Měli s sebou i doprovodné vozidlo plné náhradních dílů, gum, pístů, lanek...
Jeden z nich vlastnil asi 20 let starého UNIMOGA, pod kterým ležel celé tři dny. "Pojď na pivo", pozdravil jsem majitele stařičkého stroje první den. "Jen ještě tuto maličkost přišroubuji, a bude jako nový auto, a já přijdu na pivo!" Nepřišel.
Po třech dnech jsem se s ním chtěl rozloučit: "My za hodinu pojedeme dál, přijď na pivko!" Souhlasně pokýval hlavou: "Ja, Ja wohl, jen tuto maličkost ještě přišroubuji, a přijedu" Nepřišel.
Smlouvání s obchodníky mě ničí
V Luxoru jsme se celé tři dni vyžívali, fotili a chodili po nádherných templech, mezi sfingami, hroby, věžemi a i když jsem si vždy říkal, že mě Egypt moc neláká, jsou to věci, které mě nadchly, obdivoval jsem je, četl průvodce, kupoval knížky a oblezl jsem vše, co se dalo.
Je to nádherné místo s jedinou vadou. Statisíce turistů každý den, kteří se sem sjíždí z celého Egyptu. Tomu jsou ale také přizpůsobeny ceny a hlavně obchodníci. Lidé tu nejsou tak příjemní jako jinde.Všude se snaží z vás tahat peníze. A vůbec, co se týče obchodníků a cen, to by bylo na samotnou reportáž.
Nesmlouvali jsme jen o vstupenky a benzín. Opravdu je to otravné. Vždy jsem sice zaplatil ještě míň než místní, ale sebere to hodně času a energie.
Byl jsem unaven, velice unaven z věčného smlouvaní. O hotely, o jídlo, o vodu, o fotografovaní, o radu na cestu, o mýdlo v supermarketu, o mýtné, které tam jinak není, ale vy jste zrovna první, kdo s mýtným začne, o kolu, o vše.
Domlouvám například cenu jídla pro dva, ověřuji to třikrát. Když dojíme, číšník povídá, že jsem zaplatil jen za jednoho. Nechal jsem tam samozřejmě domluvenou cenu, poslal ho k šípku a odešel. A on byl tak drzý, že ještě za mnou řve:" WELCOME TO EGYPT".
Po měsíci už snad arabská čísla umím!
Neuvěřitelné příhody se však dějí i v tamních supermarketech, které na povrch vypadají jako ty evropské. "Toto pleťové mléko, prosím," říkáme. "Eighteen pounds," odpovídá prodavač. Cože? Tady? Evidentně spoléhal na to, že jsem se po měsíci pobytu nenaučil číst arabská čísla. "OK, OK. Seven pounds," reaguje rychle zaměstnanec supermarketu.
A tak to bylo všude den za dnem. Často se divili mým schopnostem smlouvat a ptali se: "Ty ne Němec?" A vůbec netušili, že mají tu čest smlouvat z "Balkáncem", který to má v krvi, který už také něco v arabských zemích procestoval a který není vůbec tak zelený a nezkušený jak možná s foťákem a s navoněnou Irenkou vypadá.
Konečně z města pryč
Už jsem začal postrádat jízdu, zvuk boxera a jízdu pustou krajinou a tak jsme se vydali konečně opět na cestu, na sever. Do Suezu nás čekalo asi tisíc kilometrů nádherné krajiny podél moře, ke kterému zbývalo 300 kilometrů.
Jeli jsme zase ve frontě a mě začala svítit oranžová kontrolka na benzín. A také konvoj nás bude doprovázet už jenom těch 300 kilometrů. Dojel jsem policisty, kteří mi za jízdy podali láhev vody a zeptal jsem se, kolik kilometrů ještě zbývá k nejbližší pumpě. Prý 110 kilometrů. To mě uklidnilo, protože na rezervu najedu asi 150 kilometrů. Pohladil jsem motorku po 45 litrovém balonu a byl rád, že jsem koupil tak dobrou věc.
 Motorka na egyptské silnici |
 Motorka v libyjské poušti |
 Sfingy v egyptském Luxoru |
