíná do úsporného režimu vhodného maximálně pro čtení ve stanu. Začíná tedy boj o přežití noci.

Daniel Polman

Ultracyklista, novinář a spisovatel z Nové Paky. V roce 2016 vytvořil na Slovakia Ringu rekord v jízdě na 24 hodin (911 km), o tři roky později dokončil závod Race Across America napříč USA (5 000 km), rok nato zvládl objet Česko a Slovensko za 7 dní a 23 hodin (3 540 km), letos přivezl zlatou medaili ze závodu Race Across Germany (1 116 km).

Jako první český cyklista se nominoval na nejdelší silniční etapový závod na světě Red Bull Trans Siberian Extreme (9 100 km, červen 2022). Více na www.danielpolman.com a na sociálních sítích.

Světlo šetřím, jak se dá. Pomáhá mi k tomu i slabounký svit měsíce zářícího kdesi za oponou mraků. Na silnicích světla vypínám úplně a rozsvěcím je, jen když jede auto, což se stává všeho všudy asi dvakrát. Technické sjezdy a navigace jsou ve slabém osvětlení mnohem náročnější.

Strašidelnému nočnímu dobrodružství dodává grády i průjezd kolem hradu Houska, dle legendy postaveného na skále, v níž je průrva až do pekla. Patrně jsem ji objevil, protože jestli jsem někdy během Ultra 400 zažil peklo, pak to bylo na následujících kilometrech směrem k dalšímu známému středověkému hradu – Bezdězu.

Nevšiml jsem si, že jsem sjel z červené turistické značky. Navigace mi hlásí, že jsem mimo kurz, ale pak začíná navigovat. Poslouchám ji. Když dorazím na křižovatku nedaleko Bezdědic, hrkne ve mně. Na obzoru vidím malinký hrad, který jsem měl už dávno minout. Jel jsem po správné cestě, ale na druhou stranu.

Mísí se ve mně pocity zmaru, vzteku, bezmoci a touhy ten průšvih co nejdřív vyřešit. Takže po stejné trase zpět!

Chvíli mezi svými

Na dlouhých rovinách ralských lesů se ohlížím, protože tuším, že kvůli svému navigačnímu fiasku musím mít Milana někde za zadkem. Počítám s tím, že mě dojede a zase pokecáme. Před Mnichovým Hradištěm začíná konečně svítat. Zpívající ptáci a blížící se takřka domácí revír Český ráj dávají zapomenout na noční můru.

Traily kolem hradu Valečov fungují jako skvělý ranní budíček, stejně tak průjezd okolo Branžeže a hradu Kost. Netrpělivě vyhlížím Věžický rybník, kde je studánka Jordánka. Přeci jen jsem vodu naposledy doplňoval před 160 kilometry a hromadou hodin.

Příjezd do Paky, kde mě vítal Ondra s rodinou.

Přejezd Trosek a krásnou cestu po pískovcových skalách za Borkem si užívám ještě za sucha. V Rovensku pod Troskami přicházejí první kapky a taky poslední stoupání nejvyšší kategorie. Vyjet na Košov a následně na vršek Tábor (678 m) je slušná rychta.

Déšť zesiluje. Prolítávám kolem Kumburku a po Máchově stezce se blížím vstříc Nové Pace. Do města vjíždím před sedmou hodinou a užívám si povzbuzení od pár dobrovolníků, kteří vstali brzo do hnusného sobotního rána.

Auto DNES

Mně už nezbývá než projet totálně rozbahněnou Sýkornicí a zdolat stoupání ke stupenskému kostelíčku, kam to lámu z posledních sil a kupodivu z kola neslézám. Průjezd Peckou už je něco jako poslední etapa na Tour de France – takové napůl závodění a napůl oslava. Vím, že do cíle to není daleko a že trasa vede pořád po asfaltce.

Po pár minutách už frčím z kopce dolů do Mostku a zabočuju k místnímu autokempu, kam jsem jako náctiletý jezdil na rockové festivaly. Přemýšlím, kdy jsem byl víc na kaši, jestli tenkrát, nebo teď po dojezdu těžkého závodu.

I přes půlhodinovou zajížďku jsem stlačil čas pod 21 hodin, což je velké překvápko.

Z divokých let ve mně přeci jen zůstalo dost, a tak v cílové rovince symbolicky házím kolo na zadní. I přes půlhodinovou zajížďku před Bezdězem jsem stlačil čas pod 21 hodin, což je velké překvápko.

V teple vyhřáté místnosti čekám na Milana, který je kvůli špatnému počasí taky pěkně dobitý. Krátce pokecáme a vyfotíme se na bedně. Samozřejmě oba na stupínku nejvyšším, kam se směle mohl postavit každý, kdo tuhle hodně náročnou zkoušku dotáhl až do cíle. V limitu 61 hodin se to podařilo symbolicky 61 závodníkům.

