Sobota 4. prosince 2021, svátek má Barbora
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Sobota 4. prosince 2021 Barbora

Ztraceni v pralese. Chudoba, povodně i pohoda v peruánské Amazonii

Peruánská část Amazonie je pro Středoevropana jako já ztělesněním exotiky. Tisíce kilometrů čtverečních amazonské džungle, velmi poklidný ráz místní říční dopravy (a neexistence té silniční) a intenzivní vlhké vedro 24 hodin denně udělaly z mého pobytu jeden dlouhý a velký zážitek.

Rezavý vrak je na nábřeží uvíznutý jen půl roku. V období dešťů plave. | foto: Matouš Ruckipro iDNES.cz

Lodí z ekvádorských hranic jsem se za 49 hodin romantické plavby dostal do Iquitos, čtyřsettisícového hlavního města amazonského departmentu Loreto, který je o něco větší než Německo. To jen tak pro představu o vzdálenostech.

Největší město na světě, kam nevede silnice

Iquitos založili Jezuité už v 17. století, ale na bouřlivý rozvoj čekali ničitelé českých knížek marně. Ten se totiž dostavil až na přelomu 19. a 20. století s kaučukovou horečkou, jejíž centrum se na čas ocitlo právě zde. Výroba a export kaučuku byla po tento celkem krátký čas extrémně výnosná a přinesla do Iquitos předtím nebývalé bohatství, jehož trochu sešlé zbytky jsou v centru města patrné dodnes.

Krajina v okolí Iquitos

Krajina v okolí Iquitos

Běžná nabídka mototaxíků v ulicích Iquitos

Běžná nabídka mototaxíků v ulicích Iquitos

Malované kachlíkové budovy trochu vybledly a v kdysi nejluxusnějším hotelu sídlí peruánská armáda, ale i tak má centrum města a přilehlé nábřeží svoje kouzlo. Ulice navíc nepřetržitě brázdí tisíce jednoduchých mototaxíků a sehnat volný v jakoukoliv denní či večerní dobu trvá v průměru asi tak deset sekund. Aut je zde jako šafránu, protože jediná místní silnice končí ve 100 kilometrů vzdálené Nautě. Dál už se musí vzduchem nebo po vodě.

Pújdem’ spolu do Beléna

Jak už jsem naznačil, zajímavé bylo v Amazonii asi úplně všechno. Kdybych ale měl vybrat jednu Lady Carneval mezi všemi amazonskými hity, hlasoval bych pro trh v iquitoské čtvrti Belén.

Mercado Belén je vyhlášený několika věcmi - například prodejem skoro všeho, co místní nekonečně rozmanitá džungle nabízí, či vysokou kriminalitou ve spodní části trhu. Belén má totiž dvě úrovně. Horní Belén leží hned v sousedství centra a pokud máte chuť na kajmaní maso, želví vejce, tučné grilované červy nebo chcete opičí pracku pro štěstí, měli byste zamířit právě sem. K sehnání jsou tu i poněkud nudnější fialová kukuřice, místní tabák mapucho, desítky druhů ryb (od pár centimetrů po několik metrů) nebo bylinky na všechno od plešatosti po frigiditu.

Belén roste jako z vody.

Belén roste jako z vody.

O poznání méně turistická, avšak nikoli méně fascinující je spodní část Belénu. Leží v místech, kam každoročně vystoupá hladina Río Itaipú a tak jsou všechny domy na kůlech, dřevěných plovácích nebo mají omyvatelné přízemí.

V období dešťů se zde po ulicích jezdí na lodích a veškerý obchod se přesune do prvního patra. Návštěva bílého může s fotoaparátem se zde vyloženě nedoporučuje a tak jsem byl rád, že jsem hned první den na trhu potkal sympatického Lita, který ve spodním Belénu žije a nabídl se, že mě za malý poplatek vezme na prohlídku.

Vsadil jsem na instinkt a vlastní teorii, že s člověkem, který si tím přivydělává a kterého tam znají, to bude relativně bezpečné a neodmítl jsem. O pár dní později jsem tam s ním strávil několik hodin procházením se, rozprávěním a jízdou na lodi. Vše proběhlo v poklidu a já byl dost rád, že jsem to viděl.

Díky končícímu období sucha sice ulice postrádaly benátskou atmosféru, ale na druhou stranu jsem zase viděl ulici Calle Venezia plnou banánů a mohl obdivovat plovoucí domy uvízlé na obrovských hromadách odpadků. Díky té zpropadené trvanlivosti plastů a místnímu zvyku vyhodit vše do přírody, se tu totiž pet lahve a igelitky velice dobře uchytily a jejich populace roste každým dnem.

Kajmaní maso je běžnou součástí jídelníčku.

Kajmaní maso je běžnou součástí jídelníčku.

Tři cibule a jednoho hada, prosím.

Tři cibule a jednoho hada, prosím.

Ještě by se slušelo poznamenat, že Belén je fascinující místo pro návštěvníka, který tam nemusí žít. Sociální a ekonomická situace má totiž k ideálu hodně daleko. Do města se stěhují lidé z osad z blízké i vzdálenější džungle doufající v lepší život bez malárie a dalších pralesních hrozeb.

