Réunion: tropický ráj Evropské unie, který není pro lenochy

Při vyslovení jména Réunion, bude většina čtenářů možná tápat v určení byť jen přibližné polohy tohoto místa. Ostrov Réunion, který se nachází až uprostřed Indického oceánu, mezi Madagaskarem a ostrovem Mauricius, je přitom součástí Evropské unie.

Réunion znamená francouzsky „shledání“, ale díky úžasné pestrosti zdejší tropické přírody, vysokým sopkám a stovkám vodopádů se mu také přezdívá „Havaj Indického oceánu“.

Na rozdíl od Havajských ostrovů nebo sousedního Mauricia tu však nenajdete bělostné pláže, nádherné laguny, ani velké hotely nebo all inclusive resorty. Réunion zkrátka není destinace pro plážové povaleče.

Na své si tu naopak přijdou milovníci poznávání, vyznavači trekingu, baťůžkáři nebo cestovatelé s aktivním programem.

Tropický treking tamaryškovými lesy

Hodně návštěvníků na Réunion směřuje s pohorkami a batohem. Byť ostrov měří napříč jen 60 kilometrů, přírodních krás má vrchovatě. Tady můžete týdny putovat od horské chaty k chatě, slézat vulkány, prodírat se tamaryškovými pralesy a kochat se pohledy na vodopády.

Jedna z oblíbených tras nás zavedla z městečka Hell Bourg na hranu Cirque Salazie k chatě Gite Belouve. Výstup jsme zvládli pohodlně za dvě hodiny a cestou ochutnávali zrající plody guávy, obdivovali ohromné bromélie nebo stromové fuchsie. Od hrany jsme pokračovali dále unikátním tamaryškovým lesem se stromovými kapradinami k vyhlídce na Trou de Fer. Do této ohromné díry padá desítka vodopádů a jde o jednu z nejúchvatnějších vyhlídek na ostrově.

Vyhlídka na Trou de Fer

Většina tras vede po okrajích prastarých kalder, kterým se zde říká „cirques“. Při cestách se budete muset připravit na velká převýšení, nejvyšší hora ostrova, Piton des Neiges, totiž měří úctyhodných 3 070 metrů.

Výstup na tohoto rekordmana trvá většinou dva dny. Nejprve vystoupáte z městečka Cilaos do chaty Caverne Dufour, kde přespíte, a druhý den dojdete na východ slunce na vrchol. Přivstat si ve zdejších horách se opravdu vyplatí, vrcholy Réunionu totiž pravidelně kolem jedenácté hodiny zahalí čepice bílých mraků.

Na nejaktivnější sopku Indického oceánu

Vrchol trekingu na ostrově ovšem znamená oblast sopky Piton de la Fournaise. Tento aktivní vulkán se tyčí do výšky 2 631 metrů a fascinuje zejména vrcholovým kráterem o průměru jednoho kilometru. Kdo chce vystoupit na vrchol, musí vyrazit velmi časně, neboť východní svahy sopky patří k nejdeštivějším místům na světě a pršet tu začíná většinou v poledne.

My jsme přespali v chatě Gite du Volcan, která leží ve výšce 2 250 metrů, jen dvacet minut od hrany vnějšího kráteru sopky. Vyrážíme v půl sedmé a zakrátko sestupujeme na dno kaldery, kterou pokrývá šedohnědá láva. Vypadá to, jako bychom šli po upečeném kakaovém koláči. Utuhlé „těsto“ je rozpraskané a štěrbinami se na světlo derou zelené keříky zápasící o život v nevlídném vysokohorském prostředí.

Piton des Neiges, nejvyšší hora ostrova Réunion

Letecký pohled na kráter Piton de la Fournaise

Hrana kráteru a vrchol se rychle přibližují a za necelé tři hodiny stojíme na hraně propasti. Hledíme do obrovské, 300 metrů hluboké jámy a sledujeme dým unikající ze sopouchů. Poslední velká erupce tu proběhla v roce 2007, kdy se kráter zvětšil a propadl o několik desítek metrů. Nad hlavami nám krouží několik helikoptér s turisty, kteří mohou obdivovat symetrický kráter z ptačí perspektivy.

Nejlepší kaňoning na světě

Povrch Réunionu rozrývají desítky údolí, kaňonů a strží. Příroda tu tak vytvořila eldorádo pro vyznavače kaňoningu – adrenalinového sportu, jehož cílem je prolézání strmých kaňonů, průchod a plavání kaskádami nebo slaňování vodopádů. Když pomineme vzpomínaný Trou de Fer, který je považován za jednu z nejtěžších kaňoningových túr na světě, pak centrum kaňoningu najdeme v městečku Cilaos a jeho okolí.

