Manšestr, varhánky, to jsou výrazy pro dokonalou čerstvě připravenou sjezdovku. Čeští lyžaři tento výraz milují. Myslíte, že má podobný citově zabarvený výraz i němčina, jazyk většiny alpských oblastí? Nemá.
„Říkáme jednoduše präpariert, připravená sjezdovka,“ říká náš německý průvodce Filip, který se usadil v rakouském Kirchbergu a každou volnou chvilku tráví na lyžích. Bílý sport miluje, ale laskavé pojmenování dobře připravené sjezdovky mu nechybí. Snad proto, že to považuje za standard.
Nad Kitzbühelem má své zamilované svahy i oblíbená občerstvení. V jedné chatě uprostřed sjezdovky se dokonce před lety ženil. V členitém terénu umí najít nečekané trasy, které byste ze složité panoramatické mapky sotva vyčetli. Neláme si hlavu dilematy, jestli modrá, červená či černá čára na mapě zrovna směřuje do kopce či z kopce. Je tu doma, vyzná se.
„Lanovce Fleckalmbahn se vyhněte, je stará, pomalá. Lepší je s lyžováním začínat na sousedním Maierlbahnu. I s přestupem budete nahoře mnohem rychleji,“ komentoval naše plány na další den. „A hlavně, zítra má hodně foukat, to Fleckalmbahn stejně nepojede,“ dodá.
Jak řekl, tak se stalo. Nejstarší, nejdelší a nejpomalejší lanovka ve větrném počasí opravdu stála. Kabinky z roku 1984, které jsou ozdobené žalostně vybledlými vlajkami států světa, už brzy půjdou do starého železa. Strojový park arény KitzSki čeká další modernizace.
Největší areál v Rakousku
Kitzbühelské Alpy patří mezi nejznámější rakouská lyžařská střediska. Poprvé se zde lyžovalo v roce 1892. Závodníci se z vrcholku Hahnenkamm poprvé vydali po strmé sjezdovce Streif v roce 1931 a položili tím základ slavnému sjezdu, který je dodnes nejzářivějším symbolem Kitzbühelu.
Na konci ledna jsme si vyzkoušeli, že i v době nejsledovanějších závodů obklopených VIP návštěvníky lze na okolních sjezdovkách prožít prima lyžařský víkend. Dvě hodiny jsme věnovali sledování sjezdu na Hahnenkammu, jinak jsme si užívali parádní lyžování.
Středisko KitzSki se rozprostírá na 570 hektarech, co z něj dělá největší areál v Rakousku. S výjimkou tří osamocených kopců jsou všechny sjezdovky nějakým způsobem propojené. Dobrodružné povahy mohou putovat z jedné strany resortu na druhou, ale traverzy a vysedáváním na lanovkách ztratí celkem dost času. My jsme dali přednost plynulému lyžování a jezdili jsme v centrální části tyčící se nad Kitzbühelem a sousedním Kirchbergem.
Hahnenkamm na vlastní oči Sledovat slavný sjezd v Kitzbühelu přímo na místě, to vyžaduje ostříží zrak a dobré soustředění. Lyžaři se kolem diváka jen rychle mihnou. I z těch zlomků však lze poskládat mimořádný zážitek. |
Dva dny a dvě noci se na sjezdovky sypal sníh, takže jsme si mohli o varhánkách na upravených svazích nechat jen zdát. Večerní úpravy do rána zasypala nová nadílka, ale prachový sníh na tvrdém povrchu zase tolik nepřekážel.
Pokud člověk věřil sobě, svým lyžím i terénu, mohl se pustit carvingem i z těch nejprudších sjezdovek. Čerstvý sníh ho trochu přibrzdil a jízda skýtala neobvyklý požitek.
Lyžařská nabídka je pestrá. Jak členitý je terén, tak různorodé jsou i tratě. Ze strmých vršků padají černé příkré sjezdovky, do údolí vedou široké modré či červené. Do toho různé odbočky, traverzy, krátké padáky. Jednou lyžaře překvapí modrá sjezdovka, které je tak strmá, že bychom jí u nás doma říkali „tmavočervená“, příště zvolíme černou, kde je jeden krátký a úzký padák vykoupen nutností přemísťovat se po cestách s minimálním klesáním.