Práce a obydlí se ovšem nedostává a spousta lidí končí na ulici, kde sice nemrznou, ale žijí hluboko pod hranicí chudoby. To je ta odvrácená strana amazonské exotiky, ve srovnání s níž se všechny středoevropské pseudoaféry a problémy zdají trochu směšné.

Pět dní u dědy

Další trochu netradiční zážitek byl můj výlet do džungle. V hostelu v Iquitos jsem potkal Španěla Jaimeho, který se právě vrátil z místa, které se nazývalo krásně jednoduše Casa del abuelo, neboli dědův dům. Po jeho vyprávění jsem se rozhodl, že se tam podívám.

O autorovi

"Proč smrdět doma, když můžeme do luftu." Cestovatelský blog Matouše Ruckiho najdete zde.

V Casa del abuelo žije pětadevadesátiletý kmet Fidel, který tráví svůj čas tím, že předává své celoživotní zkušenosti s amazonským nápojem ayahuasca každému, kdo se dostaví do jeho jednoduchého obydlí v pralese asi pět hodin cesty z Iquitos.

Ayahuasca je prastará amazonská lehce psychotropní medicína, která v kombinaci se speciální dietou působí jako očistná kůra pro tělo i ducha. Vše, co bylo třeba, bylo dostat se tam po vlastní ose a přinést jídlo pro sebe a něco navíc pro ostatní. Znělo mi to dost zajímavě a tak jsem v Belénu pořídil vše potřebné a vyrazil.

Jednoduché obydlí dědy Fidela

Jednoduché obydlí dědy Fidela

Ranní mlhy při cestě do Villa Esther

Ranní mlhy při cestě do Villa Esther

Cestou jsem nakonec musel přenocovat, ale druhý den brzy ráno jsem byl v malinké osadě jménem Villa Esther. Tam jsem se již lehce doptal, kde bydlí děda Fidel a za 20 minut chůzí pralesní stezkou jsem byl u cíle. Kromě dědy jsem tam potkal i Belgičanku Kim, která tam tráví již třetí rok, Argentince Mariana (8 měsíců) a Chilana Christophera (2 týdny). Všichni tam byli kvůli očistným kůrám a vůbec se nedivili, že jsem se tam najednou objevil, protože takhle to tam funguje.

Poctivá kůra je obvykle měsíční. Já jsem neměl tolik času ani jsem se necítil tak duševně a fyzicky zašpiněn, takže jsem se rozhodl strávit tam jen pět dní. Ostatně šlo mi hlavně o to, poznat ayahuascu a s ní spojené věci někde daleko od turistické mašinerie v Iquitos, která pití ayahuascy běžně nabízí. A to se mi splnilo vrchovatě.

Fotogalerie

Život u dědy byl poklid sám. Spalo se v přístřešcích pod moskytiérou, přes den se lehce pracovalo na domě a okolí, lovily se ryby v potoce nebo se jen tak rozjímalo. Měl jsem štěstí a zažil jsem i pověstný noční rituál spojený s pitím ayahuascy. Nebyl to žádný výlet do jiné dimenze, neb na to je potřeba držet dietu a absolvovat rituál alespoň třikrát.

Přesto měla ta noc, kdy jsme od půlnoci do rozbřesku seděli po vlivem toho nápoje z liány uprostřed džungle v dřevěném domě na kůlech, kouřili z fajfky amazonský tabák a slyšet bylo akorát tisíce druhů hmyzu, hodně co do sebe. Magická atmosféra byla přerušována akorát zvracením jednotlivých účastníků, což je ale běžná součást rituálu.

Zleva dobrý, zprava loď

Říční doprava po Amazonii, to je kapitola sama pro sebe. Na loď si každý cestující přinese vlastní houpací síť, kterou si pověsí na připravené hrazdy, a pak už nezbývá než si do ní lehnout a pozorovat pomalu ubíhající krajinu, snažit se zahlédnout růžové sladkovodní delfíny, konverzovat se spolucestujícími a čekat na jídlo, které je v ceně už tak dosti levné jízdenky.

Říčního cestování po Amazonce jsem si nakonec užil ještě víc, než jsem plánoval, protože kvůli zmatkům na hranicích s Ekvádorem i v imigrační kanceláři v Iquitos jsem musel pro vstupní peruánské razítko jet na trojmezí Kolumbie-Brazílie-Peru do osady Santa Rosa. Ztráta času, když chvilku počkáme a ujedeme 700 kilometrů po Amazonce. Nakonec z toho byly čtyři dny.

Santa Rosa s přilehlou kolumbijskou Leticií byla ale vcelku zajímavá a cestou jsem shlédl skvělý film Fitzcarraldo odehrávající se v Iquitos během kaučukové horečky, takže nakonec všechno dopadlo docela dobře. Takové věci se prostě občas stávají a k Amazonii patří.

