Zážitky z Ukrajiny. Kde mně vynadal pravoslavný mnich a seřezala servírka

Když jsem svým přátelům oznámil, že jedu na Ukrajinu, někteří se zeptali: "A to jedeš jen tak?" Podobné věty jsem nezažil, ani když jsem jel do Asie. I přes mnoho předsudků je Ukrajina, kam se dá po zemi při troše štěstí vlakem dojet z Prahy za den, absolutně bezpečná.

Ukrajinu bych přirovnal k takovému chudšímu východnímu Slovensku. Češi tam navštěvují z nostalgie hlavně Podkarpatskou Rus, která po první světové válce patřila Československé republice. Krásná a velmi opomíjená je ale celá západní Ukrajina, tedy oblasti Volyně a Haliče.

Stačí jít po ulici a divit se. Jezdí tu stále auta, která jsme potkávali v Československu před dvaceti lety, znovu narazíte na staré žigulíky a volhy. Znovu narazíte na Auroru a pionýry nakreslené přes celou boční fasádu domu, i na Leninovy sochy.

Některé průvodce přímo píší, že mezi největší atrakce Ukrajiny patří Ukrajinky samotné. Zdejší ženy jsou opravdu krásné, malují se výrazněji než Středoevropanky, preferují zářivější šperky. A vdávají se mladé kolem dvaceti.

Jinak Ukrajina je pro nás pořád neskutečně levná, s výjimkou Kyjeva. Každá peněženka zaplesá. Pivo v hospodě stojí osm korun v přepočtu, ubytování ve dvoulůžkovém pokoji v Koločavě se dá pořídit klidně pod stovku.

Podnikl jsem docela elegantní týdenní okruh Ukrajinou. Přes Krakov jsem dojel do Lvova a pak pokračoval na jih a zpátky na západ přes Užhorod na Slovensko.

Zákoutí v ukrajinském městě Kremenec - satelity vs. Aurora

Lvov, nejvýchodnější "západní město

Ve Lvově, kde žije zhruba 735 tisíc obyvatel a který je na seznamu UNESCO, jako byste se přenesli někam do Nohavicova alba "Divné století". Ve městě s krásnou klasicistní architekturou se mísí polský, ruský, německý, židovský a ukrajinský styl. Takové ošuntělejší Mariánské Lázně bez pramenů, ale krásné.

Lvov se považuje za nejsvobodomyslnější město Ukrajiny. Je hodně prozápadní a protiruský. Pochází odtud i nejpopulárnější ukrajinský rockový band Okean Elzi, který uslyšíte z cédéčka snad v každé kavárně.

Lvov se často označuje i jako město kostelů. K těm nejcennějším patří arménský kostel ze 14. století, ukrytý ve dvoře kousek od hlavního náměstí Rynok a využívaný zdejší arménskou menšinou. Nenápadný, většinou zavřený, zaprášený, ale přesto působí zvláštně neevropsky. Takhle daleko na západě od Arménie se podle průvodců zachoval jen ve Lvově.

Historické lvovské náměstí Rynok

Arménská katedrála ve Lvově

Průvodce posílají turisty i na Lyčakovský hřbitov, Pére-Lachaise východní Evropy, s nádhernými novogotickými hrobkami. Je to uklidňující procházka, nicméně jména zde pohřbených, jakkoli slavných osobností, Čechovi moc neřeknou.

Lepší je rozlehlý skanzen lidové architektury, najdete ho v parku deset minut chůze od hřbitova. Celé hodiny můžete obcházet dřevěné kostelíky a skromné domky se šindelovou střechou. Obdivovat můžete i dřevěný hranatý větrný mlýn. Mimochodem, Ukrajinci mají zajímavý zvyk, že svatebčané se po obřadu chodí fotit k památkám. Ve skanzenu jsem proto potkal hned několik pózujících párů.

Ale pozor, na rozdíl od českých muzeí v přírodě se můžete podívat dovnitř jen u menší části budov.

Zachovalý úsek hradeb ve Lvově

Sláva masochismu!

Jinak mám jeden soukromý lvovský tip. I masochismus se podobně jako sadismus jmenuje po konkrétním chlapíkovi – spisovateli Leopoldu Sacher Masochovi. Ten se shodou okolností narodil ve Lvově. Jmenuje se po něm stylová kavárna Masoch v centru města. Velmi stylová.

Na požádání tam personál hosta zavře do okovů, útrata se tam vybírá do dámských střevíčků a hosty, kteří chtějí, tam servírka zdarma seřeže bičíkem. Moje ukrajinská kamarádka Mariia mě přemluvila, abych podstoupil i tuto proceduru. První rána je překvapení, druhá ještě legrace a pak už to fakt bolí. Ještě štěstí, že slečna servírka v podvazcích reaguje i na anglické It´s enough! (To už stačí!)

