Pondělí 14. června 2021, svátek má Roland
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Pondělí 14. června 2021 Roland

Jízda na hraně. Dal jsem si na kole bez podpory 16 horských sedel v řadě

Nejtěžší horská časovka na světě nebo nejkopcovitější závod pod sluncem – hlásili organizátoři pátého ročníku Ultracycling Dolomitica. Normálního člověka taková hesla odradí. Blázny, toužící překonávat výzvy, naopak přitáhnou. Takže?

Připravit pro takové nadšence trasu v Dolomitech není vůbec žádný problém. Horských sedel, do nichž se klikatí strmé silničky, tu je jako máku. Která sedla tedy vybrat? No jasně – ta nejvyšší, to se rozumí! Sedm z nich překonává výšku dvou kilometrů nad mořem.

Ultracycling Dolomitica

Délka: 675 km
Počet horských sedel: 16
Převýšení: 16 300 m
Čas: 35 h a 38 min
Umístění: 1. v kategorii bez podpory
Web: www.ultracyclingdolomitica.com

Organizátoři Ultracycling Dolomitica se při kroužení po mapě zastavili na číslovce 16. Ano, nám – bláznivým ultracyklistům – postavili do cesty šestnáct horských sedel! Tomu jsem nemohl odolat...

Jelikož byl závod naplánován na začátek července, kdy kamarádi z doprovodného týmu měli zamluvené dovolené, a já chtěl šetřit rozpočet na závod okolo Rakouska, rozhodl jsem se pro kategorii „sólo bez podpory“ a do italského Sarmede – místa startu a cíle – jsem vyrazil sám.

Nabalený a osamělý

V závodě bez podpory člověk nese zodpovědnost na svých bedrech. Musí se sám navigovat, shánět pití, jídlo, řešit oblečení, průběžné výsledky, případné poruchy... To vyžaduje samozřejmě převoz nejrůznějších věcí na kole.

Ultracycling Dolomitica

V horských sedlech je každé kilo znát, takže jakýkoliv náklad navíc notně zvyšuje spotřebu sil a snižuje rychlost... Dolů to pak jede pěkně, ale naložené kolo není zdaleka tak ovladatelné, navíc v noci člověk, pokud za sebou nemá reflektory auta, vidí mnohem hůř a brzdy svírá častěji.

Posledním, a pro mě asi nejvýznamnějším rozdílem, je osamělost. Naštěstí jsem se potkával s jinými závodníky a mohl s nimi prohodit pár slov, ale s doprovodným týmem je to přeci jen jiné...

To fakt není fér!

Stojím na startovní rampě. Sám... Sám? No, jak se to vezme. Fyzicky určitě jo, ale zároveň vím, že na mě v 9:15 myslí rodina a přátelé. V myšlenkách mě poženou tou zubatou pilou s 16 vrcholy kupředu a průběžně budou sledovat online přenos s aktuální polohou závodníků.

Kolo večer před startem

Hned po startu v Sarmede, malém městečku ležícím asi 100 metrů nad mořem a 60 kilometrů severně od Benátek, dostanu seznamovací lekci s délkou zdejších kopců. Do prvního sedla to je poctivých 1 150 metrů převýšení. Navíc na pár kilometrech. Na to se v Česku trénovat opravdu nedá...

Asi po pěti hodinách jízdy začíná úřadovat fenomén, kterému se přezdívá „popravčí závodníků bez podpory“. Špatné počasí. Ochlazuje se, fouká a pěkně lije. Náhle mě předjíždí závodník, který na sobě má jen větrovku a pod sedlovkou jednu brašničku. To mám vidiny, nebo má opravdu zelené číslo označující kategorii „bez podpory“? Dojíždím ho, fakt je zelené. Nestačím se divit. V rámu má jen jednu půllitrovou lahev! Jak to chce zvládnout?!