O závodu

Danovy údaje z GPS
Celková vzdálenost: 404 km
Převýšení: 8 757 m
Prům. rychlost: 19,8 km/h

Výsledky závodu
1. Daniel Polman (Ultra Paka Racing Team) – 20:55:35
2. Milan Hanyk (Mondraker racing team) – 22:18:45
3. Ondřej Hofman (Prolog bike) – 23:38:20

Nejrychlejší žena: Michaela Sabovová – 47:10:45

Více na: www.400ultra.cz

Autor:

Praha na dlani. Podívejte se na ni z ptačí perspektivy

  • Nejčtenější

Prázdná letadla nad Evropou. Proč létají, i když na tom všichni tratí?

Tisíce poloprázdných nebo úplně prázdných letadel přeletěly v uplynulých měsících nad Evropou a svým způsobem zcela...

Hotelová legenda Švýcarska. Přepych, který neodolatelně láká světové celebrity

Premium Švýcarský Gstaad je jedním z těch VIP středisek, kam jedete, když chcete ukázat, že si to můžete dovolit. Epicentrem...

Skoro jako v Alpách. Vyzkoušeli jsme lyžování na nejvyšší hoře Šumavy

Velký Javor, německy Grosser Arber, dává lyžařům ochutnat kousek alpské atmosféry s nejmodernějšími technologiemi...

Na co zírá mašinfíra SPECIÁL: Projeďte si nejstarší linku pražského metra

Seriál Speciální díl našeho seriálu Na co zírá mašinfíra vás tentokrát zavede hluboko pod zem. Díky podpoře pražského...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Položte se do oblouku. V Herlíkovicích vám vydrží tratě až do večera

Zima se aktuálně vrátila na české hory, proto jsme jeli okusit konzistenci „varhánků“ do skiareálu Herlíkovice, který...

ANALÝZA: Tři důvody, proč Rusko vpadne na Ukrajinu. A tři další, proč ne

Premium Copak se asi odehrává v hlavě Vladimira Putina? To je otázka, kterou dnes řeší celý svět. Ruský prezident rozehrál...

Velký test samotestů na covid: lépe fungují výtěrové, některé neodhalí nic

Premium Ještě před dvěma lety znamenaly dvě čárky na testu, že se budou chystat křtiny, delta byly americké aerolinky, gama...

Nevěra dříve či později vztah zničí. A není cesty zpět, říká filmařka Sedláčková

Premium Vede doslova dvojí život ve dvou zemích. Ve Francii pracuje Andrea Sedláčková především jako střihačka filmů, u nás...

  • Další z rubriky

Spoléhat sám na sebe. Malé Karpaty lze přejet na kole za jeden den

Malé Karpaty patří rozlohou a výškou mezi menší horské celky, jakmile vás ale pohltí hluboké bukové lesy, budete mít...

VIDEO: Oči až na hladině. Skvělý nápad vylepšil cyklostezku v Belgii

Díky originálnímu řešení cyklostezky v severovýchodní části Belgie si mohou cyklisté vychutnat při jízdě pohled přímo z...

Slast a muka elektrického cyklisty. Uspělo elektrokolo v Krušných horách?

Premium Kolo s motorkem je turistický šlágr. Jak to doopravdy funguje? Přečtěte si reportáž magazínu Víkend DNES z netradičního...

Skály, zámky i tajemná zákoutí. Objevte nejkrásnější české cyklostezky

Premium Výsledky letošního průzkumu Národní sportovní agentury mluví jasně: nejatraktivnějším sportem z pohledu jeho aktivního...

Co bolí nejvíc? Ani porod, ani kopanec do varlat. Lékaři sestavili žebříček

Bolí nejvíc porod, nebo když muže nakopnete do varlat? Ani jedno. Podle průzkumu britské Národní zdravotnické služby...

Praktiky ve vile Playboy: orgie, orální sex se psem i ošklivé prostitutky

V novém dokumentu Secrets of Playboy (Tajemství Playboye) promluvily bývalé playmates o praktikách ve vile zakladatele...

Čtyři typy žen, které by chtěl mít každý muž po svém boku. Jste mezi nimi?

Možná právě vy si lámete hlavu nad tím, jak si zajistit přízeň stávající či budoucího partnera? V tomto směru záleží na...

Sineád O’Connorová šla na pohřeb syna v teplákovce, do rakve dala cigarety

Sedmnáctiletý syn Sineád O’Connorové (55) spáchal začátkem ledna sebevraždu. Zpěvačka skončila následně v péči...

Pořízková ukázala vrásky a šediny. Stárnoucí ženy z médií téměř vymazali, říká

Pavlína Pořízková (56) se pochlubila neretušovanou fotkou s odrůstajícími šedinami. Podle české topmodelky je přirozené...