Servírka ve lvovské recesistické kavárně Masoch vyplácí autora článku

Turista mezi poutníky

Byl jsem si naprosto jistý, že ten pop v černém hábitu na nádvoří mi bude nesrozumitelnou řečí rozzlobeně nadávat, že ho nemám fotit. Ale přesto jsem neodolal a fotil. A opravdu mi nadával. Počajiv je asi nejbližší místo České republice, kde zažijete nefalšovanou atmosféru ortodoxního pravoslaví.

Impozantní komplex opevněného kláštera s bílými zdmi budov a zlatými báněmi na kopci nad ukrajinskou rovinou je viditelný na kilometry daleko. Leží asi sto kilometrů od Lvova. Jde o druhou největší pravoslavnou svatyni na Ukrajině. V roce 1240 se tam skupině pastýřů zjevila Panna Maria, takže letos Počajiv slaví 770. výročí. V 16. století tam už stál zděný chrám.

Do Počajivi se člověk dostane jen složitě mikrobusem s více přestupy, takže sem míří hlavně zájezdy poutníků a zdejší atmosféra zůstává hodně spirituální a neturistická.

Centrem dodnes obydleného kláštera je Uspenský chrám, v jehož podzemí se skrývá chrám jeskynní (jeskynní lávra). Připravte se ale na davy poutníků, do všech zákoutí chrámu se jen tak nedostanete.

Fascinující je špalír babiček, které na schodišti vybírají do pokladniček na obnovu chrámu. Dáte jedné a máte pocit, že to máte odbyté. Ale chyba, o to víc vás pobízejí také ty další, abyste i jim dali pár hřiven.

Pobavilo mě, že pod hradbami v městečku funguje obchod, který prodává malé báně pro menší kostely, pokud byste ji snad sháněli.

Vstup do kláštera Počajiv

Letní altán v klášteře Počajiv

K fontáně "za vodu"

Za návštěvu stojí i asi 100 km vzdálené město Ivano-Frankivsk. Mají tu zvláštní atrakci, tzv. "Kalichovou fontánu". Opravdu zajímavá kašna, ze které padá voda v jakémsi závěsu a člověk tam hlavně může jít až za závoj padající vody k tělu kašny a pozorovat ulici skrze ni.

Pohled skrz vodu padající z Kalichové fontány na náměstí v Ivano-Frankivsku (říká se jí i Vajíčková fontána podle tvaru)

Ivano-Frankivsk nabízí i velký park s lunaparkem připomínající pražské Výstaviště. Ukrajinci tam pořádají pikniky. Už tam dorazila i módní zábava aqua-zorbing, s bizarními koulemi na vodě, které pojmou člověka. Potkal jsem tam i kejklíře vystupujícího s malou opičkou, která jezdila na psovi jako na koni.

Na jih od Ivano-Frankivsku už končí trochu fádní ukrajinská rovina a zvedají se Karpaty a za nimi také hornatá Zakarpatská Ukrajina. O ní už se v českých průvodcích píše častěji a přes ni se můžete vrátit do Česka.

může se hodit

Hranice

Připravte se na čekání. A na připomínku, co to je pořádná pohraniční kontrola. Na hranici Ukrajiny s Polskem či Slovenskem se občas čeká i několikahodinová fronta - hlavně při cestě zpět do EU, protože pohraničníci každého bedlivě prohlížejí, zda člověk nepašuje cigarety. Pozor na to, že přechod Užhorod-Vyšné Německé už funguje několik měsíců jen pro auta.

Doprava

Ukrajina je největší země, která leží celá v Evropě. Pocítíte to záhy. Ze západních oblastí trvá cesta vlakem do Kyjeva ještě deset hodin a i ten leží teprve někde uprostřed celé Ukrajiny. Vemte to v potaz při plánování.
Nedoporučuji jízdu regionálním vlakem. Jednak jich během dne nejezdí na západní Ukrajině moc, navíc se pohybují průměrnou rychlostí 30 km za hodinu. V osobním vlaku se pořád sedí na dřevěných lavicích, které si ještě pamatuji z kresleného seriálu Jen počkej, zajíci.

Jídlo

Všude narazíte na polévku boršč, kterého existuje mnoho druhů (ne jeden, jako u nás) a pirohy (taštičky z těsta plněné masem).
Výtečně chutná ukrajinské pivo, nejčastěji narazíte na Lvovské a Oboloň. Často se však setkáte s tím, že v restauraci ten den nemají všechna jídla uvedená na jídelním lístku.