Není to samozřejmě zábava pro každého, ale pokud celá rodina nadšeně lyžuje, zkuste se jednou přizpůsobit mladým. Opusťte, tam kde to jde, sjezdovku a vyrazte do divokého terénu a hlubokého neupraveného sněhu. Pokud to sami neumíte, zkuste to pro začátek s průvodcem, který vás naučí základní triky a zásady.
Freeride není o zbrklosti a riskování, ale o opatrnosti a rozvaze. Když to své děti naučíte, budete je pak moci o to snadněji později ponechat svému osudu. A vy sami třeba objevíte nový rozměr lyžování.
Rakousko, Nassfeld
Začít se dá pár metrů od sjezdovky
Nejprve je nutné najít ta správná místa. Jsou střediska, kde nemusíte mířit za divokým terénem bůh ví kam do nebezpečných lavinových polí. Velmi často stačí vyjet i pouhých pár metrů od sjezdovky. Takovými místy jsou například Warth nebo St. Anton v rakouském Vorarlbergu, švýcarská střediska jako například Lenzerheide, Davos, Grindelwald či Verbier. A samozřejmě také spousta velkých francouzských center. Jedním z nejlepších míst pro začátek výuky rodinného freeridingu je pak nesporně korutanský Nassfeld.
Na místě se vždy nejdříve dobře informujte, kam mimo sjezdovky se dá vyrazit do terénu, jaká je sněhová situace a zda nehrozí laviny. Pokud je i nejnižší lavinové nebezpečí a kolem sjezdovek se ježí varovné cedule, buďte velmi opatrní a respektujte varování.
Pokud si nejste jisti, informujte se u vlekařů na horních stanicích lanovek. Často je to lepší, než se ptát v lyžařských školách či v turistických informačních centrech. Vlekaři ve 2500 metrech nad mořem vám rádi poradí a budou nejlépe znát místní situaci. Většinou si s vámi i rádi popovídají a poradí. Řeknou vám takřka vždy spolehlivě, kam a co ještě můžete, a co už ne.
Zkušený průvodce na samém začátku - aspoň na půl dne - je ovšem k nezaplacení. Ukáže vám, jak na to, na co si dát pozor a kde jsou dobré terény. Naučí vás, jak si užít a zbytečně neriskovat.
Svoboda volby
Co je vůbec hlavním lákadlem freeridingu? Je to možnost volby. Zatímco na sjezdovce jste odkázáni jen na krátké, střední, případně dlouhé oblouky v úzce vymezeném prostoru na upravené pistě, ve volném terénu řešíte naprosto jinou, ale základní otázku. Kudy se vydat, jakou cestu zvolit. Abyste se dostali dolů, ale aby vás to zároveň co nejvíc bavilo, aby to bylo krásné.
Až to jednou zkusíte, je snadné tomu propadnout. Často máte desítky variant. Od toho jet krásně, ladně a naprosto bezpečně v hlubokém prašanu až po jízdu ve skalách, která se blíží jízdě na hraně možností. Ale jen blíží.
Při family freeridingu držte vždy emoce na uzdě. Toto nesmí být extrém. Nikdy nesmíte tam, kde nevíte, jak to tam vypadá. Zkoušejte vždy s rozvahou a odpovědností ke svému zdraví a zdraví ostatních.
Na čem do terénu
Je také dobré zvolit správné lyže. Nabroušené slalomky ani obřačky nejsou pro freeride vhodné. Dnes už každé středisko nabízí škálu lyží, v níž často najdete přímo freeridové speciály, a pokud ne, tak určitě aspoň lyže použitelné zároveň na sjezdovku i do terénu.
Dobří lyžaři se nemusí bát někdy zkusit pořádné freeridové "plácačky" se šířkou ve středu kolem 90 mm. V mnoha střediscích už mají takové lyže v půjčovnách dokonce i pro mládež v délkách od 150 cm. Brzy zjistíte, že takové lyže jedou velmi dobře nejen v terénu, ale překvapivě slušně i na upravené a hlavně na neupravené sjezdovce. Určitě také nezapomeňte na helmy, hodí se i páteřáky.
