Měl jsem v plánu urazit na motorce alepsoň 800 kilometrů a dostat se někam mezi Alexandrii a El Gizu. Doposud jsem nikdy nenajel 640 kilometrů, aniž bych šlápl na zem. teď mě už kupodivu ani nebolí záda.
K večeru jsem asi 60 kilometrů od Káhiry. Zastavil jsem u malinké restaurace. Okamžitě se kolem mně seběhly děti a psi. Dal jsem si ŠiŠu - vodní dýmku, kterou jsem velmi často pokuřoval už v Tunisu i Libyi.
U Egypťanů ve slaměné chýši
Večer, když jsem si chtěl postavit stan, přistoupil ke mně kluk asi tak starý jako já. Velmi lámanou angličtinou naznačil, jestli nechci spát u nich v poušti. Souhlasil jsem, protože nic horšího než tady už určitě nemohlo být.
Sbalil jsem se a odjel. Asi po 10 kilometrech šílené jízdy plné bojů o rovnováhu jsem v dálce zahlédl slaměnou chýši. Jak jsme se začali blížit, přiběhlo nás přivítat asi tucet kluků. V první chvíli jsem se zalekl a hlavou mi proběhly myšlenky, které jsem často nemíval. Co vše se mnou můžou udělat? Anglicky neuměl nikdo, ale rozhodl jsem se to risknout a zůstat u nich.
Motorku mi postavili do chýše a zezadu zaparkovali auto. Ramadan, kluk, který z nich byl nejupovídanější mě ujistil, že tam bude v bezpečí. Moc jsem tomu nemohl věřit, protože široko daleko kolem nás nebylo nic než písek a kus rajčatového pole před chýší. Nabídli mi zeleninu a posadili mě na dřevěné krabice. Všichni odešli za roh, kde se začali umývat. Nevěděl jsem, která bije.
Ale ano! Vždyť před modlitbou k Alláhu je třeba být čistý. Postavili se pěkně do řady s Ramadanem v čele a začali se modlit. Trvalo to tak 30 minut a já jsem zatím vesele pobíhal kolem chýše, fotil a jedl okurky a melouny. Po bohoslužbě jsme si sedli do kruhu, konečně začala zábava.
Po modlitbě skromná večeře
Nejstarší, asi čtyřicetiletý chlap uvařil rýži. Kuchyň měli skromnou, ze dřeva smontovanou desku, na ní pár špinavých hliníkových kastrolů a v rohu starý hořák na petrolej. Pod deskou byly naházené pytle s rýží a moukou. Myši se tam jen hemžily. Byly prostě všude.
Seděli jsme na slaměném koberci. Vařenou rýži postavili mezi nás na prostředek, každý dostal lžíci a mně přinesli rýži ve zvláštní misce. Vrátil jsem jí do velké mísy, vzal lžíci a jedl s nimi. Nepochopili, že můžu jíst s nimi. Vážili si toho, protože nikdy nejedli společně s "člověkem from Europe". Bylo nám krásně.
|
Nabídli mi nejlepší postel, kterou jsem s radostí přijal. Ostatní leželi na zemi, já tak 20 cm nad zemí. |
Elektriku neměli, tak jsem vyndal svojí baterku a s pomocí arabsko-českého slovníku jsme si povídali dlouho do noci.
S krysami v posteli
Usnul jsem poslední, jelikož jsem měl neustále pocit, že pode mnou i vedle mě chodí krysy a myši. Mám rád šváby, ještěrky, snesu komáry..... ale na krysy jsem si nemohl zvyknout ani v Indii ani nikde jinde.
Jak se ukázalo, nebyly to jen pocity, ale ty mrchy se začaly po mně vesele procházet. Hýbal jsem se vším tělem a zabalil se do spacáku, že jen obličej koukal ven. Napadlo mě, že mě můžou kousnout do obličeje, tak jsem vyndal ruce z pytle a kryl si obličej. Podařilo se mi usnout.
Stejně ale musím přiznat, že mi egyptší hostitelé připravili jeden z nejkrásnějších večerů na cestě. To byl opět večer, kvůli kterým stojí za to cestovat. Díky, kluci, a ať vám slouží baterka!
 Stroj značky BMW 1100 GS, který odpočívá v africké duně. |
 Velbloudi ve městě Agulemin a Igor Brezovar na motorce |
 Vesnice v Burkina Faso |
 Burkina Faso: Vždy a všude v Africe vědšinou pracovali jen ženy. |
 Burkina faso - Děti ve škole |
 Libyjec |
 Motorka na čerpací stanici |
