Čtvrtek 9. dubna 2020, svátek má Dušan
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Čtvrtek 9. dubna 2020 Dušan

Libyjských celníků bylo na mě trochu moc

  8:25aktualizováno  8:25
Libyjské hranice - to byl zážitek. A to jsem ještě na celnici nestrávil dva dny jako jeden německý turista. K mému údivu nechtěli úředníci žádný bakšiš! Podávali si mě však jako míč a všichni se tvářili horzně důležitě. Každý měl v ruce to nejnutnější razítko - kdyby mi chybělo třeba jen jedno z osmi, tak se do Libye prostě nedostanu.

Na tuniské straně hranic jsem při výjezdu strávil hodinu a půl. Přede mnou byly stovky tuniských aut s usměvavými a příjemnými pašeráky nafty uvnitř. Samozřejmě mě pouštěli dopředu, a tak jsem narazil na prvního libyjského celníka několik set metrů od hlavní budovy.

Byl příjemný a z celého srdce mě přivítal v jeho království: "WELCOME, sir WELCOME". Do rukou mi pomodlil zelený papír, napsaný v arabštině. Sedl si vedle mě a pomohl mi ho vyplnit. Pozor, žádný bakšiš!! Začalo to opravdu super, ale to, co následovalo dalších pět hodin, to jsem dosud nezažil.

Celníci byli sice příjemní, ale podávali si mě jako míč a každý z nich byl ten nejdůležitější. V ruce držel to nejnutnější razítko, že kdyby mi chybělo pouze jedno z osmi, tak se do Libye prostě nedostanu.

NA MOTORCE PO AFRICE

I. díl: Jak jsem chystal motorku na pouť po Africe 

II. díl: Italské trajekty mě pěkně naštvaly

III. díl: Moji motorku pokořily tuniské louže

Podařilo se, ale smích pod helmou mě provázel
Všude ve frontách mě pouštěli Tunisané dopředu, ale i tak to bylo únavné. Pro sebe jsem vše vyřídil, ale na řadu přišel i má věrná motorka. Musel jsem s ní zajet do nějaké "černé garáže" jak tomu říkali.

Tam mi za deset dolarů našli a přepsali čísla motoru i karosérie. S nimi jsem šel do Trafic Office, kde mi tyto čísla zapsali do karnetu, který jsem měl letos naštěstí s sebou (ne jak před lety, kdy se pro něj musela Irena letecky vracet s Turecka).

V Traffic Office po mě chtěli sedm "zelenejch". S věcmi a doklady jsem musel zpátky na celnici pro razítko. Následovala pojišťovna, kde mi za 14 dolarů přidělali pojištění na 20 dnů. Vrátil jsem se po dobré hodině vítězně do černé garáže pro motorku.

Nekončící procedury 
Naivně jsem se už začal oblékat, když tu mě další celník opět přivítal v Libyi. Oznámil mi, že musím ještě do Plant Office, ještě jen formalita. Tam jsem dvě hodiny běhal a čekal na spícího bankovního úředníka, u kterého jsem musel samozřejmě za nejnevýhodnější kurs vyměnit 100 USD.

Měli to spočítané velice dobře, protože poslední libijský dinár jsem tam nechal za libyjskou značku na motorku.

Dostal jsem k tomu hromadu papírů a ujistili mě, že mi při odjezdu z Libye vrátí 30 dinárů. Byl jsem hodně unavený a ta byrokracie mě už ani tak neštvala, protože jsem s ní počítal. Smál jsem se však sám sobě, že sem vůbec lezu.

Turista z Německa přijel se svojí ufňukanou novomanželkou ořed dvěma dny.

Hůře na tom byl jeden Němec, chyběl mu nějaký papír na Land Rovera a na libyjských hranicích strávil už dva dny. Nechtělo se mu platit za ten bordel, jak mě později řekl.

Jeho ženy mi bylo celkem líto. Spíš bych si ji představoval popíjet kafe za 100 korun v nějaké luxusní restauraci v centru Prahy než tady ve smradu zpocenou a už čtyři den nemytou. Značku, kterou jsem neuměl ani přečíst, jsem namontoval a ještě po pár kontrolách, ale už na cestě a plný očekávání jsem vyrazil do nastávající tmy Libye.