Přichází kopec, on mizí raketovou rychlostí a já zůstávám ve společnosti mnoha otazníků sám. Na sedle ho pak vidím převlečeného do suchého vedle stojícího auta. Tak to mě pěkně dopálí. Když mě pak zase dojíždí, ptám se ho, jestli jede s podporou, nebo bez ní. On na to, že neumí anglicky. Neva, tohle zvládám i italsky. Odpovědí mi je jen „non supporto“.

Východ slunce v oblasti Marmolady. Foceno za jízdy.

Východ slunce v oblasti Marmolady. Foceno za jízdy.

Dál si jedu své tempo a snažím se myslet na pěkné věci: co asi tak dělají holky doma, že už neprší, že jsou kolem krásné hory... Vyrovnané tempo se vyplácí. Na dost možná nejtěžším sedle závodu Passo Manghen (2 047 m) onoho „samotného“ jezdce náhle předjíždím. Do cíle zbývá více než 400 km. Od té doby už ho nevidím, a ač mu i přes nefér závodění nepřeju nic špatného, dozvídám se ke konci závodu, že odstoupil kvůli bolavému kolenu.

Západy slunce v Dolomitech jsou jedním z nejkrásnějších přírodních divadel na Zemi. Po této pohádce na dobrou noc přichází tvrdá fáze závodu. Pohybuji se v oblasti těch nejvyšších horských sedel. Silnice nejsou zrovna v perfektním stavu a ve sjezdech s napětím koukám do kuželů cyklosvítilny a čelovky, co se v nich ze tmy vylíhne. Opatrnosti není nazbyt. Mé dcery mi na rám kola napsaly jasný vzkaz – ať si závod užiju a hlavně jedu opatrně.

Závod jedu v kategorii bez podpory, všechno si musím na kole odtahat sám.

Ve čtyři ráno začínají nejtěžší tři hodiny soutěže. Je kosa, z garminu na mě ve chlívečku „teplota“ dokonce zlomyslně mrkne číslovka „3“. Třesu se jak osika a navlékám na sebe úplně vše, co vezu.

Nahlas nadávám, proč jsem si nevzal péřovou vestu. Ta byla poslední věcí, kterou jsem při finální eliminaci hodil na kupičku „zůstává v autě“. Prostě se už nevešla a já dal přednost větší ochraně před deštěm než před zimou. Noc je hodně tvrdá, zvláště pak dlouhé sjezdy, během kterých mrznu.

Všechny krásy závodu

Vycházející sluníčko a také pivko a polévka, které si vychutnávám v první otevřené hospodě, mi vlévají novou krev do žil. Už se jede lépe. A to ještě netuším, jaké překvápko na mě čeká při výjezdu na Valparolla (2 192 m), kde se ke mně připojují dva kamarádi z Plzně, kteří jsou v této oblasti na soustředění! Sledovali online průběh závodu a rozhodli se mě podpořit na trati.

Jedu si své tempo a snažím se myslet na pěkné věci: co asi tak dělají holky...

Jedeme nahoru do sedla a probíráme všechno možné. Kousek pod vrškem to kluci otáčejí a já jim děkuji za parádní překvapení! Po hodně výživném Passo Giau (2 236 m) začíná profil závodu částečně klesat směrem dolů. Myslel jsem si, že nejtěžší sedla mám za sebou, ale z omylu mě vyvedlo třetí od konce. Passo Cibiana (1 530 m) je poctivá 15% stojka, která je zrovna v době mého ploužení k vrcholu zalitá silným přímořským sluníčkem.

Ještě že jsem dozadu dal kolečko s 36 zuby, jinak bych to už musel začít šněrovat od krajnice ke krajnici...Za hospodu nahoře jsem více než rád. Přijíždím dehydratovaný, zkrátka pěkně na kaši. Kvasnicové pivo ve mně jen zasyčí.

Poslední hodně poctivou vertikální libůstkou je výjezd do horského střediska Piancavallo (1 268 m) překonávající 950 výškových metrů. Stoupání se vleče jako týden, alespoň je dost ve stínu. A pak to přichází. Po chvilce sjezdu lesem vyjíždím na mýtinu a zírám na placku přede mnou zakončenou mořským obzorem. Zakřivení země se každý den nevidí. Připadám si jako kosmonaut. A oprávněně – vždyť jsem se svou raketou Isaac Element překonal přes šestnáct vertikálních kilometrů!