Ranní mlhy při cestě do Villa Esther

Ranní mlhy při cestě do Villa Esther

Ostatně na mé poslední cestě lodí z Iquitos do Yurimaguas se nám například na 16 hodin rozbil motor. Následně jsme museli na dvě hodiny zastavit v jedné domorodé osadě, kde nám ustrojení domorodci s kopími a megafonem přečetli protestní nótu o tom, jak peruánská vláda neekologicky těží ropu na jejich území a porušuje tím vzájemné smlouvy.Teprve po vyslechnutí pustili naše plavidlo dále proti proudu. Na minuty ani hodiny se tu zkrátka nehraje. Pokud má ale člověk dostatek času, tak je to způsob dopravy, který pro mě osobně jen těžko hledá konkurenci.

Když naše loď dorazila jednoho brzkého rána po třech dnech plavby do přístavu Yurimaguas, musel jsem bohužel přestoupit na dopravu silniční. Čekala mě totiž cesta na pacifické pobřeží a pak do peruánských And.

Autoři:

Praha na dlani. Podívejte se na ni z ptačí perspektivy

  • Nejčtenější

Zemřel slavný cestovatel Miroslav Zikmund, bylo mu 102 let

Zemřel legendární český cestovatel Miroslav Zikmund, bylo mu 102 let. Radiožurnálu to potvrdila jeho rodina....

Nejdelší visutá lávka v Evropě už se rýsuje, lanko na Dolní Moravě tahal dron

Premium Stavbaři jsou těsně před dokončením nové turistické atrakce – visuté lávky v Dolní Moravě, která překlenula údolí z...

Tak ošklivé, že vyvolává nevolnost. Nové Munchovo muzeum vyhrálo anticenu

Muzeum slavného malíře Edvarda Muncha se nedávno otevřelo pro veřejnost v Oslu. Nyní vyhrálo hlasování o nejošklivější...

Bez rezerv a na dně. Tahle vlna už neměla přijít, zoufají si v Alpách

Premium K nástupní stanici lanovky v jediném celoročně otevřeném ledovcovém lyžařském areálu Rakouska – Hintertuxer Gletscher –...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Začíná lyžařská sezona, tak dobré sněhové podmínky vlekaři nepamatují

Na Černé hoře se ráno začalo lyžovat, v sobotu se přidá Malá Úpa a Šerlišský Mlýn. Úvod sezony v Krkonoších i Orlických...

Blogera připravil lajdáctvím o nohu, další zranil. Za nehodu dostal podmínku

Premium S podmínkou na pět let odešel od soudu čtyřiačtyřicetiletý Moldavan. V červenci 2019 způsobil na obchvatu Chrudimi...

Přes víkend zemřou všichni z JIP. Sestra vypráví o práci v době covidu

Premium Markéta Svobodová, hlavní sestra z Masarykovy nemocnice v Ústí nad Labem, stojí spolu s dalšími šesti kolegyněmi z...

Android Auto a CarPlay v každém autě. Poradíme vám, jak na to

Premium Chcete používat oblíbenou navigační aplikaci na displeji v autě místo telefonu? Přečtěte si, jak to udělat a neutratit...

  • Další z rubriky

Věčný oheň nad Jerevanem. Památník genocidy je majákem arménského utrpení

Premium Pokud zavítáte do Jerevanu, návštěvu Památníku genocidy si rozhodně nenechte uniknout. Působivá architektura a...

Vítejte v Monaku. Naleštěný ráj hazardu a luxusu má svou vlastní kletbu

Je to země maličká, ale plná přepychu. Monako také přitahuje velké boháče, kteří zde skupují domy a apartmány....

Čtenáři cestují: proč jezdit na jih Indie. Na paláce mahárádžů nezapomenete

Někteří cestovatelé preferují samotu a opuštěnou přírodu, jiní si vychutnávají polehávání na pláži, další se hrnou za...

Palermo: mafiánské město schovává pod rozpraskanou omítkou velkolepost

Dřív se Palermu přezdívalo hlavní město mafie. Od těch dob se ale situace značně zklidnila. Dnes nabízí lidem...

Zákeřná rakovina endometria. Jaké jsou varovné příznaky?

O rakovině děložního čípku se hovoří často, už proto, že je jí možné předejít očkováním. Ženské orgány však může...

Žena u porodu dítěte kamarádky zjistila, že ho má s jejím manželem

Osmadvacetiletá Hailey Custerová z Arizony zažila nepříjemný šok, když pomáhala přivést na svět dítě nejlepší...

Divadlo stahuje představení. Autor trvá na černošském herci, Sokol nestačí

Obsazením černošského herce si nově podmiňuje britský autor Martin McDonagh inscenování své hry Ujetá ruka (Behanding...

Ve StarDance předčasně skončil Mirai Navrátil

Ještě před sobotním večerem StarDance je jasné, že se s taneční soutěží musí rozloučit zpěvák Mirai Navrátil. Vyšel mu...

Psychopati za volantem: pozor na dodávky, elektromobily a bouráky dvou značek

Beránci ve škodovkách a predátoři v bavorácích? Výběr auta o vás může prozradit víc, než byste možná chtěli. Ať už se...