Z vrcholku Steinbergkogel vedou strmé sjezdové tratě, ale začíná tady i nejdelší sjezdovka zdejšího resortu. Trať KitzSki Extended měří 8,3 km
Zalíbil se nám Steinbergkogel, s 1 972 metry nejvyšší vrchol této části střediska. Na první pohled nám imponoval svou výškou, strmostí a desítkami možností, kudy jet dolů. Po sjezdovkách i mimo. Na druhý pohled jsme si však museli dlouho počkat, protože dvoutisícovka záhy zmizela v mlze.
Na vršku jsme se ztráceli v bílé tmě. První hank se musel jet opatrně, nebylo vidět, kam se vlastně řítíme. Pak se terén na chvíli srovnal a před dalším zlomem jsme vyjeli z mraků. Právě u odbočky na sjezdovku Powder Heaven, Ráj prašanu!
Trefný název. Zvlášť v tento zasněžený den, kdy čerstvý sníh ležel i tam, kde jinde bývá manšestr. Jízda po kotníky v prašanu, a přitom na pevném podkladu, je velký zážitek. Člověk zapomene na slepotu v mlze pod vrcholem a nadšeně se vrací na lanovku.
Jak se odtud dostaneme zpátky?
Konečně slunce! Neděle přinesla zásadní obrat. Během dopoledne se rozjasnilo a my jsme konečně měli tu čest poklonit se horským masívům, které nás obklopují. Pod Filipovým vedením objevujeme nečekané spojnice sjezdovek a příjemně bez nudných přejezdů proplouváme areálem.
„Grias di, Filip,“ zazní z amplionu tyrolský pozdrav. Je vidět, že hostitele jsme si vybrali správně.
Filip je uznávaný datový expert. Třikrát týdně dojíždí do mnichovské kanceláře, dva dny v týdnu dokáže práci z domova skloubit s lyžováním. „Mám svou trasu, kterou vždy projedu. Končím na Steinbergkogelu, kde v restauraci z mobilu vyřídím odpolední poštu,“ popisuje práci snů.
Kamzík, ikonický symbol rakouského Kitzbühelu (27. ledna 2019)
Dnes s námi Filip lyžuje už od rána. Před polednem ukáže na sjezdovku, která je v mapě zakreslená jen přerušovanou čárou a v údolí v obci Aschau na ní nenavazuje žádná lanovka. Co potom? „Vrátíme se skibusem, ten sjezd stojí to za to,“ říká rozhodně. A zase má pravdu.
Přerušovaná čára sice evokuje neupravovanou trať, ale tady platí pravý opak. Sjezdovka je krásně urolbovaná, a to i v poledne. Do údolí bez lanovky se moc lyžařům nechce, a tak povrch zůstává panenský mnohem déle.
A je to tady: manšestr, varhánky, präpariert. Samou radostí zapomínáme fotit, a tak o tom můžeme jen nadšeně vyprávět.
Z Aschau jezdí skibus každých dvacet minut, takže při dobrém načasování je lyžař rychle zpátky na svahu. „Podobných cest je tady víc, další jsou třeba Giggling nebo Pengelstein Süd,“ říká Filip v lanovce, kterou se vracíme za závěrečnou porcí lyžařských zážitků.
Představuje nám své nejmilejší trasy. Z vrcholku Pengelstein padá svah Hochsaukaser na opačnou stranu než leží zbytek areálu. Prudká černá sjezdovka obklopená z obou stran volnými stráněmi vybízejícími k jízdě v prašanu.
Další zastávka je na Steinbergkogelu, kde jsme včera prožívali hořko-sladké pocity oslepeni mlhou. Filip však nemíří na černou sjezdovku ani do Ráje prašanu, ale po mírnějších svazích nás vede do údolí. Přejíždí z jedné sjezdovky na druhou, spojuje místa, která by nás nenapadlo zkoušet, a parádní plynulou jízdou sjíždíme až k dolní stanici lanovky Pengelstein I. Ačkoliv jsem měl pocit, že se tady po třech dnech dobře orientuji, dole sahám po mapě, abych si ujasnil, kudy jsme to vlastně přijeli.
K výbornému lyžařskému zážitku tady vede spousta cest. Celý areál KitzSki má 77 sjezdovek, které nabízejí i bez momentálně zavřeného Hahnenkammu nekonečné množství kombinací.