Z trasy závodu Ultracycling Dolomitica. Foceno za jízdy

Z trasy závodu Ultracycling Dolomitica. Foceno za jízdy

Sjezd dolů je nejrychlejší pasáží celého závodu. Široká kvalitní silnice, skoro žádný provoz. Prostě takové to místo, kde se dá na kole jet 100 km/h. Této mety ale rozhodně dosáhnout nechci, samolepka na rámu, blízkost cíle a značná únava úspěšně potlačují jakékoliv myšlenky na hrdinství.

Rovinka pod sprchou

Tak přeci jen. I v tomto závodě se jede po rovině! Posledních asi 25 kilometrů to mám bez jediného kopce. Ale aby to zase nebylo tak jednoduché, od moře se valí vlhké mraky a po nárazu do prvních horských stěn, které jim stojí v cestě, pouští kohoutek naplno. Ale je teplo a já to beru jako déšť štěstí, což ostatně potvrzuje i krásná duha na obzoru.

A potom už před devátou večer, po 35 hodinách a 38 minutách jízdy, vidím jiný oblouk – ten cílový! Vyjíždím nahoru na rampu a Italové se na mě sesypou jako kobylky. Online přenos závodu sledovala celá vesnice. Byli zvědaví, kdo že je ten týpek, co s náskokem vede kategorii „sólo bez podpory“ a drží se v závodě i s jezdci s podpůrnými týmy. Po nutném rozhovoru s moderátorem mě už veselá eskorta zahradních grilovačů táhne k nim na steak.

Radost v cíli

Radost v cíli

Večer si dopřávám ještě pizzu a pivko se švýcarským týmem, se kterým jsem se v závodě několikrát potkal, a potom už konečně přichází zasloužené šestihodinové koma v posteli. Vyhlašování vítězů v jedenáct dopoledne je opět v italském stylu – plné emocí a pozitivní energie. Když mi pan starosta předává cenu za první flek v „samotářské“ kategorii, hrdě mi oznamuje fakt, který jsem netušil: v Sarmede po emigraci za komunistů žil a tvořil český ilustrátor, malíř, animátor a spisovatel Štěpán Zavřel, jehož proslavily zejména ilustrace dětských knih. To je skvělá tečka za závodem plným nezapomenutelných okamžiků.

Je načase vydat se ještě na další „self supported“ etapu – tentokrát autem až do dalekého Podkrkonoší.

Daniel Polman

Úspěšný ultracyklista, novinář a spisovatel z Nové Paky je držitelem rekordu v jízdě na 24 hodin (911 km), který vytvořil v roce 2016 na Slovakiaringu. V roce 2019 dokončil jako třetí Čech 5 tisíc kilometrů dlouhý závod napříč USA – Race Across America.

V roce 2020 zvládl jako první trasu nového extrémního závodu Race Around Czechia And Slovakia (RACAS) s délkou 3 540 km a převýšením 36 tisíc metrů. Trasu podél české a slovenské hranice zvládl absolvovat v čase 7 dní a 23 hodin. Průměrně za den spal jen hodinu a 20 minut, ujel přes 440 kilometrů a nastoupal přes 4 500 metrů.

V červnu 2021 by se měl postavit jako první český cyklista na nejdelší silniční etapový závod na světě Red Bull Trans Siberian Extreme. Trasa vedoucí z Moskvy do Vladivostoku měří 9 100 km. Ještě předtím však pro magazín Auto DNES zavzpomínal na své předchozí odvážné akce.

O svých cestách píše knížky a pořádá o nich besedy. Více na webu www.danielpolman.com, na Facebooku a Instagramu.

Autor:
  • Nejčtenější

Maďarské moře bojuje o budoucnost. Na Balatonu zatím vítězí beton

Balaton je jedním z největších přírodních klenotů Maďarska. Státní úřady vnímají jeho velký turistický potenciál a...