My jsme se vypravili na průchod potokem Fleurs Jaunes. Nejprve nás čekal půlhodinový výstup od parkoviště zpestřený via fermatou než jsme se dostali k potoku. Tady jsme se oblékli do neoprenu, nasadili horolezecké úvazky a helmy a se dvěma průvodci se vydali po proudu potoka.

Kaňoning patří na Reunionu k nejlepším na světě.

Záhy nás překvapil 20 metrů vysoký vodopád, který jsme slanili, následoval skok do vody, přeplavání několika jezírek a strmý kamenný tobogán, který jsme sklouzli po zádech. Finále cesty završilo opět slanění, tentokráte úctyhodných 30 metrů až do jezírka pod vodopádem. Za dvě hodiny jsme sice urazili vzdušnou čarou pouhých 300 metrů, ale zážitek to byl neopakovatelný.

Na kole z hor k moři

Kdo rád jezdí na kole, najde na Réunionu ráj na zemi. Tedy za předpokladu, že nemáte rádi rovinu, tu tady totiž nenajdete. Pokud vynecháme masochistické štreky, jako je například výšlap po silnici do Cilaos, pak jednou z nejoblíbenějších tras je sjezd z hrany Maido. Trasa měří 35 kilometrů, začíná ve výšce 2 200 metrů a končí u moře.

Za rozbřesku vyrážíme minibusem po úzké asfaltce, která se kroutí plantážemi cukrové třtiny a kryptomériových lesů. Za hodinku asfalt končí na úžasné vyhlídce zvané Maido. Pod námi zeje obrovská kaldera zvaná Cirque Mafate s vesničkou, která je dostupná pouze pěšky, nebo helikoptérou a nad ní se zvedá nejvyšší vrchol Piton des Neiges.

Panorama z vyhlídky Maido

Ale nejsme tu od kochání, a tak fasujeme sjezdové celoodpružené speciály a helmy a vydáváme se na cestu. Jede s námi průvodce, trasu bychom totiž sami určitě nenašli. Nejprve klesáme po příjezdové asfaltce, pak odbočujeme na lesní cestu a ve stínu tamaryšků svištíme k moři. Jak klesáme, stoupá teplota a mění se terén i okolní porost.

Původní tamaryšky vystřídají exotické stromy kryptomerie, následuje průjezd pastvinami mezi přežvykujícím dobytkem a nakonec se zanoříme do lánů cukrové třtiny. Po třech hodinách jsme dole u pláže a konečně ze sebe můžeme smýt pot a sopečný prach.

Může se hodit

Klima a kdy jet: Réunion leží na 21° jižní šířky, panuje tu subtropické období, které je díky oceánu poměrně vyrovnané po celý rok. Zdejší léto je horké a deštivé a trvá od prosince do dubna. Sušší zima panuje od května do listopadu. Průměrné teploty v létě se pohybují kolem 27 °C, v zimě kolem 22 °C. V horách čekejte chladnější počasí. Vhodným obdobím pro treking je suchá zima.

Doprava: Mezinárodní letadla obsluhuje letiště v St. Denis, většina letů je z Paříže, létá se i z Madagaskaru nebo sousedního Mauritia.
Pozemní doprava po Réunionu je nejspolehlivější pronajatým vozem, silnice jsou kvalitní a podél části pobřeží vede dálnice.

Jazyk: Réunion je francouzský departament – francouzština je zde nejběžnější jazyk. Anglicky se domluvíte málokde.

Vízum: není potřeba, k vycestování stačí pas nebo občanský průkaz.

Bezpečnost: Réunion je bezpečná země, bez výrazného nebezpečí tropických nemocí. Nebezpeční jsou žraloci, kteří mají u zdejšího pobřeží na svědomí několik lidských životů.

Ubytování: Větší hotely najdeme jen v blízkosti jediné laguny u města St-Gilles-Les-Bains. Ve vnitrozemí a horách najdeme jen malé hotýlky, pensiony a horské chaty. Rezervace horských chat a další informace najdete na: http://www.reunion.fr/

Zájezdy: Réunion není ideální místo pro pobytový zájezd. Poznávací zájezdy nabízejí možnost aktivit a poznání celého ostrova. Dovolenou na míru pro rodiny i skupiny zde zajišťuje například CK Inspira - http://www.vipholiday.cz

Tip na knihu
Autor článku Jan Hocek napsal novou fotografickou publikaci Nejhezčí místa světa, která představuje 19 nejhezčích oblastí planety včetně Zélandu, Tater, Antarktidy.