Lybijci byli příjemnější něž lidé v Tunisu
Po 60 kilometrech jsem přijel do roztomilého města Zuara, plného zvědavých lidí, kteří se nahrnuli kolem motorky. Zvali mě k sobě na jídlo, ale neměl jsem chuť. Byl jsem unavený a neměl jsem náladu si povídat.

Chtěl jsem se konečně umýt a napsat deník. Ubytoval jsem se v hotelu za 3 dolary, kde jsem si musel dveře zavírat s mými gumicuky a na okno dát prostěradlo, aby na mě lidi nekoukali z ulice.

Motorku jsem zaparkoval v restauraci. Chvíli jsem s novými kamarády přece porozprávěl. A překvapila mě jedna věc - s Libyjci jsem se cítil nějak bezpečněji než v Tunisu.

Velbloudi ve městě Agulemin a Igor Brezovar na motorce

Burkina Faso: Vždy a všude v Africe vědšinou pracovali jen ženy.

Burkina faso - Děti ve škole

Libyjec

Autoři:
  • Nejčtenější

Ne každý se chce vrátit. Pět příběhů Čechů, kteří zůstali v zahraničí

Zpřísňující se opatření, rušení leteckých spojů a zavírání hranic dostalo mnoho Čechů ve světě do svízelné situace....

Toxická a nádherně modrá laguna lákala turisty, policie ji obarvila načerno

Ani celonárodní karanténa nezabránila anglickým uživatelům Instagramu, aby se hromadně vydávali ke dvěma bývalým...

KVÍZ: Brána do pekla i ostrovy mrtvých. Znáte nejděsivější místa planety?

Na světě je řada destinací, kam normální turista jen tak nezavítá – ale ten, kdo lační po záhadách a chce se dobrovolně...

Prázdno všude, kde bývá hlava na hlavě. Podívejte se na Krumlov bez turistů

Kvůli pandemii koronaviru se Český Krumlov vrátil o desítky let zpět. Místo davů asijských turistů jsou tam nyní...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Premium

Hledání Středozemního moře v Praze. V této Zlaté uličce se dělaly táboráky

Málokdo to ví: v české metropoli není jen jedna Zlatá ulička. I ta méně známá je velmi půvabná. Reportér magazínu...

Premium

Klienti versus cestovní kanceláře: jak nepřijít o peníze za zájezd

Cestovní kanceláře jsou zahlceny žádostmi klientů o zrušení zájezdů. Sociální sítě se plní příspěvky nespokojených...

Premium

Ufňukaná generace. Mladí v pandemické panice možná konečně dospějí

Vše zlé může být k něčemu dobré. Dokonce i koronavirus. Magazín Víkend DNES se domnívá, že mladí lidé v pandemické...

Premium

KOMENTÁŘ: Po dvou měsících přijde rozvrat. Nečekejme na pomoc, konejme!

Karanténní prázdniny může ekonomika státu vydržet měsíc. Po dvouměsíčním výpadku už hrozí naprostý rozvrat výroby,...

  • Další z rubriky

KVÍZ: I hranice mají historii. Víte, proč vznikl volný pohyb osob v Evropě?

Někteří si pamatují doby, kdy bylo hraniční pásmo naší země téměř neproniknutelnou bariérou. Pro někoho je volný vstup...

Po slavné cyklostezce v Japonsku. Hirošima nás naučila vděčnosti za život

Zkraje roku jsme se během naší cyklovýpravy Japonskem opalovali a koupali se v oceánu. Zima zde totiž začala neobvykle...

Kde udělali soudruzi chybu? V Německu uchovávají v duchu NDR celé město

Pokud se občas ptáte stejně jako Jiří Kodet ve filmu Pelíšky, odpověď možná dostanete v braniborském Eisenhüttenstadtu....

Italská duše trpí. Běžte domů, křičí na sebe sousedé z balkonů ve Florencii

Ulice toskánské metropole Florencie, které jsou jindy plné turistů a kde se milenci z mostu Ponte Vecchio vždy kochali...

Najdete na iDNES.cz