"V terénu je to jako se ženskou"
Pro freeride se potřebujete naučit alespoň jednu základní dovednost. Jízdu v neupraveném a často hlubokém sněhu. Speciální lyže, obecně o 10 až 20 cm delší než na sjezdovku, mnohem širší a s menším krojením, vám jízdu značně usnadní.
Přesto se budete muset ze sjezdovky trochu přeorientovat. Držet spíš užší stoupu a mnohem méně tlačit na hrany. Dámy prominou, ale v terénu je to trochu jak se ženskou. Musíte jemně, plynule, lehce, žádné zbrklé pohyby. Prostě jen si tak s lyžemi pohrávat. Až konečně chytíte ten správný rytmus, zjistíte, že to je mnohdy snazší než na sjezdovce. A zdaleka ne tak tvrdé. Odměna bude sladká...
Pokud jedete s dětmi, které teprve učíte základy freeridingu, vždy stanovte pravidla hry. Určete, kdo pojede první a bude zkoumat terén - měl by to být ten nejlepší z vás. Kdo pojede druhý a třetí... Poslední by pak měl být opět velmi dobrý lyžař, který bude sbírat ty, kteří se náhodou cestou "rozstřelí". Začínejte pozvolna a na lehčím terénu a pomalu postupujte k obtížnějším prvkům.
Jak skákat
Vrcholem je jízda na prudkých svazích ve velké rychlosti, v úzkých kuloárech, přes terénní zlomy a především pak skoky - "dropy" z převisů a skal. Tam vždy platí, že je třeba prozkoumat odrazovou a hlavně dopadovou zónu. Nikdy neskákejte tam, kam nevidíte. Nikdy tam, kde jsou v těsné blízkosti skály, kameny a stromy. A nikdy ne do plochého rovného dopadu - to je o zdraví. Dopadová zóna musí být hodně nakloněná tak, aby dopad byl jemný a v případu pádu bylo kolem hodně místa.
Dobrým přirovnáním jsou skoky na lyžích. Všimněte si, jak skokané snadno doskakují kolem konstrukčního bodu můstku, tam, kde je terén ještě hodně nakloněný. A jak obtížné to je, když dosahují extrémních délek tam, kde se terén začíná narovnávat.
typy lyžíDnes se prodává několik druhů lyží, s nimiž se dá vyrazit do terénu. Hranice mezi nimi se však často překrývají. To je nejnovější trend. 1) Lyže pro jízdu na sjezdovce i v "umírněném" terén označované často jako all mountain se dají použít prakticky ve všech podmínkách. Jedou dobře na upravené, ještě lépe na rozbité sjezdovce a docela slušně i v terénu. Jsou hybridem mezi lyžemi na sjezdovku a lyžemi do terénu. Různé firmy vyrábějí jejich různé varianty. Často bývají o něco delší než běžné lyže na sjezdovku a také o trochu širší. 2) Pak tu jsou vysloveně lyže na freeride. Delší, širší, méně krojené. Ikonou mezi nimi je například model Scott Pure, který se vyrábí v délkách 188 a 193 cm. Pod patou jsou široké 92 až 101 mm a rádius mají 20,5 a 23.5. Jejich odnoží jsou speciály vysloveně určené pro jízdu v hlubokém prašanu – ty bývají přibližně stejně dlouhé, ale mívají šířku už hodně přes 100 mm. 3) Lyže freestylové, které se dají použít jak v terénu, tak pro triky ve snowparku. Ty jsou méně tvrdé, mají zvednuté patky i špičky. Některé z nich se dají skvěle využít pro jízdu v hlubokém prašanu. 4) A konečně speciály pro tzv. freeride mountaineering. Lyže na horské túry, které umí dobře jezdit v terénu, ale jsou zároveň lehké, aby se s nimi dalo dobře šlapat do kopce na túry s tuleními pásy nebo aby se daly snadno nést připoutané na batohu. |