Čech uvázl na skále v Alpách, v kraťasech strávil na sněhu dvě noci

Česká dvojice se v Alpách na pomezí Německa a Rakouska při turistické cestě rozdělila, muž poté skončil na skále a...

To nejlepší z hor Česka: na těchto místech si Jeseníky opravdu zamilujete

Hrubý Jeseník, druhé nejvyšší pohoří Česka, se klene na pomezí Moravy a české části Slezska. Jde o skutečnou hornatinu,...

Jiná galaxie v Chorvatsku. Projeli jsme terénním autem nejjižnější výběžek

V terénních autech poznáváme trochu jiné Chorvatsko. Zelený ráj protkaný průzračnými bystřinami a obklopený šedými...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Rakouský sen. Solná cyklostezka vás dovede až do nejznámější vesnice světa

V dnešních Cyklotoulkách to pěkně osolíme. Ukážeme vám několik zajímavých míst na Salzkammergut Radweg, tedy...

Sledujeme začátek rituální sebevraždy lidstva, říká Čech s nejvyšším IQ

Premium Oficiálně se považuje za nejchytřejšího Čecha. Jako robot ale nepůsobí. Při osobním setkání je Karel Kostka, vzděláním...

Upřímnost fotbalové antihvězdy. Souček o tetování, rasismu i vyjídání ledničky

Premium Říká o sobě, že je obyčejný kluk z Brodu. Přitom si ho už stihla zamilovat fotbalová Anglie a Česko na něj spoléhá: na...

O antikoncepci už není takový zájem. Párový sex upadá, míní gynekolog

Premium „Všichni strašili, že bude upadat mravnost a ženy budou mít z dlouhodobého užívání pilulek zhoubná onemocnění jater....

  • Další z rubriky

Zombie usíná v sedle. Brutální výšlapy v závodě okolo Rakouska jdou na dřeň

Je srpen 2018 a my máme za sebou první půlku jednoho z nejtěžších ultramaratonů – závodu okolo Rakouska. Nudné roviny s...

Cyklostezka roku 2021. Svezte se na kole ve stínu železné opony

Premium Po česko-rakouské hranici vede nejlepší cyklostezka roku 2021. Skvělá zpráva: zčásti je to stále neobjevený výletnický...

Rakouská pohoda v horách. Salcburský Saalachtal zvládnete i s dětmi

Salcburský Saalachtal je údolí kolem říčky Saalach ve spolkové zemi Salcbursko. Jde o naprosto ideální místo pro ty,...

Pohoda a krásné výjezdy. Na trase Eurovelo 9 ve Štýrsku i vyvalíte šunky

Jantarová stezka nebo také EuroVelo 9 byla v dávné minulosti známa jako důležitý dopravní koridor určený k přepravě...

Manželka majitele Alzy promluvila o fungování firmy, se Zavoralem se rozvádí

Majitel tuzemského internetového gigantu Alza.cz Aleš Zavoral patří se svým jměním mezi nejbohatší Čechy. Na rozdíl od...

Sledujeme začátek rituální sebevraždy lidstva, říká Čech s nejvyšším IQ

Premium Oficiálně se považuje za nejchytřejšího Čecha. Jako robot ale nepůsobí. Při osobním setkání je Karel Kostka, vzděláním...

Moderátor Aleš Cibulka skončil na jednotce intenzivní péče

Čtyřiačtyřicetiletý Aleš Cibulka měl v sobotu v rozhlasovém pořadu Tobogan dělat narozeninový rozhovor s herečkou Marií...

Dušek: Očkovat se nenechám. Indiáni raději zemřeli, než se nechat zotročit

Jaroslav Dušek promluvil o svém rozhodnutí nenechat se očkovat vakcínou proti covidu-19. Herec, který nedávno oslavil...

Mladí by chtěli do penze v 60 letech. Mají jasno, jaký důchod jim postačí

Generace narozená po roce 1971 bude podle současných pravidel odcházet do penze v 65 letech. A to jak ženy, tak i muži....